Anarchistická federace

Píšou jinde : Američtí Češi při vzniku prvomájové tradice v roce 1886

Toto je kopie článku uveřejněného na ahistorie.451.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
http://ahistorie.451.cz/americti-cesi-pri-vzniku-prvomajove-tradice-v-roce-1886/

 70 a 80.léta 19. století přinesla ze západu svěží vítr také do habsburského Rakouska, včetně českých zemí. Český proletariát si začal uvědomovat sama sebe jako třídu, která je vykořisťovaná a ovládaná. Začal hledat a objevovat cesty k své emancipaci. Již počátkem osmdesátých let část českého dělnictva objevuje anarchistický světonázor. Přirozeně tyto emancipační snahy prostých lidí vzbudili odpor a pronásledovaní. Několik tisíc lidí bylo uvězněno, vyhazováno z práce, násilně vypovídáno z měst a vláčeno do domovské obce, a vystavováno různým dalším formám šikany a perzekuce.

Černožlutá bestie přinutila stovky činovníků dělnického hnutí opustit svoji domovinu a vydat se “za velkou louži”. A tak v USA vzniká silné české anarchistické hnutí. Nutno podotknout, že v této době ,mělo české anarchistické hnutí monopol v dělnickém emigrantském hnutí. Sociální demokracie se v USA ustanovila až po roce 1893.

Početné české anarchistické a dělnické hnutí žijící v té době ve Spojených státech se přirozeně aktivně zapojilo do kampaně vedené anarchisty za prosazení osmihodinové pracovní doby. A tak se i čeští anarchisté žijící a pracující v Americe prostřednictvím různých dělnických spolků a odborových organizací, především prostřednictvím „anarchistické černé internacionály“ Mezinárodní dělnické jednoty (The International Working People’s Association) a Ústřední odborové organizace (The Central Labor Union), což byla federace odborových svazů, jež kombinovala anarchistické myšlenky se syndikalistickou koncepcí na základě tzv. „Chicagské ideje“.

Čeští anarchisté propagovali mezi dělnictvem a svými krajany kampaň za osmihodinový pracovní den. Hlásnou troubou byla česká sekce The International Working People’s Association, jež nesla český název Mezinárodní dělnická jednota. Češi však nerozšiřovali propagaci nejen slovem od dělníka k dělníku, ale také šířili letáky, vlastní česky psaný list „Budoucnost“ a “Lampička” v Chicagu a „Proletář“ v New Yorku, ale také německy psaný deník „Arbeiter-Zeitung“, Vorbote, Fackel či anglojazyčný „Alarm“.Účastnili se manifestací, prvních stávek a bojů na pracovištích, jež začaly za prosazení požadavku osmihodinové pracovní doby propukat již od roku 1885.

Centrem celoamerického hnutí se stalo Chicago. Nejužší spolupráce je pojila s německy mluvícími kolegy, jelikož si znalost němčiny přivezli ještě z Rakouska-Uherska. Mnozí čeští anarchisté se tak dobře znali i s pozdějšími „haymarketskými mučedníky“ a německými anarchisty Linggem, Fisherem či Schwabem. Právě německý anarchista Louise Lingg se nechal slyšet, že má velký respekt a sympatie k českým účastníkům hnutí, jelikož tou dobou patřili k nejmilitantnějším a nejbojovnější částem při stávkách a manifestacích chicagského proletariátu.

Když pak vypukla 1. máje 1886 všeobecná stávka a konaly se masové demonstrace po amerických městech, nechyběli tam ani čeští anarchisté. Protesty a stávky tímto dnem neutichaly. Jak máme doloženo, značná část českého dělnictva se coby stávkující zaměstnanci s řadou dalších na znak solidarity účastnili demonstrace u McCormickovy továrny dne 3. května 1886. Shromáždění dělníci se po skončení směny rozhodli zakročit proti několika desítkám stávkokazů na konci směny. A byli to především horké “české palice”, které se účastnili střetů.

Na pomoc zaměstnavatelům a na ochranu stávkokazů zasáhla policie, načež došlo k střetům mezi shromážděnými pracujícími a policisty. Nakonec policie začala střílet do demonstrantů. Minimálně dva dělníci, jejichž identita není známa, zůstali ležet mrtví.

To, že se střetů účastnili také čeští dělníci, dokládá případ zatčeného českého anarchisty Hynka Dejmka, jemuž při zatýkání aktivně pomáhal dostat se ze spárů policistů další anarchista, již zmiňovaný anarchistický předák Jakub Mikolanda; nebo přímo policejní složka dalšího českého anarchisty Jana Hronka, kde stojí uvedeno, že byl poprvé zatčen na květnových demonstracích roku 1886.

