Nejslavnější družstevní kolonie inspirovala svými demokratickými principy i české meziválečné alternativní hospodářství.

V roce 1843 v Anglii obzvlášť prosperoval obchod s flanelem. V Rochdalu, městečku ležícím kousek severně od Manchesteru, se tehdy dělníci živili prací v tkalcovských továrnách, a tak se z logiky věci rozhodli požádat své zaměstnavatele o zvýšení mezd. Továrníci neodmítli hned, ale podmínili takový krok navýšením mezd ve všech konkurujících si fabrikách. Tkalci tedy vyslali deputaci za jednotlivými továrníky. Protože šlo o realitu, nikoli o pohádku, nebylo by tu třeba vlastně dál líčit, jak všechno dopadlo (fabrikanti mzdy nezvýšili a delegátům dělníků se mstili, jak to šlo), kdyby…

Kdyby rochdalští tkalci tak často nediskutovali o myšlenkách „utopického socialisty“ Roberta Owena, o nutnosti vykořenit soukromé vlastnictví či náboženské tmářství, o nutnosti nespoléhat na bohaté či na politiky a na jejich hypotetické sociální cítění. Kdyby nebyli osočováni ze „sociálního anarchismu“.

Poctiví průkopníci

Jednoho zimního večera následujícího roku se tak sešlo 28 rochdalských tkalců, kteří díky trpělivé peněžní sbírce nashromáždili základní jistinu 28 liber, a založili Rochdale Society of Equitable Pioneers (Rochdalské družstvo poctivých průkopníků), „samosprávnou a svébytnou družstevní osadu (kolonii)“. Otevřeli první skromný družstevní obchod (podle zápisu z 12. 12. 1844 byla prvním zbožím mouka, máslo, cukr a ovesné kroupy). Cílem rochdalských družstevníků ovšem bylo „uspořádat poměry výrobní, obchodní, výchovné a vládní“, a tak se s rychle přibývajícím počtem členů rozrůstaly velkorysé aktivity – od založení čítárny či obilního mlýna přes výrobu obuvi a oděvů až po vybudování nezbytných skladištních prostor a stavbu i nákup domů. Po několika letech navíc začala vzájemně spolupracovat síť většiny družstev lancashirských i yorkshirských. Zhruba po 15 letech existence mělo rochdalské družstvo téměř 2000 členů. Jeho úspěch lze doložit i typickým nadčasovým jevem: zásluhy si postupně začali přisvojovat ti, kteří nejenže k jeho rozvoji málo přispěli, ale hlavně mu od počátku vyjadřovali nedůvěru a veřejně i soukromě ho zesměšňovali a bojkotovali.

Rochdalské stanovy

Mezi hlavními důvody ojedinělého dlouhodobého fungování samosprávné samozásobitelské kolonie v Rochdalu se zpravidla uvádí věrnost principům družstevnictví, z nichž vyplývá hospodárnost, poctivost a skromnost členů i jejich odolnost vůči skeptikům uvnitř i vně družstevní pospolitosti, důsledná transparentnost všech aktivit a fakt, že šlo o typicky venkovskou soudržnou a solidární komunitu, kterou nerozptylovala lákadla velkoměsta a jejíž životní náklady byly tudíž nesrovnatelně nižší než ve městě. Za zmínku jistě stojí i to, že tzv. rozhodčím soudcům družstva, kteří měli řešit případné spory mezi členy, se prý v prvních desetiletích nenaskytla ani jediná příležitost k výkonu této funkce. Jiným primátem rochdalských průkopníků bylo občanské zrovnoprávnění žen – na rozdíl od jiných družstev zde byly ženy nejen členkami, ale měly i plnoprávný rozhodovací hlas.

Všech vytyčených cílů se družstvu dosáhnout nepodařilo, nebylo ani jediným, ani prvním družstvem, ovšem proslulost získalo díky svým stanovám, které postupně inspirovaly stovky dalších nadšenců v řadě evropských zemí. Rochdalské družstevní stanovy totiž zaručovaly demokratické rozhodování a otevřené členství.

Rochdale Society of Equitable Pioneers

Družstevní práce

Pokud budeme hledat výsledek inspirace rochdalskými principy u nás, jeden skoro čítankový najdeme ve dvacátých letech 20. století – založení nakladatelství Družstevní práce. Z ekonomického hlediska tu šlo o významné novum, a sice vyloučení knihkupeckého článku z nakladatelského procesu. Mělo to své důvody praktické (především nezanedbatelně nižší cenu knih), ale i ideové, neboť u zrodu nakladatelského družstva stála česká intelektuální levice se všemi svými vizemi a iluzemi (v tomto případě alternativního neelitářského ekonomického systému). Iniciátorem vzniku nakladatelství Družstevní práce byl Václav Poláček (1898–1969), osobnost zajímavá jak svým odborným a pracovním potenciálem, tak sociálním citem a smyslem pro společnou práci, motivovanou ne ziskem, ale kvalitním výsledkem.

Václav Poláček, absolvent strojní průmyslovky, udělal totiž rozhodující zkušenost jako tajemník důsledného propagátora družstevnictví Františka Modráčka. Inicioval program nakladatelství založený na svépomocném principu, kdy by se aktivními členy stali vedle autorů či výtvarníků sami čtenáři. Ti se na chodu družstva podíleli volbou představenstva a dozorčí rady, finančně, spoluutvářením edičního programu a jako přímí a závazní odběratelé titulů.

Výjimečné publikace

Při hledání stejně smýšlejících budoucích členů družstva se ukázalo, že idea družstevnictví je stále vnímána jako chiméra: Poláček „hledal tedy redaktora… Smluvil s ním schůzku v Pařížské kavárně a vyložil mu jednoho dne časně zrána, co zamýšlí se svými neznámými přáteli. Mluvil tak plasticky a barevně, že se designovaný pan redaktor smál na celé kolo. Bylo to jistě k smíchu, že ten člověk mluvil o tisícových nákladech, úžasně levných knihách a o duševní kooperaci tisíců lidí. A sám neměl snad ani na černou kávu.“ Na ustavující valné hromadě se 24. září 1922 sešlo zhruba patnáct zájemců. Za pět let měla ovšem Družstevní práce kolem 4000 členů; roku 1932 zhruba 13 500 a v roce 1938 jich bylo už přibližně 24 000. Potěšující nárůst členů vytvořil dobré podmínky pro knižní produkci, na druhou stranu však znamenal, že samosprávný princip nebylo možné důsledně uplatňovat u každého navrhovaného či připravovaného titulu. Václav Poláček proto nakladatelství opustil již roku 1934. Samotná Družstevní práce byla zrušena v roce 1952, kdy se ze zlikvidovaného družstva stal státní nakladatelský podnik (pozdější Odeon).

Publikace vydávané v Družstevní práci prosluly zejména jako dokonalý artefakt, vycházely ve vysokých nákladech a přitom špičkové typografické i knihařské úpravě, takže ovlivnily celou nakladatelskou kulturu na dlouhá desetiletí.

Družstevní práce

Zdroje:
Holyoake George James, Dějiny poctivých průkopníků rochdalských. Ústřední svaz československých družstev, Praha 1923
Národní 36. Odeon, Praha 1988
Pět let družstevní práce. Družstevní práce, Praha 1927

Článek vyšel v Existenci č. 2/2012.

Banner: Existence 02/2012 - Pracoviste pod samospravou