Přinášíme vám překlad textu, který přibližuje strategii některého západního levičáctva, jež hledá „vyhovující“ hlas z východní Evropy, který by potvrdil jeho dogmata.

V západní části světa debaty ohledně antimilitarismu dále otřásají anarchistickým hnutím. Často v těchto diskuzích můžeme zahlédnout nějaké organizace z Ukrajiny nebo Ruska, které podporují postoj „no war, but class war“. Tři a půl roku od plné  invaze Ukrajiny je anarchistické hnutí extrémně rozdělené. Předešlé strategie, které spočívaly v „naslouchání lokálním hlasům“, úplně zkrachovaly především u těch, kterx o to od začátku nemělx zájem. Vzhledem k tomu, že v budoucnu se jistě objeví další skandály, je důležité si uvědomit, jak jsme se do této situace dostalx.

Před více než deseti lety Rusko anektovalo Krym a okupované oblasti východní Ukrajiny. Už tehdy Kreml uváděl různorodé důvody pro okupaci, a to v závislosti na politických názorech své cílové skupiny. Pro levicovou a antifašistickou scénu ruská propaganda připravila narativ, v němž Kyjev figuruje jako fašistický režim, který se nelegálně chopil moci. Invaze z roku 2014 tak byla prezentována jako antifašistická akce. Většina regionálního anarchistva a antifašistva si vůči těmto lžím během těch dlouhých let propagandy vyvinula imunitu. Ovšem pro některé ze západní antifašistické a anarchistické scény byla přítomnost fašistických vlajek během Majdanských protestů tak šokující, že uvěřilx příběhu o krajně pravicovém puči bez ohledu na další fakta.

Mnoho lidí z anarchistické scény na Ukrajině tehdy věřilo, že k pochopení boje proti ruskému impériu se stačí seznámit se situací, porozumět tomu, co se v zemi děje, a předkládat fakta světu o tom, co se tam odehrává. V Bělorusku jsme mělx obdobný nápad na to, jak spolupracovat s naším soudružstvem na Západě v boji proti ruské propagandě. Ten nápad spočíval v následovném: pravda mluví sama za sebe a tx, kterx trvají na Putinově postoji, jsou prostě lidé, ke kterým se z nějakého důvodu nedostala fakta. Ale dokonce i tehdy jsme potkávalx osoby, které věděly mnohem lépe, co se děje v našem vlastním domově.

Stále si pamatuji, jak na jedné prezentaci antiautoritářský aktivista z Ukrajiny hovořil o Majdanu a situaci po protestech, když tu jeden německý expert odpověděl, jak byl prostě ve skutečnosti Kyjev okupován fašistvem. Pokusy ukázat mu, že se mýlí, byly v ten okamžik zcela marné. Ruská propaganda už na něm vykonala svou práci. Když jsem tam seděl a poslouchal prezentaci o Ukrajině, vůbec mě ještě nenapadlo, že jsme bylx neuvěřitelně naivní ohledně naší víry v kritické myšlení v rámci anarchistického a levicového prostředí.

Po plné invazi jsem byl jedním z prvních, kdo trvalx na potřebě naslouchat ukrajinským anarchistickým hlasům, abychom bylx schopnx pochopit válku a zjistilx, co můžeme v rámci našich možností v této situaci učinit. Podle mého názoru vedly tyto výzvy k formování trvalých kontaktů mezi západními skupinami a aktivistvem z Ukrajiny/Běloruska/Ruska. A na malý okamžik se to skutečně odehrávalo, lidé se začalx zajímat, zkoumalx a naslouchalx. Ale netrvalo to dlouho. Krátce poté se v anarchistickém hnutí objevilo samozvané bojovnictvo s militarismem. Pro ně byly zprávy ukrajinského a ruského anarchistva nepřijatelné. Místo organizování solidárních akcí se některé západní levičáctvo a anarchistvo rozhodlo vyhledávat skupiny v Bělorusku/Ukrajině/Rusku, které by plně odpovídaly jejich dogmatickému pohledu na válku a roli západních zemí v této válce.