Při květnových událostech roku 1886 v Chicagu byli zatčení také další čeští anarchisté, v Čechách dosud známý autor „Písně práce“, anarchista Josef Boleslav Pecka, ale i další anarchisté, Václav Dejmek, Jan Hronek, František Čapek, František Chleboun či František Dvořák. Jak na policejní stanici zaznamenáno, byli zatčeni další stávkující: František Knolink, Tomáš Kavský, Václav Suchý a Josef Hess, který učinil útok na strážníka Caseyho.

Český časopis “Pokrok” přibližoval události u Mc Cormickovy továrny následovně: “Policista tu na stráži stojící byl kamením a klacky shrocen k zemi, krváceje z mnohých ran a kamení lítalo do oken továrny. Dílny byly zástupem oblehnuty. V brzku však přispěchal policejní vůz s 12 strážníky, kteří vystoupivše, seřadili se, s revolvery v rukou. Dvanáct proti desíti tisícům! Seržant vyzval srocené k rozejití se, však odpovědí bylo několik kamenů do řady policistů vržených. Policisté vystřelili do vzduchu, postupujíce v řadě proti davu. Tento neměl chuti ustoupiti, naopak z davu i se střech a oken okolních domů počala palba proti policistům, kteří stejné stejným spláceli. Nepochybně že valná část srocených tu byli Češi, neboť byli 3 Češi raněni a zatčení byli též většinou Češi…”

A dodávají: “Minulý týden započal v Chicagu krvavě, že tekla krev při nepokojích, jež následkem všeobecného zastavení práce povstalo a to bohužel krev česká.”

A tak i české dělnické hnutí v USA má své chicagské mučedníky, kteří padli rukou kapitalistického zlořádu, bez jakéhokoli soudu, rukou policistů!

Jan Klečka, 21 roků stár, bydlící v čísle 300 20. ul. Střelen byl do nohy, kule však odrazila se o nůž v kapse, tak že mu mnoho neublížila. Klečka pochází z Holkovic, okr. Horažďovice.

Josef Vojtík, 23 roky stár, pochází z Roupova u Přeštic, kraj Plzeňský. Dříve byl zaměstnán u McCormicka. Bydlí v čísle 422 17. ul.

Nejtěžší poranění, jak se zdá, utrpěl český mladík Josef Šrámek, bydlící v čísle 110 18th Place, byv střelen do břicha. Jest zaměstnáním krejčí a pracoval u mladšího Layera.

List “Amerikán” přinesl i zprávu o úmrtí dvou českých mučedníků: „Nešťastný krajan Josef Vojtík, který u dílen Mc Cormickových byl postřelen, zemřel včera 3.května 1886. Dnes 4.května 1886 donesena byla nám zpráva, že mladý Josef Šrámek podlehl poranění, skonav v bytě svých rodičů.”

Další z českých časopisů “Amerikán” přibližuje postřelení Josefa Vojtíka a útok na střílejícího policistu: “Mezi poraněnými jest též Josef Vojtík, který bydlí v domě číslo 42217. ul. Tam přivezen byl ve voze policejní hlídky. Strážník Casey, z pol. stanice ulice 12té, vyšel nahoru k poraněnému a mezi tím se mezi lidem shromážděným rozneslo, že prý Casey Vojtíka střelil. „Pověste ho!“ Lynčujte ho!“ ozvalo se se všech stran a policista s těží se dostal na vůz. Na cestě utržil několik ran a oděv na něm byl trhán; později zatčen byl jistý Josef Hess, který, jak Casey vypravuje, chtěl mu hodit provaz na krk. Na Centre ave. vypáleno bylo ještě několik ran, načež policisté přes viadukt odjeli k policejní stanici ulice 12té.”

Avšak Chicago nebylo jediné kdy při stávce 1886 tekla česká krev. Další mučedníci, oběti kapitalismu padly v Milwaukee! K střetům s policií došlo v hutích v Bay View, v jižní části města, kde zastavili práci dělníci, většinou Poláci a Češi. Na dlažbě zůstali ležet po policejní střelbě:

    František Kurkel, dílovedoucí mladý z válcovny, střelen do srdce, mrtev.
    Michal Ruhalski, dělník 30 roků starý, raněn do prsou, zemřel za 30 minut.
    Martin Jankovic, raněný v prsou smrtelně.
    Nováček 14 let starý smrtelně raněn v břiše.
    Kazimír Dudek má 4 kule v sobě; přišel do Milwaukee ze Seymour a přidal se k davu. Zemře.
    Albert Urtman, dvě kule, nebezpečně poraněn.
    Jan Marš, 20 let stár, dělník střelen do břicha.

