O mechanismu vykořisťování a o tom, co proti němu funguje

Vykořisťování nemá jen jednu podobu. Když pozorujeme realitu současné práce, musíme pochopit, jak se kapitalistický systém přiživuje na patriarchálních strukturách, které mu předcházely a které sám s důmyslnou propracovaností udržuje. Ženy na celém světě zažívají dvojí – či vícenásobný – útlak, který ukazuje, že třídní nadvláda a genderová dominance nejsou oddělené fenomény, ale vzájemně propojené projevy téhož mechanismu kontroly.

Kapitalismus sice patriarchát nevymyslel, ale zdokonalil ho, modernizoval a pod iluzí modernity ho učinil neviditelným. Již dříve existující sexuální dělba práce našla v kapitalistickém systému své dokonalé vytříbení. Reproduktivní práce – vykonávaná převážně ženami v domácnosti i mimo ni – zůstává podhodnocená, neplacená nebo obecně prekarizovaná, a přitom udržuje v chodu celý systém akumulace. Zatímco práce produkuje hodnotu, někdo musí tuto pracovní sílu reprodukovat skrze péči, úklid a výchovu budoucích generací. Historicky byl tento „někdo“ pojmenován jako žena.

Kritická metodologie, která zpochybňuje dogmatické myšlení, uznává, že tato struktura není ani přirozená, ani nevyhnutelná, nýbrž konstruovaná prostřednictvím specifických mocenských vztahů. Patriarchát funguje jako systém, který strukturálně předurčuje, kdo může rozkazovat a kdo musí poslouchat, kdo má autoritu nad těly a rozhodnutími a kdo akumuluje bohatství. Kapitalismus toto předurčení převzal a zdokonalil, čímž vytvořil kategorie „ženské“ práce, pro kterou je příznačná větší prekarizace, nižší platové ohodnocení, chybějící ochrana a nedostatek kontroly nad vlastním tělem i časem.

Podívejme se na čísla, která tuto realitu potvrzují. Ženy vydělávají za stejnou práci méně. Ve větší míře zastávají role v oblasti péče a úklidu; snášejí dvojité směny, když vykonávají produktivní a reproduktivní práci současně. Čelí diskriminaci, pokud jsou těhotné nebo už mají malé potomstvo. Na pracovišti jsou neustále vystavovány obtěžování a nátlaku. To není náhoda. To je mechanismus.

Kapitalistický stát, často vnímaný jako neutrální prostředník konfliktů, funguje jako garant této patriarchální struktury. Jeho zákony chrání soukromé vlastnictví, nikoliv však těla žen. Jeho instituce replikují hierarchie: muži jsou v rozhodovacích pozicích, ženy v pozicích podřízených. Jeho bezpečnostní aparát často chrání spíše agresory než oběti násilí. Stát není nástrojem k osvobození žen z patriarchátu – je nástrojem k tomu, aby byl patriarchát v systému vykořisťování udržován v chodu.

Právě z této diagnózy vyvstává zásadní libertariánská praxe: anarchofeminismus. Nikoliv jako jakýsi přívěsek anarchistického myšlení, ale jako jeho bijící srdce. Horizontální organizování se bez vůdců a vedení vyžaduje absolutní odmítnutí patriarchálního autoritářství. Nelze budovat samosprávnou komunitu a zároveň držet polovinu populace v podřízenosti. Nelze si představovat společnost bez vykořisťování a zároveň pohlížet na ženy jako na majetek či levnou pracovní sílu.

Anarchofeminismus je každodenní praxe: ženy na lidových shromážděních rozhodující o vlastních životech; pracující ženy organizující se autonomně, aniž by čekaly na zbyrokratizované odbory; komunity vytvářející sítě vzájemně udržitelné péče, aniž by delegovaly pravomoci na stát či kapitál; všechna genderová vyjádření vykonávající reproduktivní práci, uznávající její ústřední roli a dělící se o odpovědnost; svobodná těla bez státního dohledu, bez vlastnictví, bez podrobení.

Tato perspektiva neodděluje „třídní otázku“ od „otázky genderové“. Chápe, že ekonomické vykořisťování a patriarchální útlak fungují současně a jsou vzájemně propletené. Bojujeme proti kapitalismu, protože je to systém vykořisťování. Ze stejného důvodu bojujeme proti patriarchátu. Bojujeme proti státu, protože oba tyto systémy garantuje.

Syntéza tohoto mnohovrstevnatého porozumění ukazuje, že skutečné osvobození vyžaduje simultánní transformaci: v ekonomických vztazích, v mocenských strukturách, v genderové dynamice i ve formách organizace.

Každý horizontálně organizovaný prostor, který do hloubky uznává ústřední roli žen, každá kolektivní praxe, jež odmítá autoritářské vedení, a každé komunitní úsilí, které si váží péče, nás přibližují k jinému možnému světu.

V boji za současný konec kapitalismu a patriarchátu jsme důstojnými a svobodnými lidmi!

Zdroj: https://freedomnews.org.uk/2026/05/27/patriarchy-and-capitalism-two-faces-of-the-same-domination/

2.6.2026 Fenikso Nigra

Theory