Přinášíme reportáž z letošní blokády Pochodu pro život.

Rok se s rokem sešel a Prahou se už po třiadvacáté (!!) chystal projít Pochod pro život. Tuto akci, stejně jako jejího organizátora, Hnutí pro život (dále jen HPŽ), dle mého názoru není třeba představovat. A tak se i letos, 11. 4. v 11.00 účastnictvo pochodu sešlo v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, odkud pak vyrazili do ulic Prahy. 

Letos však Pochod musel lehce upravit taktiku. Místo standardní jedné trasy z minulých let bylo letos nahlášeno přes 60 tras a shromáždění. Na webu HPŽ je toto rozhodnutí odůvodněno využitím plného potenciálu Pochodu. Každému, kdo si zvládne dát dvě a dvě dohromady, ovšem dojde, že pravým důvodem tohoto uspořádání je fakt, že loni zůstal celý Pochod zablokovaný v Kaprově ulici. Neprošel. Musím uznat, že ze strany pořadatelstva Pochodu se jedná o velmi jednoduchou a (teoreticky) účinnou taktiku. Rozdrobení průvodu do menších skupin totiž výrazně komplikovalo jeho blokování, a zvyšovalo šanci, že se na Václavské náměstí, kde průvod končí a kde se koná doprovodný program, dostane alespoň část pochodujících. 

Ve stejný čas, ve který se příznivectvo klerofašismu, upírání reprodukční svobody a celkově potlačování práv žen a kvír lidí setkávalo v katedrále, začínala na náměstí Republiky demonstrace, svolaná kolektivem Praha je feministická, která měla cíle poněkud ušlechtilejšího rázu. Letos nesla oproti předchozím letům karnevalový nádech, účastnictvo bylo vyzváno, ať si přinese masky, což spousta lidí splnila. Demonstraci tak uváděla feministická a antifašistická Barbie, tradiční žena s duhovou vlajkou na tričku či Zorro, ochránce reprodukčních práv, k vidění ale byl například i kostým Radima Ucháče nebo služebnice z románu Margaret Atwood. Kromě masek demonstrace samozřejmě zahrnovala také proslovy feministických a lidskoprávních organizací, spolků a kolektivů. Zazněly projevy mj. Amnesty International, Unie porodních asistentek či Mater Nostra. Zpěvem pak demonstraci doprovodil Prague Revolutionary Choir. Během projevů byly účastnictvu (jehož bylo letos opravdu hodně, a to z řad snad všech věkových skupin) rozdány křídy pro výzdobu ulic během a po demo, a letáčky s informacemi, co dál po oficiálním ukončení akce. Atmosféra davu byla skvělá, přes skandování nebylo pomalu slyšet vlastního slova a často v něm zanikly i části proslovů. Celá demonstrace trvala zhruba hodinu. 

Po oficiálním ukončení akce se některé účastnictvo vydalo domů, většina z nás se však chystala v několika skupinách na pomyslný zlatý hřeb programu – zabránění průchodu klerofašistům, jejichž Pochod (nebo snad Pochody) si mezitím mašíroval dolů od Pražského hradu směrem do ulic Prahy. Po několika desítkách minut, jejichž náplň by se dala v podstatě popsat jako procházka centrem (samozřejmě za doprovodu našeho skandování a pohledů zmatených turistů), došlo před budovou Rudolfina k prvnímu setkání nás a účastníků pochodu, konkrétně skupiny asi pěti poněkud rozpačitě vypadajících řádových sester s transparentem, na němž se skvělo jakési protipotratové heslo. Jak je v předchozích řádcích již zmíněno, Pochod byl rozdělen na menší skupinky, ve snaze alespoň částečně zabránit blokádě. Co nikdo z nás nečekal, bylo, že skupinky byly často velice malé a nekoordinované. Několik z nich se skládalo pouze z žen s kočárky a malými dětmi, které byly často silně dezorientované. Připomínám, že se jednalo o skupinky, které rozdělilo to samé organizátorstvo, jež svoje účastnictvo i širší veřejnost neustále straší (podle nich) obrovským rizikem fyzického násilí ze strany blokujících. V tomto kontextu je tak uspořádání skupinek poněkud zarážející. Při prvním setkání s již zmíněnou skupinkou se tak nikdo z nás nezmohl na jakoukoliv akci (kromě skandování), protože se nám nechtělo věřit, že skupinky jsou až tak malé a že už se opravdu za sestrami nevynoří nikdo další. 