Asi tucet dalších bylo lehčeji raněno, že mohli ještě odejít, nebo byli odvedeni od svých přátel do města.

Po haymarketské tragédii Chicagská policie rozpoutala ve městě teror a hon na anarchisty. V dělnických bytech, kancelářích a tiskárnách probíhaly razie, mnoho lidí bylo zmláceno a zatčeno. Jakub Mikolanda byl například zatčen policisty 8. května 1886 v noci v jednom ze salonů, odkud byl odveden policisty do svého bytu, kde policie přes jeho protesty provedla násilnou a nevybíravou domovní prohlídku, bez ohledu na spící manželku s malými dětmi.

Velké policejní razie probíhaly právě v českých čtvrtích, kde došlo k několika střetům se státní moci. V noci byla vyrabována lékárna na rohu 18. a Centre avenue, zřejmě bylo potřeba zdravotní materiál pro raněné české účastníky od McCormickovy továrny a z památného Haymarketu.

Svědectví o policejních raziích v českých čtvrtích proti anarchistům: “Policie vnikla 6. května 1886 též do českého časopisu anarchistů „Budoucnosti“ a „Lampičky“ a co se dalo sebrati, sebrala. Z New Yorku došla žádost, aby zde byli zatčeni čeští anarchisté a policie prý po nich pátrá. Zdejší policejní šéf Ebersold dostal včera ráno telegram od policejního šéfa z New Yorku, aby nechal co nejpřísněji střežili jistého Jana Hlávku, který prý bydlí v čísle 21 Zion Place, pak Antonína Pecku, kteří prý mají spojení s časopisy směru revolučního, Budoucnost a Lampička.Telegram onen zní: New York, May 5. — To Frederick Ebersold, Chief of Police: John Hlávka, formerly of No. 21 Zion place, and Anton Pecka are connected with anarchistic Bohemian newspapers, the Budoucnost and Lampička, and are the most dangerous anarchistic leaders among the worst class of Bohemians in Chicago.“

Zde měla zřejmě newyorksá policie mylné informace, jistě se jednalo o českého anarchistu a redaktora „Budoucnosti“ Josefa Boleslava Pecku.

„Jak mohla se až v New Yorku policie dozvěděli i adresu podrobnou jednoho z členů českých revolučních skupin, jest věcí záhadnou. Z toho vysvítá, že všichni, aspoň ti přednější anarchisté všech národností jsou policii velmi dobře známi a tato že jest o všem z jejich středu vždy v čas uvědoměna. Zdali včera policie navštívila tiskárnu Budoucnosti následkem telegramu došlého aneb zdali tak učinila jen z těchže příčin, pro které navštívila redakci a tiskárnu německého anarchistického deníku „Arbeiter Zeitungu“, není známo. Tolik jest jisto, že včera po polednách policie z 12. ulice vedena kap. O’Donnellem a lieut. Barcalem vnikla do tiskárny českého anarchistického listu „Budoucnost“ a vše, co nalézti mohla zabavila. V tiskárně zatčen byl p.Josef Kerner, který byl propuštěn, když oznámil, že přišel do tiskárny jenom za tím účelem aby dal do listu oznámku.

Na žádost policejního chéfa pátralo se pak po redaktorech Josefu Boleslavovi Peckovi, Jakubovi Mikulandovi a Hradečným, však později došla zpráva k Ebersoldovi, že žádný z jmenovaných není k nalezení.

Na policejní stanici přivezeno bylo několik červených korouhví a velké štíty, na nich byla hesla jako: „Majetek jest krádež!“—„Pryč se zákony!“ atd. Též jeden černý praporec přivezen byl na stanici a něco plakátků.

Na daný rozkaz navštívila policie též místnost na Centre ave., z které až dosud „Lampička“ vysílala světlo po 6. wardě, kde však mimo velkého revolveru nic nalezeno nebylo a po vydavateli nebylo ani památky. Lampička zmizela prý i s redaktorem a vydavatelem a nikdo v okolí nedovedl povědíti, kam se uchýlila.

Po celém městě panoval 7.května 1886 již opět klid. Mnoho dělníků vracelo se ku své práci a policie nebyla volána nikam. Věnovala tedy veškerou svoji pozornost pátrání po podezřelých lidech a rozumí se, že též nezapomněla na českou Plzeň, kde pátrala po přívržencích anarchismu. Též na severozápadní stranu se podívala četa policistů a navštívila dům jakéhosi Krause v č. 8 Augusta ul.

