Anarchistická federace

Píšou jinde : Planetu neničí vrozené vlastnosti lidí, ale kapitalismus

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2021/03/planetu-nenici-vrozene-vlastnosti-lidi-ale-kapitalismus/

Podle Raje Patela termín antropocén zatemňuje skutečnost, že za klimatickou krizi nemůže jakési tíhnutí lidstva k destrukci a zániku, ale je důsledkem kapitalistické produkce.

Pravice často obviňuje socialisty z toho, že chtějí prostě „věci zadarmo“. Velkou ironií je, že ve skutečnosti by celá kapitalistická ekonomie zkolabovala, kdyby se nemohla dál spoléhat na „věci zdarma“. Bez bezplatného či uměle vytvořeného laciného přístupu k věcem, jako jsou přírodní zdroje, péče, práce a celá řada jiných složek, by se kapitalismus neudržel nad vodou. Kapitalismus se ve skutečnosti objevil jen díky procesu „primitivní akumulace kapitálu“, během níž se otroctví a kolonialismus přiživovaly na neplacené práci a extrakci zdrojů.

Právě tato opomíjená historie přiměla Raje Patela a Jasona W. Moorea k napsání knihy Dějiny světa na příkladu sedmi laciných věcí, kterou v českém překladu loni vydalo nakladatelství Neklid. Kniha rozkrývá moderní kapitalistický svět tím, že sleduje zneklidňující historii sedmi věcí – přírody, peněz, práce, péče, jídla, energie a životů – a to, jak se od vzniku kapitalismu proměnily a přeorganizovaly.

S jedním z autorů této knihy, aktivistou a akademikem Rajem Patelem, jsme se bavili o tom, proč autoři nazývají novou geologickou éru „kapitalocén“, jak tato éra vedla ke kompletní transformaci našeho pohledu na nejdůležitější elementy života a co s tím můžeme udělat.

    Kapitalismus je systém, který nesplácí své účty. Vyhýbá se placení za věci, které potřebuje k vytváření zisku.

Začínáte knihu představením konceptu kapitalocénu. Můžete vysvětlit, co tento termín znamená a čím se vyznačuje?

Na začátku knihy představujeme kapitalocén, abychom vstoupili do stávající diskuse o antropocénu v souvislosti s klimatickou změnou. Antropocén je termín, který razí geologové a klimatičtí vědci a vědkyně, a vysvětlují jím činnost člověka na planetě. My používáme výraz kapitalocén – spoluautor Jason W. Moore tento pojem používal v dřívějších pracích –, abychom upozornili na to, že termín antropocén je zavádějící. Naznačuje totiž existenci geologického období, které je charakteristické lidskou aktivitou. Ale je třeba podotknout, že věci charakteristické pro tuto geologickou éru, jako jsou plasty, pozůstatky atmosférických testů jaderných zbraní či kuřecí kosti, nevznikly při běžné každodenní lidské činnosti. Všechny tyto věci naopak způsobilo určité uspořádání lidské společnosti. A tím uspořádáním je kapitalismus. A proto používáme termín kapitalocén.

Planetu nezničila nějaká vrozená vlastnost lidí. Ničení planety je výsledkem fungování kapitalismu jako systému. Pokud máme přestat ničit planetu, potřebujeme pojmenovat systémy, které ničení způsobují, a upozornit na fakt, že existují lidé, kteří s tím nemají nic společného. Není možné některé lidi obviňovat z nástupu antropocénu. Když tyto lidi označíte stejným termínem jako ty ostatní, tak obviňujete oběti, ale zároveň tím i zahalujete potenciální řešení klimatické krize, které nespočívá v novém vykořisťování přírody, nýbrž v tom, že zaujmeme mnohem rozumnějšího vztah k předivu života.

Tvrdíte, že se blížíme ke konci éry kapitalocénu?

V knize poukazujeme na to, že klimatická katastrofa je tak rozsáhlá, že kapitalocén nemůže přežít. Alespoň ne v takové podobě, v jaké trval několik posledních století. Nesnažíme se odhadovat, jak kapitalismus skončí, ale uvědomujeme si, že kapitalismus začal v období intenzivní klimatické změny a rozšířených epidemií. Pozorujeme, že kapitalismu se velice dobře daří vytvářet klimatické změny a skrze industriální zemědělství také podmínky, které představují perfektní inkubační základ pro epidemické nemoci. Neříkáme, že kapitalismus skončí příští týden v úterý; říkáme, že podmínky, které zničily feudalismus, systém, který předcházel kapitalismu, vycházely hlavně z epidemií a klimatické změny. A teď to vypadá, že se na nás řítí něco podobného.

Chtěl bych se dostat blíže k jednotlivým laciným věcem. Mohl byste jen krátce představit ideu lacinosti? Jak souvisí s kapitalismem?