Náš finger (název akční skupiny, pozn.) ještě chvíli prodléval před Rudolfinem, než se vydal jinam do centra, opět na stejná místa, kudy měla vést jedna z mnoha tras Pochodu. Cesta samozřejmě probíhala pod bedlivým dohledem bezpečnostních složek a zvědavých turistů. Občas došlo ke chvilkovému zastavení, ať už vlivem dopravy či plánovaní, kterou ulicí se vydat dál, které si spoluúčastnictvo akce krátilo psaním hesel a kreslením obrázků již zmíněnými křídami. Ulice Prahy tak zaplnila hesla jako „My body, my choice“, „Praha je feministická“, „Fuck HPŽ“ či zkratkami typu 161 či 1312. Zdobit ulice křídami byl nápad převzatý od organizátorstva Pochodu pro život, jež nabádá účastnictvo, primárně z řad dětí, aby na chodníky pomocí kříd a šablon psalo hesla a malovalo logo Pochodu. Troufnu si ovšem tvrdit, že v našem provedení byla tato akce mnohem úspěšnější. Zatímco za námi zůstavaly popsané celé ulice, při svojí procházce po akci jsem napočítala v centru přesně čtyři díla účastnictva Pochodu.

Pomalu, ale jistě se náš finger dostával blíž a blíž k Václavskému náměstí, kam směřovaly kroky všech skupinek Pochodu, jelikož se zde konal doprovodný program. Do této chvíle nedošlo v mém fingeru k žádné větší konfrontaci, ať už s policií či Pochodem, což se ovšem nedá říct o jiných fingerech, kde účastnictvo Pochodu projevilo snahu posypat blokádu solí. Dalším incidentem, o kterém vím jen z doslechu, bylo zadržení jedné z účastnic blokády policií, poté co omylem drcla jednoho z těžkooděnců do hlavy bannerem. Tento čin byl vyhodnocen jako pokus o napadení policejní osoby. V neposlední řadě taky došlo k fyzickému napadení účastnictva blokády ze strany zastupitele hl. m. Prahy Jana Wolfa (KDU-ČSL), jenž se Pochodu také účastnil a očividně se rozhodl vzít věc tzv. do vlastních rukou. Naštestí nedošlo k vážnějšímu zranění. 

K výraznějšímu „střetu“ Pochodu s blokádou došlo právě v ulici Na Příkopech. Malé skupinky se zde začaly spojovat do větší, a ta se chystala k příchodu na Václavské náměstí. Náš finger byl ale natolik početný, že se dokázal rozprostřít po celé šířce ulice, a několik desítek minut bránit průchodu skupiny. Někteří iniciativní jedinci z řad Pochodu se rozhodli předstírat, že jsou turisti, a pokusit se projít, což bylo z jejich strany sice mazané, ale jaksi jim nedošlo, že průměrný turista po Praze opravdu nechodí v třičku HPŽ a s protipotratovým transparentem. Průchod jim byl nakonec v důsledku dlouhé snahy početných težkooděnců, kteří je doprovázeli, umožněn, avšak už jen díky tomu Pochod působil spíše jako přehlídka Policie ČR v doprovodu pár desítek klerofašistů (opravdu nepřeháním, z vnějšího pozorování to vypadalo, jako by na jednoho zástupce či zástupkyni bezpečnostních složek měl připadat jeden člověk z Pochodu). Rozhodující zásah ještě stihl Pochodu uštědřit nedaleko rostoucí strom, do jehož větví se zachytil oblouk z balonků, jež s sebou průvod nesl až z Pražského hradu. Oblouk se následně rozpadl a uletěl, což vyvolalo nelibé reakce u členstva průvodu, avšak bohužel ani tento incident pro něj nebyl dostatečným znamením nejít dál. Policie následně ulici zastoupila, s úmyslem nás na Václavák nepustit. Finger tedy využil blízké pasáže a dostal se na Václavské náměstí bočními ulicemi. Postupně se k nám připojovalo členstvo z ostatních fingerů. Ani jim se nepodařilo Pochod zcela zablokovat. Ještě nám však zbývala jedna příležitost – co nejvíc narušit doprovodný program, který zrovna začínal. 