Na hlavní stanici totiž došla zpráva, že Kraus jest jeden z nejzuřivějších anarchistů. V bytě Krausově nalezeny byly dva revolvery velkého kalibru a dvě skřínky zápalek. Odtamtud odebrala se policie do domu jistého Eduarda Bitze, 521 Superior ulice, kde nalezli pušku a starou šavli. Ve sklepě však nalezeny byly přípravy na lití kulí a asi dvě prázdné bomby.

Též policie z východní Chicago ave pátrala na všech stranách, ve všech domech, kde domnívala se, že bydlejí přívrženci podvratných zásad. Mnoho zbraní bylo nalezeno a zabaveno, jakož i něco prázdných bomb a pekelných strojů.

Policie navštívila též příbytek krajana Václava Turka, číslo 741 Loomis ulice. Rodina Turkova bydlí zde v v přízemí. Jak policie udává, bylo zde nalezeno asi deset liber prachu, několik revolverů, pušek a něco zápalek. Mnoho spisů anarchistických od Němce Johna Mosta jakož i od Kropotkina zde policie zabavila. Turek jest 35 roků starý, zaměstnáním tesař a jest v Americe asi 18 roků. Turek byl tázán na jména ostatních soudruhů, však ,on neudal ani jediného. Dnes ráno byl opět p. Turek propuštěn.

Na rohu ulic devatenácté a Throop vnikla policie do domu Františka Maška, který prý též byl v podezření, že jest horlivým přívržencem anarchismu. Byla zde nalezena prý jakýsi knotna. Mašek doma nebyl.

Mimo těchto domů zde uvedených navštívila policie více příbytků českých i německých;. a prohledávala zde vždy veškeré místnosti v naději, že nalezne hlavní skladiště dynamitu nebo již připravených bomb. Až doposud nemohlo býti vypátráno, kolik dělníků bylo poraněno v památné oné šarvátce na ulici Randolph v úterý večer. Aby policie dozvěděla se přibližný počet nešťastných obětí této bitvy, vyslala ke všem lékařům okolním a ti udávají, že v okolních hostincích a lékárnách léčili asi 200 osob více méně poraněných. Někteří poraněni byli velmi těžce v těle neb na hlavě, jiní zase jen lehce na nohou neb rukou. Policie nyní dostala nařízení aby pátrala po oněch věcech, které v době drancování lékárny na rohu 18. a Centre avenue se ztratily. V lékárně nezůstalo nic, co by jakési ceny mělo a policie bude muset nyní vše opět nalezli, což bude asi těžká práce.”

Ze svědectví českých anarchistů Jakuba Mikolandy a bratrů Dejmkových víme také o policejních praktikách, kdy se je policie nejdříve po dobrém snažila přesvědčit ke spolupráci, aby svědčili proti svým anarchistickým kolegům a tzv. „haymarketským mučedníkům: August Spies, Michael Schwab, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel, Samuel Fielden, Louis Lingg a Oscar Neebe. Policie jim slibovala dobrou práci a peníze, pokud budou proti nim křivě svědčit, jak se hodí policii.

Zde však čeští anarchisté ukázali svůj čistý charakter, odmítli a nezradili ani své ideály, ani své přátele. Poté si čeští anarchisté zažili na policejní stanici peklo. Mučení a bití bylo po několik dnů na denním pořádku, dokonce jim bylo vyhrožováno policisty, že je zastřelí bez soudu a jejich těla se ztratí. Policie je však nezlomila. Protože byli nezákonně vězněni, musela je policie nakonec propustit, i když třeba Jakub Mikolanda byl deportován a držen v pracovním táboře skoro půl roku.

Po popravě „haymarketských mučedníků“ se čeští anarchisté a dělníci účastnili pohřebního průvodu, jenž čítal skoro půl milionu lidí, a někteří jako Jan Hronek či František Čapek se společně s dalšími 25 tisíci lidmi účastnili přímo jeho pohřbu, kde si nad hroby svých anarchistických přátel slíbili, že jejich justiční vraždu pomstí.

Čeští pracující a anarchisté žijící v emigraci v USA v 80. letech 19. století taktéž stáli při vzniku prvomájové tradice a přestože utekli z Čech před bídou a neutichajícím politickým pronásledováním, neopustili své přesvědčení a zůstali věrní při prosazování svých práv a touze po spravedlivějším uspořádání světa. I když tyto události od současnosti dělí více než 130 let, je jejich příklad a životní osudy inspirací pro dnešní generace.

Verze pro tisk 4.5.2021 ahistorie.451.cz

Píšou jinde

Odkazy