Kapitalismus je systém, který nesplácí své účty. Jeden ze způsobů jak o tom přemýšlet, je idea lacinosti. To je i důvod, proč jsme pojmenovali naši knihu Dějiny světa na příkladu sedmi laciných věcí. Je to způsob, jak poukázat na to, jak se kapitalismus vyhýbá placení za věci, které potřebuje k vytváření zisku. Nebyl to nutně vědomý plán prvních kapitalistů. Objevil se v průběhu času, jak se kapitalismus pokoušel vymyslet, čím zaplatí či jak obejde skutečné důsledky využívání přírody, práce, péče, životů, energie, jídla a peněz. Ze všech těchto elementů se snaží kapitalisté profitovat a v konečném součtu je zneviditelňují. Všechny tyto věci jsou velmi důležité pro zachování kapitalismu a naneštěstí to jsou i věci, od kterých se odvíjí náš život na planetě.

Dobrá, pojďme se ponořit do každé z těchto sedmi věcí. V knize používáte příklad kuřecích nugetek, které perfektně ztělesňují všech sedm věcí. Můžete vysvětlit, jak kuřecí nugetky odhalují to, jak se příroda, práce, péče, jídlo, energie, peníze a životy staly v kapitalocénu lacinými věcmi?

Idea kuřecích nugetek ilustruje, jak spolu těchto sedm věcí souvisí. V knize rozvíjíme myšlenku, že kuřecí nugetky jsou nejkapitalističtější objekt. Myslíme si to proto, že jeden ze znaků antropocénu jsou kosti kuřat. Každý den se sní padesát milionů kuřat. To je opravdu mnoho kuřecích kostí a čísla dále rostou. Případná budoucí inteligence pozná, že na planetě žili lidé, podle toho, že najde úplně všude kuřecí kosti.

Rozhodli jsme se proto kuřecí nugetky dekonstruovat. Ze všeho nejdříve potřebujete kuře. Ideálně potřebujete kuře modifikované do takové velikosti, že se vůbec nepodobá kuru bankivskému, což je kuřecí předek z asijské džungle. Moderní kuře má tak velká prsa, že může sotva chodit. Tento příklad ukazuje, jak moc se lidé cítí odděleni od zbytku přediva života. Cítíme se oprávněni vytrhnout zvířata z jejich přirozeného prostředí a přeměňovat je takovým způsobem, aby generovaly zisk. Tomuhle říkáme laciná příroda. Je to myšlenka, že zbytek přediva života nám slouží jako nevyčerpatelný zdroj a zároveň i jako nekonečná popelnice. Znamená to ale také to, že se nepovažujeme za součást přírody. Vnímáme se jako něco velmi odlišného.

Další klíčová věc pro výrobu kuřecích nugetek je práce. Kuřata se sama nepromění v nugetky za pomocí magie. Potřebují zaměstnance, kteří jsou zapojení do produkce. V USA je práce na produkční lince kuřat nebezpečná a špatně placená. V některých případech se využívá práce vězňů a někdy je tato práce přiřazovaná jako způsob rehabilitace ze závislostí. V takových případech je práce dokonce zdarma. Je to také práce nebezpečná. Počty pořezání a jiných pracovních úrazů v kuřecím průmyslu jsou mnohem vyšší než jinde. A kdo za to platí? Pojišťovny to nejsou, protože poranění pracovníci jsou odsunuti na druhou kolej. Místo nich přebírají břemeno péče o poraněná těla komunity. Pečující práce se samozřejmě považuje za ženskou práci. Je to práce, která je pro přežití společnosti naprosto klíčová, a která je zároveň často zoufale špatně placená, pokud vůbec.

Další ironií je, že vytváření kuřecích nugetek je samo o sobě způsob, jak vytvářet laciné jídlo dostupné pro pracující. Laciné jídlo je svým způsobem Faustova smlouva. A to především v USA, kde jsou sice nízké platy, ale v důsledku toho je jídlo také dostupné, takže se pracující nikdy nenaštvou natolik, aby protestovali.

Významným rysem zaměstnanosti v USA je udržování nízkých mezd. Děje se tak z části proto, aby se udržovaly nízko ceny za energie. Laciné palivo je pro kuřecí průmysl důležité. Musí totiž zahřívat drůbežárny a zajistit, aby mechanismus proměny kuřete v nugetky probíhal hladce. Je to i relativně levné. Dalším rysem fastfoodového průmyslu je také to, že každé nezávisle vlastněné KFC nebo prodejna fastfoodu v USA dosáhne na půjčku od Small Business Administration.

Součástí širšího tahu a ambicí kapitalismu je najít levné peníze, najít velmi nízké úrokové sazby, najít peníze, které lze půjčit za sazby, které byste vy nebo já nemohli získat, ale které mohou získat tyhle podniky, protože se podílejí na systému, jenž je opravňuje k tomu, aby měli levné peníze za nízké úrokové sazby.

A konečně, kapitalismus závisí na kontrole těl a lidí. Jsou to lidé, jejichž životy jsou systémově lacinější než životy jiných. A tento typ lidí je nepoměrně více zastoupen právě v kuřecím průmyslu. Když se podíváte, kdo tu práci dělá, z většiny tam jsou zastoupeni lidé odlišné barvy pleti a ženy. Můžete se podívat na to, jak je společnost právně strukturovaná, kdo se může sdružovat do odborů, jak jsou lidé chráněni před sexuálním násilím. Ženy a barevní lidé jsou systematicky méně chráněni zákonem. Ve všech těchto ohledech jsou kuřecí nugetky tím nejkapitalističtějším objektem, jaký známe. Na každém kroku totiž průmysl s nimi obchodující profituje z produkce těchto sedmi velmi laciných věcí.

Píšete, že je pro lidi snazší si představit konec světa než konec kapitalismu. Proč myslíte, že tomu tak je?

Tuto větu jsme si vypůjčili od marxistického badatele Frederica Jamesona. Část logiky za tímto prohlášením tkví ve snaze kapitalistů rozbít naši utopickou imaginaci a alternativy kapitalismu. Dění po celém světě ve třicátých letech dvacátého století můžeme vysvětlovat například jako sérii experimentů, které zkoumaly, co se stane, když kapitalismus selhal. Viděli jsme Rusy s komunismem a socialismem, viděli jsme anarchisty v USA a Evropě budovat komunity. Také jsme viděli šíření fašismu napříč Evropou a Asií. Ve Spojených státech byla éra Nového údělu. Dobu, která přišla po něm, můžeme chápat jako dlouhý procesu pomsty kapitalistů, kteří se snaží ujistit, že už na žádný další Nový úděl nedojde. Protože vše, co tento Nový úděl umožnilo, schopnost představit si svět po kapitalismu – ať již jde o moc pracujících, stávkové aktivity nebo mocný státní aparát spravovaný podle potřeb jeho občanů, který artikuloval občanskou moc –, bylo odstraněno. Od sedmdesátých let bylo pro lidi o dost méně možné představit si konec kapitalismu.

Alarm: udržitelné médium do neudržitelné doby.
Apolena Rychlíková

Byli tu lidé jako Francis Fukuyama, kteří mluvili o „konci historie“, což byla myšlenka, která se nikdy nedala brát vážně. Kapitalismus především v devadesátých letech triumfoval natolik, že nebylo možné si představit cokoli jiného. Tento historický pohled vysvětluje, proč je snazší si představit konec světa než konec kapitalismu. Ale dobrá zpráva je, že jak kapitalismus v řadě zemí kolabuje, přičemž samozřejmě sledujeme i vzestup fašismu, zvyšuje se množství debat o Novém zeleném údělu. Lidé v Americe si představují nový způsob bytí, který nevychází z triumfu kapitalismu, nýbrž z alternativy vůči němu. To mi dodává trochu naděje.

Když už jsme u té naděje. Jak pohlížíte na vzestupující politická hnutí, která čelí mnoha krizím způsobeným kapitalismem?

Aktuálně vidíme propojování několika původně paralelně vedených bojů, a tak jsme doufali, že do této debaty přispějeme. Dokonce jsme doufali, že Sedm laciných věcí odhalí, jak byly tyto boje vždycky vzájemně propojené. V Texasu v roce 1883 proběhla Velká kovbojská stávka, která nebyla v dějinách práce doceněna. Na této stávce byla důležité nejen skutečnost, že kovbojové – kteří byli výrazně vykořisťovaní a špatně placení sezónní pracovníci – chtěli vyšší mzdy, ale také to, že chtěli vyšší mzdy pro kuchaře. Rozuměli, že pečovatelská práce a produktivní práce by se neměly oddělovat. Práce je prostě práce, nehledě na to, jestli jde o vaření nebo farmaření.

Když se podíváte do historie celé řady různých bojů, minulých i současných, uvidíte, že boj za práci je obvykle i bojem za životní prostředí. Takový boj se týká také rasy, genderu a tak dále. Všechny tyto boje jsou vzájemně propojené a je velmi zajímavé, že environmentální, odborové nebo klimatické hnutí jdou právě tímto směrem, že uznávají dlouhé období nespravedlnosti, které předcházelo krizi kapitalismu. Chápou, že cesta k vítězství nespočívá v tom, že budou následovat jednotlivou lacinou věc, ale že si uvědomění, jak nás systém vědomě rozdělil. Uvědomují si, že cesta k moci vede skrze propojování těchto bojů, jak to například dělá mezinárodní zemědělské hnutí Via Campesina. Boj za potravinovou suverenitu je pro ně také bojem proti patriarchátu, rasismu a kolonialismu. Myslím si, že toto je skvělý zdroj naděje. Nejen že navyšujete své počty tím, jak poznáváte, kolik lidí kolem vás je do těchto bojů zapojeno a že je jich víc, než jste si původně mysleli, ale navíc se díky tomu budete mnohem více teoreticky i prakticky orientovat v tom, jak kapitalismus funguje a jak se nás snaží rozdělovat. A uvědomíte si, že stále můžeme v tomto předlouhém boji za lepší planetu dosáhnout vítězství.

Z anglického originálu Humans Aren’t Inherently Destroying the Planet – Capitalism Is, publikovaného na stránkách Truthout, přeložila Linda Fribertová.

Verze pro tisk 28.3.2021 a2larm.cz

Píšou jinde

Odkazy