Report z propalestinského pochodu, který prošel v sobotu 31. ledna Plzní.

Protesty proti genocidě páchané Izraelem v Gaze a proti šikaně původního palestinského obyvatelstva na dalších místech tohoto osadnického státu probíhají po celé světě. V sobotu 31. ledna se špendlík na mapě míst odsuzujících hromadné vyvražďování v Palestině zapíchl také do Plzně. Vděčíme za to kolektivu Plzeň for Palestine, který protigenocidní veřejné vystoupení zorganizoval v rámci široké iniciativy Plzeň proti fašismu ve spolupráci s Pilsen Pride, FnB Plzeň a kolektivem Bouřlivé kvítí.

Demonstrace začala na Mikulášském náměstí v jednu hodinu po poledni. V tu dobu už tady bylo shromážděno skoro sedm desítek lidí s mnoha Palestinskými vlajkami. Akce byla zahájena hlasitým hromadným skandováním na zahřátí: „Plzeň proti genocidě! Plzeň proti fašismu!“, „Stop, stop genocidě. Svobodu Palestině!“ apod. O další zahřátí se postaralo FnB v podobě termosek s čajem.

Před čtvrt na dvě přichází úvodní slovo, poděkování pořádajícím kolektivům a prohlášení, že jde o historicky první propalestinský protest v Plzni. Tady bych se ale zastavil s poznámkou, že jde o výrok poněkud nepřesný. Je to nanejvýš smutné, ale je to tak. První propalestinský protest se v Plzni konal v roce 2009 a pořádali ho neonacisti, „čistě náhodou“ na výročí obsazení Česka nacistickým Německem v roce 1939. V ulicích Plzně jsme se tehdy během protiakce v rámci iniciativy „Mládež proti nacismu“ jasně vymezili proti zneužívání „palestinské otázky“ neonacisty, kteří se navzdory své antipatii vůči všemu arabskému jednu dobu naoko stavěli na stranu Palestiny, aby tak mohli demonstrovat svůj antisemitismus. Tentokrát byly ale motivace protestu přesně opačné – odsouzení všech forem rasismu a fašismu, včetně těch antisemitských, sionistických, antiislamistických, stejně jako islamistických.

Ale zpět na Mikulášské náměstí, kde se slova ujala zástupkyně kolektivu Plzeň for Palestine, která upozornila, že ani přes „příměří“ se situace nelepší – lidé jsou dále vražděni a je jim upíráno naplňování základních potřeb. Trumpova „Rada míru“ je výsměchem autoritářů zbytku světa, ale my nejsme tak jako oni lhostejní ke krutostem, které dopadají na Palestince.

Zástupce plzeňského kolektivu Food not Bombs promluvil o tom, jak česká vláda dělá úplný opak toho, co znamená název jejich skupiny – podporuje bombardování vyhladovělého lidu. Trefně upozornil na to, jak genocida v Gaze otevírá prostor pro další vraždění a nespravedlnosti ve světě. Posouvá hranice možného, dříve nemyslitelného. „Vyslankyně“ skupiny Solidarita s Palestinou Olomouc představila jejich aktivity od roku 2024 a následně přečetla některé výpovědi izraelských vojáků o páchaných krutostech vůči palestinským civilistům, včetně dětí. Zazněla konkrétní jména, konkrétní osudy. I když byl díky tomu proslov poněkud delší, je třeba, aby takové výpovědi zaznívaly co nejčastěji, jelikož jsou tou nejlepší zbraní proti dehumanizaci obětí. Členka Židovského hlasu solidarity řekla naplno, že sionismus není nic jiného než specifická forma rasismu, a Evropu obvinila z toho, že místo tlaku na dodržování mezinárodního práva podporuje genocidu. Heslo „Nikdy více“ nesmí být užíváno selektivně, ale musí platit i pro Palestince.

Zdánlivě paradoxně, i když zcela příznačně, se při projevu protigenocidní Židovky objevili v bezpečné vzdálenosti a zároveň blízkosti policie dva mladí lidé a izraelskými vlajkami. Nic neříkali, ale dá se předpokládat, že přišli oponovat a podpořit genocidní řádění Izraele. Mohlo být zajímavé dát jim mikrofon a poslechnout si, co se odehrává v jejich hlavách – zda jsou jen vymytí proizraelskou propagandou, nebo zda jsou zarytými fanoušky etnického čištění a apartheidu. Namísto toho jen vyvolali odezvu ve skandování „Plzeň je za Palestinu“, „Stop podpoře genocidy“ ad.

Před tři čtvrtě na dvě se zformoval průvod za transparentem „Plzeň proti genocidě“. Plzeňská chodníková klasika. Ač ne úplně velký, přesto permanentně hlasitý zamířil za doprovodu sledovacího vozu Velkého bratra na Americkou, odkud uhnul do Martinské, aby následně po půlhodině zastavil U Branky. Zde se slova ujala mluvčí Stop the Siege Brno, aby promluvila o tom, že současná genocida je jen vyústěním dlouhodobého režimu apartheidu. Připomněla historii sionistického koloniálního počínání s tím, že bombardování je jen symptom, zatímco příčinou je sionismus. Zástupectvo Pilsen Pride uvedlo problém z kvír perspektivy a vzpomenulo, že kvír Palestinstvo se nachází mezi dvěma útlaky. Odpovědí bylo skandování „No Pride in Genocide“. Poté promluvila zástupkyně pražského Sdružení přátel Palestiny a přiblížila příběhy ze Západního břehu – checkpointy, únosy, razie, buldozery, každodenní šikana…

Další cesta za doprovodu cyklosoundsystému hrajícího tematickou hudbu vedla Kopeckého sady kolem Západočeského muzea, kde se jedna paní jala vyřvávat „Ať žije Izrael“, jinak sobotní časné odpoledne je v centru Plzně poměrně mrtvé. Z Křižíkových sadů se Dřevěnou dorazilo na náměstí Republiky. Tam ještě zazněl proslov pořádajícího kolektivu Plzeň for Palestine o obětech, vraždě pětileté dívky Hind Rajab, k níž došlo 29. ledna 2024, tedy skoro přesně před dvěma lety, a taky o obětech ICE ve Spojených státech a imperialistické roztahovačnosti.

Nakonec byly zapáleny svíčky, držela se minuta ticha pro Hind a oběti genocidy a minuta ticha pro oběti ICE. Nato Bouřlivé kvítí proneslo proslov o aktivismu a boji za utlačované, proti ekocidám i genocidám. Pak ještě hudba a skandování. „Free Free Palestine!“

Zcela výmluvný byl mediální nezájem. Každé mainstreamové informování o protigenocidních a propalestinských hlasech zdola by totiž evidentně mohlo narušit obraz oficiální neochvějné podpory vražednému režimu Izraele.

5.2.2026 -fh-

Czech/slovak Event Protests