V Rusku se podobné spojenectvo objevilo relativně brzy. Pro antimilitaristvo bylo snadné včlenit postoje ruské organizace KRAS-MAT do západní analýzy války. Proměnilx kremelský útok na Ukrajinu v souboj vládnoucích elit dvou zemí. Texty požadující po ukrajinské společnosti, aby odložila zbraně a začala bojovat se svou vlastní vládou, se začaly šířit na různých anarchistických a levicově orientovaných webových stránkách. Levičáctvo ani anarchistvo se příliš nezajímalo o kritiku vůči KRAS-MAT ze strany jiných skupin, které byly v postižených oblastech aktivní. Ideologická blízkost části západní levice ke KRAS-MAT byla důležitější než jakékoliv politické problémy se syndikátem akademictva, který už dávno přestal usilovat o účast v dělnickém hnutí v Rusku.

Avšak dokonce i v očích některého západního anarchistva byly postoje KRAS-MAT relativně slabé. Nakonec, organizace existuje v rámci agresorského státu, v němž jakýkoliv odpor proti válce téměř chybí. A tak kvůli tomu některé levicové pacifistvo a antimilitaristvo začalo chaoticky hledat spojenectvo na Ukrajině a v Bělorusku, které by potvrdilo jejich politické analýzy regionu.

V letech 2022–2023 pacifistvo a antimilitaristvo nalezlo Ukraine Pacifist Movement (UPM). UPM se však nikdy nepřihlásilo jen  k levicovým názorům a na jejich informačních platformách najdeme nejen levicové myšlenky, ale i pravicové. Západnímu levičáctvu navíc ani příliš nevadil fakt, že jedním z lídrů organizace byl proruský bloger Ruslan Kocaba, který byl z organizace vyloučen v roce 2023. Devět měsíců poté se stal součástí pravicové proruské organizace Another Ukraine.

Ve stejné době také evropské anarchistvo a levicová scéna objevila Assembly, další ukrajinskou organizaci. Nebylo to však tak, že by se k Assembly hrnulo levičáctvo, spíše to bylo autorstvo Assembly, které s pomocí automatických překladů proniklo na levicové platformy, jako je libcom, a zcela zaplnilo informační prostor týkající se Ukrajiny. Texty kolektivu, které jsou často psány v senzacechtivém stylu, dobře pasovaly k starým politickým analýzám některých levicových a anarchistických iniciativ na Západě. Pro většinu aktivistva lze Assembly vykreslit na základě tohoto úryvku, který začíná příběhem odporu proti mobilizaci na Ukrajině:

„Po celém území gulagové temnoty uprostřed Evropy se šíří lidová válka proti válce. Dědictvo svobodomyslných záporožských kozáků, machnovců a povstalců Karmeljuka a Dovbuše odpovídají vlastním násilím na násilí dědictva NKVD, gestapa a Pinochetových eskader smrti. A přitom jsme teprve na prahu plošné honby na brance, která se očekává po 16. červenci.“

Ve své podstatě Assemby nepíše nic speciálního. Spíš shromažďuje nespokojenost ukrajinské společnosti, jako je boj proti korupci, odpor proti mobilizaci a proti bezpráví místního úřednictva. O tom všem už pojednávala ukrajinská média a sociální sítě. Nedostatek kritiky vůči ruskému režimu a pokusy o politické postavení Ukrajiny a Ruska na stejnou úroveň ukazují přinejmenším neochotu Assembly porozumět ruskému světu. Relativní popularita Assembly v západních kruzích jen posílila dogmatismus této skupiny, která je úplně oddělena od jakýchkoliv anarchistických iniciativ v regionu. Jedinou výjimkou je aktivní spolupráce s výše zmíněnou iniciativou KRAS-MAT.

Aktivistvo z Ukrajiny a Běloruska se neúspěšně pokusilo poukázat na pochybnost či nedostatečnost Assembly. Znovu však narazilo na ideologickou zeď. Assembly, tak jako jiné iniciativy, se ukázala být pro západní antimilitaristickou scénu mnohem více vyhovující a pohodlnější než objektivní pravda, která vyžaduje mnohem více úsilí, neustálé informování, diskuze, a dokonce i výjezdy do válkou zasažených oblastí.

