Drzost č. 2

Recenze na nové číslo feministického zinu. Rovnost – volnost – sesterství.

Na dubnové pražské akci Spring Zine Party mělo svou premiéru druhé číslo feministického zinu Drzost. Hned na začátek předešlu, že by bylo velmi chybné domnívat se, že jde o čistě ženský zin, který je určen pouze ženám. A stejně jako v recenzi na první číslo, kterou jsme otiskli v Existenci č. 3/2017, zdůrazním, že by tiskoviny tohoto druhu měli číst i muži. Pokud budeme přistupovat k undergroundovým tiskovinám stereotypně – že ty feministické jsou pro ženy, a ty, které vydávají muži pro všechny –, pak jen kopírujeme uvažování mainstreamové produkce s jejími ženskými obrázkovými magazíny. Při této úvaze mi zároveň došlo, že o zinech vydávaných muži vypovídají nejvíc ta témata, která neakcentují nebo ignorují, ať už proto, že jejich tvůrci nevědí, jak se k nim postavit, nebo o nich prostě vůbec neuvažují a nemají tušení, že by pro někoho mohla být důležitá.

A teď už k druhému číslu Drzosti. O čem je? Obecně: „Píšeme o tom, co nás sere, o zapomenutejch ženách historie, o aktivismu, o tělech, filmech, knihách, píšeme o tom, co milujeme, píšeme o lidech a situacích, o světě, kterej sdílíme.“ A k obsahu je důležité připočíst i pěkné grafické zpracování zinu à la vystřihni a nalep, a to vše v barvě – i když to zvedá cenu, přidává to na nápaditosti. Zaujme i styl volného prolínání poezie a povídek s tematickými články a úvahami.

Text o mýtech a předsudcích spojených s feminismem dává jasně najevo, že feminismus není v opozici proti mužům a že i když se už dosáhlo určitého pokroku, je stále třeba tepat do zažité sexistické kultury. Pro mnohé jistě bude přínosná osobní zpověď na téma introverze inspirovaná knihou Susan Cainové Ticho – Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit. Je důležité poznat sám sebe, nevidět v introverzi slabost, ale brát ji jako zdroj vlastní identity, což je možné, pokud o tom upřímně komunikujete s okolím a i ono se vás naučí brát takové, jací jste.

Při vyprávění o nepříjemném setkání s onanistou v nočním autobuse, kdy autorka rozebírá své pocity bezmoci a bezradnosti, jsem si vzpomněl na známého, který podobný zážitek své kamarádky vyprávěl jako vtipnou historku. Opravdu na tom nic vtipného není.

Nepochopení a ignorace mnoha mužů (a žel někdy i žen) se odráží i v dalším tématu, které přibližuje manifest Když dohraje hudba. Ten sepsaly ženy působící ve švédské hudební branži, které se nechaly inspirovat kampaní #MeToo a popsaly nespočet případů sexuálního obtěžování a násilí, stejně jako sexistické prostředí, které charakterizuje hned úvodní citát článku: „Když vás znásilní uznávaný muzikant, rázem ztratíte spoustu přátel.“

Zaujala mě také krátká úvaha o mateřství. A přečíst si „menstruační anketu“ ani mužům neublíží, naopak to pomůže k odtabuizování tohoto tématu a donutí zauvažovat, jakými slovy se o něm (ne)mluví.

Z významných žen minulosti je připomenuta feministka a socialistka Fráňa Zeminová (1882–1962), která byla v procesu s Miladou Horákovou odsouzena k 20 letům vězení. K historii se obrací i popis komentované vycházky Brnem u příležitosti letošního Mezinárodního dne žen.

A nakonec ještě citát z jedné povídky: „… patriarchát se neumí smiřovat s pravdou, neumí uznávat chyby a už vůbec neumí snít.“

66 stran A5. K dostání na obvyklých distribučních místech.

Drzost č. 2 určitě seženete také na Anarchistickém festivalu knihy, který se koná v sobotu 19. května v pražské Eternii.