Blokáda tedy utvořila dav za plotem akce. Nemám k dispozici oficiální čísla, ale pouhým okem bylo zřejmé, že početně nad klerofašistickým mýtinkem výrazně převažujeme, což považuju za úspěch. Skandováním se nám podařilo narušit probíhající proslovy. Došlo však mimo jiné k překvapivě klidným diskusím mezi účastníky obou stran, tedy až do chvíle, než jakýsi pán s dítětem v ruce začal na osoby za barikádou křičet, že jsou vrazi. Spontánně se taky utvořila jakási ulička hanby, kterou nově příchozí skupinky Pochodu musely projít, mezitím co na ně blokáda skandovala. Snad účastnictvo Pochodu využilo tuto krátkou procházku jako prostor k možné sebereflexi. Postupem času vypadalo jejich shromáždění čím dál víc otráveně, jelikož nebyl slyšet vůbec žádný projev, řečnictvo začínalo být velmi rozpačité, některé rodiny se začaly vydávat domů. I když se průvod nepodařilo letos zablokovat, podařilo se jim zážitek co nejvíc otrávit. 

Vše ovšem nebylo růžové. Už před akcí bylo možné zaznamenat tendence neonacistického hnutí na internetu, které rozdmýchával hlavně známý neonacista, samozvaný influencer a udavač Filip Vávra. Ten na svých sociálních sítích rozhlašoval, že udělá všechno pro to, aby Pochod nerušeně prošel. V době našeho narušování programu si samozřejmě v klidu hověl pod policejní ochranou za plotem a fotil si selfíčka. To se bohužel nedá říct o jeho kamarádech, kteří se mezitím infiltrovali mezi nás, a jeden z nich odpálil v davu dýmovnici. Naštěstí se tento incident obešel bez zranění kohokoliv z přítomných. Ke konci shromáždění ještě došlo k údajnému střetu někoho z blokády s partou neonácků. Podle informací, jež mám v tuto chvíli k dispozici, se naštěstí také nikdo vážněji nezranil. 

Nechci zde na závěr vytvářet jakýsi zbytečný optimismus. Pochod pro život prošel. V malých skupinkách a chaoticky, ale prošel. Na závěr se mezi nás dostali náckové. Ti samí, kteří se chystají vydat i na blížící se pochod 1. 5. a následující AFA fest. Kteří se očividně nebojí házet dýmovnice do davu. Vím, že neustálé řeči o narůstající fašizaci společnosti jsou už ohrané. Události ze soboty ale jasněji než cokoliv dokazují, že nejsou plané. Jsem mladší ročník, historky o divokých devadesátkách a pouličních bitkách znám jen z vyprávění starších soudruhů. Ještě před dvěma lety by mě vůbec nenapadlo, že by se něco podobného vůbec stalo. Ale stalo. Náckové se pomalu začínají přesouvat z Twitteru a Instagramu ven, do ulic. A nám nezbývá nic jiného, než se přesunout za nimi. A zase je hezky poslat zpátky, kam patří, ideálně navždy. Proto kohokoliv, kdo dočetl až sem, snažně prosím – jděte ven. Přijďte 1. 5. do antifašistického průvodu a na AFA fest. Organizujte se, choďte na demonstrace, účastněte se přímých akcí, pomáhejte lidem okolo sebe. Dělejte všechno, co je ve vašich silách, čím dřív se nácků, fašistů a jim podobných zbavíme, tím dřív budeme mít klid, a místo blokády HPŽ budeme moct zajít třeba na pivo. 

Abych nekončila takto pochmurně, dovolím si vypíchnout, co se za mě letos povedlo. Už jen to, že Pochod byl nucen kvůli nám změnit svoje uspořádání a rozdrobit se, dokazuje, že blokády a odpor k něčemu byyl. Na naší straně byly fingery dobře zorganizované, malé skupinky se ale prostě blokují hůř. Pokud se však HPŽ rozhodne dělat pochod i příští rok, máme dost času na to přijít s vlastní vylepšenou taktikou. Narušení závěrečného programu vnímám za mě taky jako úspěch, proběhlo nenásilně, ale účinně. A vůbec největší úspěch je z mého pohledu počet účastnictva demonstrace a blokády, který byl opravdu velký. Svědčí totiž o tom, že Praha je a navždy bude feministická. 

14.4.2026 AF-Praha

Gender Czech/slovak Event