Situace v Bělorusku byla pro západní levici ještě komplikovanější než situace na Ukrajině. Po zásahu proti disentu a proti protestům v roce 2020 zůstalo v Bělorusku pouze pár anarchistických iniciativ a levicové hnutí bylo nepřítomné a nezajímavé. Běloruské anarchistické iniciativy ihned odsoudily válku a vyzývaly k odporu proti ruské agresi. V zemi nebyly žádné ekvivalenty k Assemby nebo KRAS-MATu. Nicméně, někde v nekonečných hlubinách internetu a nevládních organizací německá levice objevila Olgu Karač a její projekt Our Home, který se od roku 2022 snaží Západu prodávat příběhy o masovém odporu proti povinné vojenské službě v Bělorusku.

Běloruská mládež skutečně odmítá militarismus, ale nezačalo to v roce 2022. Tento jev existoval už několik desítek let. Webové stránky a fóra obsahující informace o tom, jak se vyhnout vojenské službě, se začaly objevovat již na počátku 21. století. Pro západní aktivistvo se však příběh Olgy Karač jevil velmi věrohodně. Konečně, idea Our Home se dá charakterizovat jako… peníze. Projekt tu je už dlouhou dobu a během své existence se mu podařilo získat dostatečné finanční prostředky od evropských a amerických nadací na rozvoj demokracie a lidských práv. Problém s Olgou Karač začal po roce 2020, když se na scéně objevila Svjatlana Cichanouská a kdy vznikly desítky nových liberálních organizací, které začaly konkurovat projektu Our Home. Nějakou dobu se Karač s Cichanouskou snažila bojovat o vedení opozice, ale měla relativně nízkou šanci vzhledem k tomu, že každý v opozici věděl, co byla Karač zač. V roce 2022 Pramen publikoval článek o Karač s informací, že západní pacifistvo začalo vybírat peníze na její projekty. Já osobně jsem o tom musel komunikovat s některým německým levičáctvem, ale informace o projektu Our Home byly i tak nadále ignorovány. Během mnoha let strávených v prostředí nevládní organizace se Olga stala velmi způsobilou v prodávání správných zpráv rozdílným politickým skupinám a vypadá to, že se stala pravidelnou přispěvatelkou německých anarchopacifistických novin Graswurzel Revolution (Revoluce zdola).

V tuto chvíli pochybuji, že diskuze nebo prezentace mohou vést k lepšímu pochopení toho, co se odehrává mezi „skeptiky“ ohledně boje proti „ruskému světu“. Navíc mi tři roky trvající diskuze o válce na Ukrajině v mnoha ohledech opět vyjevily mou vlastní naivitu a falešnou víru v anarchistvo. Například jsme v minulosti ztratilx přehled o proruské stalinistické organizaci Borotba z Ukrajiny, která po mnoho let posilovala mýty o ukrajinském fašistickém režimu, a žádný text ani veřejný projev nedokázal tento mýtus vykořenit. Vazby této organizace na Kreml zůstaly západními levicovými strukturami nepovšimnuty, a tak zůstává škoda spáchaná touto organizací na antifašistickém hnutí na Ukrajině velmi velká.

Situace v anarchistickém hnutí mi velmi připomíná něco, co se mi přihodilo v Řecku. Během jedné z cest po této zemi jsem měl štěstí a ocitl jsem se v autě nějakého řeckého antifašistva. Byla to daleká cesta a docela rychle jsem usnul. O půl hodiny později mě probudil ruský nacionalistický rap. Když jsem se jich zeptal, odkud mají tuhle hudbu, řeklx mi, že to byl dárek od jejich antifašistického kamarádstva z Donbasu. Když jsem jim řekl, že to je nacionalistický rap, jednoduše můj koment ignorovalx. Naštěstí netrvalx na tom, abychom v poslechu hudby jejich přátelstva z Donbasu pokračovalx.

Příklady z tří různých zemí s rozdílnými politickými skupinami ukazují, že koncept „naslouchání hlasům z regionu“ nefunguje v případech ideologického dogmatismu. Západní levičáctvo a některé anarchistvo se neostýchá spolupracovat s otevřeně podvodnými organizacemi, jen aby si zachovalx staré ideologické principy. S tímto přístupem a v atmosféře informační války je relativně snadné najít osobu nebo skupinu, jež bude opakovat slogany, které se hodí a které budou zcela ignorovat významnou část organizovaného anarchistického hnutí.

Zdroj: https://freedomnews.org.uk/2025/09/02/the-anti-militarism-of-fools/

17.1.2026 Nikita Ivansky

Theory World War