Těsně před Vánocemi vyšlo krátce po předešlém nové číslo časopisu Moment, který vydává Iniciativa Ne rasismu! (INR). Je opět zcela monotematické a věnuje se otázce anticiganismu, na kterou reaguje celkem 18 textů, z čehož dvakrát jde o poezii.

V první řadě je zde na dvou místech připomenutím slov již zesnulého J. Poláka problematizován samotný termín anticiganismus, který se často tváří, že jde o něco jiného než prachsprostý rasismus a že protiromské postoje mohou být svým způsobem nerasistické a obhajitelné. Navíc se jednotlivými texty prolíná poselství, že vykreslovat Romy jako celek v jakémkoli světle je scestné. „Překonat protiromské postoje tedy nepomůže nic jiného než skutečně a niterně akceptovat Romy takové, jací ve skutečnosti jsou, přičemž je potřeba neustále zdůrazňovat jejich třídní, tedy sociální, ekonomickou a vzdělanostní rozmanitost.“

Anticiganismus ale nevypovídá ani tak o Romech, jako spíš o majoritě, která je jeho nositelem a snaží se za ním nevědomě skrývat své vlastní problémy. Každý z uveřejněných textů nahlíží na trochu jiný aspekt anticiganismu. Někdo hledá kořeny jeho současných projevů ve společenské transformaci počátkem 90. let či v selhání politické diskuse na celoevropské úrovni. Další ukazuje, jak se projevuje tento problém v sousedním Německu. O. Lánský s L. Matoškou představují praxi postfašismu, který s fašismem sdílí právě ono „vylučování celých skupin obyvatel ze skupiny plnoprávných a úplných občanů“ – a Romové jsou první na ráně. J. Rancièr se zabývá generováním rasismu státem, jehož vnitřní podstatou je být policejním státem, který má vše a všechny pod kontrolou. Jelikož státy dnes nejsou schopny čelit „volnému oběhu kapitálu“, věnují se alespoň „oběhu lidských jedinců“ a pro svou legitimizaci tedy i výrobě a řízení pocitu ohrožení.

Další texty poukazují například na roli jazyka nebo příspěvek médií k protiromskému rasismu a způsoby, jakými informují. V jediném rozhovoru čísla se můžete seznámit s internetovým projektem slusnilide.cz, zveřejňujícím snímky účastníků protiromských pochodů. O. Slačálek připomíná práci skupiny Kolektivně proti kapitálu mezi účastníky takových akcí, která je popisuje jako projevy třídního sebepoškozování a slabé pozice: „Vůči vládě a firmám jsme bezmocní. Na sociálně vyloučené stačíme.“ Mimo jiné se zabývá i tím, jak se humor ve službách anticiganistů „stává jazykem, který umožňuje říci i ty nejnepřijatelnější věci a dát jim status, který je přinejmenším na hranici přijatelnosti“.

O skutečné i možné postoje některých Romů se zajímají dva texty, z čehož jeden si klade otázku potenciální emancipace skrze národní sebeidentifikaci. „Etnoemancipace může být nanejvýš dílčím krokem, který ale, pokud nám nemá přinést jen další nacionalismus do sbírky, musí připustit své vlastní překonání.“ Ten druhý zase mezi Romy objevuje projevy analogické anticiganismu, tedy svádění problémů na obdobně imaginární obraz druhých, méněcennějších mezi nimi – degešů a přistěhovalců.

Jedním z nejzajímavějších textů v pátém čísle Momentu je ten od V. Walacha, který si všímá rozporu mezi zastáváním anticiganistických názorů a možností dobrých vztahů s Romy. „Z perspektivy Žižekovy koncepce ideologie se anticiganista může kamarádit s Romem tehdy, kdy v něm rozpozná ,výjimku‘ z pravidla. Ve své podstatě se tato operace rovná obrannému mechanismu, který má za následek upevnění výkladového rámce anticiganismu v situaci, kdy jej zkušenost zpochybňuje.“ Na základě toho autor navrhuje i řešení: „ Účinnou politickou strategií je především soustředění pozornosti na to, co mají anticiganisté s Romy společného, a vytváření předpokladů pro politické prosazení společných potřeb. Jako příklad lze uvést sdílený socioekonomický úpadek, ztrátu společenského statusu, materiálních prostředků a šancí na důstojný život.“

48 stran A4. K dostání např. v pražském infocentru Salé.

15.1.2015 -jk-

Racism Review