Anarchistická federace

Je konsenzus alternativou přímé demokracie?

Menší okruh anarchistů odmítajících přímou demokracii uvnitř volných sdružení obvykle podporuje konsenzuální způsob rozhodování.

A

Konsenzus je založen na principu, který předpokládá, že pokud má být nějaké rozhodnutí uvedeno do praxe, musí s ním souhlasit všichni členové skupiny. Proto je v jeho prospěch argumentováno, že znemožňuje většině ovládat menšinu a více odpovídá anarchistickým principům.

Ale i konsenzus, jak se všichni shodnou, má jako „nejlepší“ rozhodovací nástroj své mouchy. Jak upozorňuje Murray Bookchin, když popisuje své zkušenosti s konsenzem, může mít autoritářské dopady: „Za účelem… vytvoření úplného konsenzu při rozhodnutí byli menšinoví oponenti často rafinovaně pobízeni nebo psychologicky donucováni k neúčasti na hlasování o sporných bodech, jelikož by jejich nesouhlas v podstatě znamenal veto. Tato praxe v amerických konsenzuálních procesech nazývaná ,stát stranou‘ se až příliš často vyznačovala zastrašováním odpůrců až do takové míry, dokud se úplně nestáhli z rozhodovacího procesu namísto toho, aby bylo prostřednictvím hlasování učiněno úctyhodné a pokračující vyjádření jejich nesouhlasu, i když jako menšiny, ale v souladu s jejich názory. Stáhnutím se z procesu přestali být politickými osobnostmi – aby mohlo být učiněno rozhodnutí… úplného ,konsenzu‘ bylo dosaženo pouze poté, co nesouhlasící členi abdikovali na účast v procesu.“

„V teoretičtější rovině utišil konsenzus nejvitálnější součást dialogu, disent. Pokračující nesouhlas, vášnivý dialog, který pokračuje i poté, co menšina dočasně přistoupí na rozhodnutí většiny… (může být) nahrazen… nudnými monology – a nevyvratitelnou a ubíjející atmosférou konsenzu. Ve většinovém rozhodovacím procesu může poražená menšina dosáhnout obratu v rozhodnutí – mají volné ruce v otevřeném a vytrvalém formulování svých odůvodněných a potenciálně přesvědčivých neshod. Konsenzus sám o sobě neuznává menšiny, ale umlčuje je ve prospěch ,jedné‘ metafyzické ,konsenzuální‘ skupiny.“

Bookchin nepopírá, „že konsenzus může být vhodnou formou rozhodovacího procesu v malé skupině lidí, kteří se navzájem důvěrně znají“. Ale poznamenává, že v praxi mu jeho vlastní zkušenost ukázala, že „když se větší skupiny pokouší učinit rozhodnutí prostřednictvím konsenzu, obvykle je to zavazuje, aby se dospělo k nejnižšímu společnému intelektuálnímu jmenovateli: nejméně kontroverzní nebo dokonce nejvíce průměrné rozhodnutí, kterého početné shromáždění lidí může dosáhnout, je přijato – právě proto, že všichni s ním musí souhlasit, jinak by se museli vzdát hlasování o této otázce.“

Vzhledem k jeho potenciálně autoritářské povaze tedy většina anarchistů nesouhlasí, že je konsenzus politickým aspektem volného sdružení. Zatímco je výhodné pokusit se dosáhnout konsenzu, je ho obvykle nepraktické realizovat – zvláště v obrovských skupinách – i bez ohledu na jeho další negativní dopady. Myšlenka svobodné společnosti nebo svobodného sdružení je často podkopávána tendencemi potlačit individualitu ve jménu komunity a disent ve jménu solidarity. Opravdová komunita ani opravdová solidarita se nerozvíjí, pokud jsou osobní rozvoj a sebevyjádření dušeny veřejným nesouhlasem a tlakem. Jelikož jsou všichni jednotlivci jedineční, mají i jedinečná stanoviska, k jejichž vyjadřování by měli být povzbuzováni, protože společnost se vyvíjí a je obohacována nápady a aktivitami jednotlivců.

Jinými slovy, anarchističtí zastánci přímé demokracie kladou důraz na „kreativní roli disentu“, o které se obávají, že „má tendenci slábnout v šedé uniformitě vyžadované konsenzem“.

Ještě musíme zdůraznit, že anarchisté nepatří mezi zastánce zautomatizovaných rozhodovacích procesů, ve kterých většina prostě odhlasuje a menšina bude ignorována. Zdaleka ne! Anarchisté podporující přímou demokracii v ní vidí dynamický proces plný debat, ve kterém většina a menšina naslouchají jedna druhé, navzájem se respektují do takové míry, jak je to jen možné, a nakonec dojdou k rozhodnutí, se kterým se všichni mohou sžít (pokud je to možné). V procesu účasti uvnitř (přímo-)demokratických sdružení spatřují prostředek k utváření společného zájmu, vidí v něm nástroj k povzbuzení rozmanitosti, osobních a menšinových projevů a redukci sklonu většiny k přehlížení nebo útlaku menšin, stejně jako nástroj k zaručení diskuse, která se při důležitých tématech rozvíjí.

 

Zdroj: Anarchist FAQ – Is consensus an alternative to direct democracy?

Vyšlo v Existenci č. 3/2014 na téma Pléna, fóra, asambley…

Související text: Anarchisté a přímá demokracie


Verze pro tisk 26.2.2019 -tk-
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme