V červenci si připomínáme devadesát let od zahájení sociální revoluce ve Španělsku, která byla nakonec poražena silami fašistických pučistů, jejich spojenců a bolševické a republikánské kontrarevoluce.

Některým lidem připadá naše vize anarchokomunismu ujetá. I když souhlasí s naší kritikou kapitalismu nebo si myslí, že anarchismus zní teoreticky hezky, prostě si nedokážou představit, že by to v praxi fungovalo.

Pracující řídící společnost? Žádní šéfové ani politici? Žádná chudoba? Žádná potřeba nutit lidi k těžké práci? To prostě nezní věrohodně. Podívejte se na Rusko a Čínu. Takhle to s komunismem vždycky dopadne.

No, ano – pokud si myslíte, že toho dosáhneme tím, že předáme moc vládě. Ale jako anarchisté*ky se při budování socialismu nespoléháme na stát: spoléháme na naše spolupracovníky*ice.

A tady je pravda: anarchie funguje.

Jak to víme? Třeba proto, že před 90 lety se pracující a rolnictvo ve Španělsku vzbouřilo proti fašistickému vojenskému puči a vybudovalo ji.

Španělští anarchisté*ky

Španělská revoluce nevznikla z ničeho. Byla výsledkem desetiletí organizování pracující třídy.

Anarchismus byl ve Španělsku významnou silou, protože stál v jádru dělnického hnutí. Byli to právě anarchisté*ky, kdo v roce 1910 založil nejdůležitější odborovou federaci v zemi: CNT. V roce 1936 měla téměř 800 000 členů a obrovský vliv.

CNT byla řízena zdola svým členstvem. Rozhodnutí se přijímala na masových schůzích pracujících na jejich pracovištích a prostřednictvím demokratických struktur delegátů. Hnutí mělo vlastní noviny, kluby, ozbrojené skupiny a dokonce i vlastní školy.

Pracující odmítali zastupování a zákulisní vyjednávání. Jejich zbraní byla stávka, i když opuštění pracoviště znamenalo porušení zákona. A členstvo CNT nestávkovalo jen kvůli problémům na pracovišti. Vědělo, že stávky jsou mocnější než volby nebo protesty. Třídní moc znamenala politickou moc a mohla být použita k boji proti věcem, jako je vojenská povinnost a rostoucí nájmy.

17.–18. července

To vše děsilo vládnoucí třídu. V reakci na to španělská armáda pod vedením generála Francisca Franca zahájila povstání s cílem potlačit dělnické hnutí. Puč podpořili šéfové, velkostatkáři, katolická církev a různé krajně pravicové politické skupiny.

Následující den zahájili pracující generální stávku a CNT se ujala vedení při rozdělování zbraní. Díky rychlému jednání porazili armádu ve většině velkých měst.

Ale nezastavili se jen u potlačení puče. Zhruba dva miliony pracujících vyhnaly své šéfy a převzaly kontrolu nad ekonomikou.

Byla to sociální revoluce. Rozhodnutí přijímala shromáždění pracujících na pracovištích a prováděly je výbory volené z řad dělnictva.

Panské domy se proměnily ve společné jídelny, školy, sklady a bezplatná zdravotní střediska. Tisíce zbytečných kapitalistických pracovních míst byly zrušeny. Nezaměstnané dělnictvo pomáhalo s rozdělením pracovní zátěže v nezbytných odvětvích. V některých případech to znamenalo, že se mohl zkrátit pracovní den.

Anarchie v průmyslu

Jak tedy anarchismus vypadal v praxi?

Neefektivní nebo nebezpečné dílny byly uzavřeny. Pracující se scházeli ve velkých, pohodlných prostorech, aby sdíleli zdroje a společně rozhodovali.

Dělnictvo v tramvajové dopravě modernizovalo síť novými bezpečnostními a signalizačními systémy. Poprvé nainstalovalo v depech sprchy a sociální zařízení. V zájmu řidičů*ek a cestujících byly přestavěny celé trasy. Do provozu bylo uvedeno 100 nových tramvajových vozů, což vedlo k nárůstu jízd o 50 milionů za jeden rok.

Pracující v oblasti plynu, vody a energetiky začali snižovat náklady pro spotřebitele. Vyprodukovali 10 000 kubických metrů čisté pitné vody navíc. Elektrická síť byla racionalizována a byla postavena nová elektrárna, čímž se zvýšil výkon o více než 50 000 kW – což stačilo pro desítky tisíc domácností.

Pracující ve zdravotnictví se sjednotili v jedinou odborovou radu a rozšířili pokrytí i do těch nejodlehlejších oblastí. Jen v Barceloně postavili šest nových nemocnic a desítky dalších klinik, které nabízely bezplatné chirurgické a zubní ošetření. Výrazně se také rozšířila zdravotní péče o ženy. Gynekologická péče, antikoncepce a potraty se poprvé staly široce dostupnými.

Anarchie v zemědělství

Revoluce se rozšířila i na venkov. Venkovští pracující převzali 5,5 milionu hektarů půdy. Bylo založeno 1 800 družstev, do nichž se zapojilo 800 000 zemědělských dělníků*ic a jejich rodin: celkem asi 3 miliony lidí. V některých družstvech se produkce zvýšila o 30–50 %.

Některé vesnice vyplácely garantovaný rodinný plat, bez ohledu na zaměstnání. Jiné zcela zrušily peníze a k spravedlivému rozdělování zboží používaly přídělové lístky.

Práce již nerozhodovala o tom, zda člověk může žít. Tam, kde bylo zboží dostatek, bylo zdarma. Tam, kde nebylo, rozdělovalo se podle potřeb.

Pokud to funguje tak dobře, tak kde to je?!

V roce 1939 zvítězila Francova armáda a nastolila diktaturu. Po smrti diktátora se Španělsko vrátilo k běžnému parlamentnímu systému.

Španělská revoluce však nebyla poražena proto, že „anarchismus nefunguje“. Zničila ji mezinárodní izolace a kontrarevoluční politika. Umírnění socialisté se postavili proti revoluci a kapitalisti po celém světě upřednostnili fašismus před anarchismem. To vedlo vůdčí postavy CNT k tomu, že přesvědčili dělnictvo, aby revoluci zastavili v půli, a ponechali část moci v rukou starých kapitalistů a vlády.

Liberálové a stalinisti revoluci sabotovali, centralizovali moc, zatýkali a vraždili anarchisty a poté, co se chopili moci, válku prohráli.

Anarchisté*ky byli v průmyslu dobře organizovaní. Potřebovali však lepší politickou organizaci, aby udrželi hnutí na revoluční cestě. Také potřebovali podporovat antikoloniální boje v Maroku, odkud Franco získával vojáky.

I po 90 letech však Španělská revoluce zůstává jedním z nejinspirativnějších momentů v historii. Je důkazem toho, že společnost mohou řídit sami pracující, a to bez šéfů a bez vládní kontroly. Skutečným ponaučením je, že příště nesmíme zůstat na půli cesty.

Zdroj:
https://ancomfed.org/2026/06/the-spanish-revolution-90-years-on/

Obrázek odkazuje k brožuře Ekonomika anarchistických kolektivů: Španělsko 1936–1939, kterou u příležitosti 90. výročí sociální revoluce ve Španělsku vydalo letos v dubnu Nakladatelství AF.

23.6.2026 ACF

History