Kritický příspěvek k přetrvávajícímu pohrdání západního levičáctva vůči perspektivě aktivistva ve východní Evropě

Když jsem si nedávno četl o průběhu velkého britského politického festivalu The World Transformed, musel jsem si ihned vzpomenout na starší a emocionálně zabarvený článek bývalé redaktorky časopisu Freedom Zosie Brom, polské anarchistky žijící ve Velké Británii, s názvem Fuck leftist westplaining, v němž se nevybíravým jazykem navážela do západoevropské levice. Uvědomil jsem si totiž, že od doby, kdy byl její text publikován (4. března 2022), se stále nic nezměnilo: východoevropský hlas je v Británii pořád přehlížen. Jak ostatně komentuje Jan Bělíček: „Zack Polanski mluvil o tom, že Británii tvoří komunity lidí z Indie, Pákistánu, Blízkého východu, Afriky i Karibiku a že právě oni vytvářejí unikátní mix, který dělá Británii Británií. To je jistě silné sdělení, ale zůstává otázkou, proč v jeho výčtu chyběli lidé z východní Evropy a proč Východoevropané chyběli takřka ve všech debatách a panelech, které jsem na festivalu navštívil.“

Nejenže chyběl hlas i zastoupení lidu z východoevropského regionu, ale dokonce převládal jednostranný narativ nahrávající vládě Ruské federace, který kritizuje americký a evropský imperialismus a NATO coby jejich vojenský nástroj, čímž se implicitně konstruují dvě role: Západu coby agresora a Ruska coby obránce. Ačkoliv sdílím kritiku NATO, problematika současného ruského či čínského imperialismu, jejíž nadhození by vyvážilo nerovnoměrnou debatu, nezazněla vůbec, což osobně pokládám za velmi závažné. Při takovém jednostranně nekritickém postoji dochází k přehlížení specifického historického kontextu východní Evropy, ale zároveň i k určité selekci a hierarchizaci imperialismu jako takového. Ostatně, byla to právě ruská vláda, která započala válku na Ukrajině – jejími slovy „speciální vojenskou operaci“ –, a to z rozličných důvodů: „denacifikace“ Ukrajiny, demilitarizace Ukrajiny, ochrana ruskojazyčného obyvatelstva či omezení rozšiřování NATO. Tato válka pak paradoxně vedla k dalšímu rozšíření zemí, které se rozhodly ze strachu a z potenciálního budoucího hrozícího konfliktu s Ruskou federací do NATO přidat. Nutno podotknout, že to byly země, které se spolupráci s NATO delší čas vyhýbaly, přičemž tento krok, jak popisuje i Zosia Brom ve svém článku, je sebezáchovný.

Podobný problém se přitom neobjevuje jen v britském prostředí, ale i v rámci evropských levicových a anarchistických kolektivů. Nedávno vyvolalo pozdvižení rozhodnutí organizátorstva anarchistického bookfairu v Berlíně neumožnit vystupování ani prodej distra ABC Belarus, který následně vydal text, v němž problematiku přibližuje a na který navázalo prohlášení mnoha skupin i jednotlivců včetně Anarchistická federace. Nejdříve organizující argumentovalx tím, že ABC Belarus v minulosti porušil pravidla ustanovená kolektivem pořádajícím bookfair v Brémách, případně pak i pravidla daná jiným berlínským kolektivem. Zmíněné kolektivy taková tvrzení ovšem odmítly, a tak organizátorstvo berlínského bookfairu obrátilo a hájilo se nově tím, že názory na válku na Ukrajině mají obě strany tak odlišné, že nevidí možnost konstruktivního dialogu. Tímto způsobem došlo k umlčení východoevropského anarchistva, kterého se válka na Ukrajině přímo dotýká.

V reakci na současný jev, který se v některých zemích do různé míry objevuje, jsem se proto rozhodl ze solidarity přeložit starší text již zmíněné Zosie Brom, v němž břitkým jazykem poukazuje na specifický orientalismus, který je vůči východoevropskému lidu v některých zemích na Západě uplatňován. Ačkoliv nesouhlasím úplně se vším, především s generalizací „my vs. oni“, protože nelze říct, že se tak chová celá scéna, dokážu to v tomto případě pochopit, protože se jedná o silně emocionální text, v němž se míchá frustrace a hněv z ostentativní ideologické či lépe řečeno „morální“ nadřazenosti některých lidí na Západě. Rozhodně ani nelze tvrdit, že se tento jev týká celé západní levicové scény. Domnívám se, že tento text má proto i dnes, po více než třech letech od vydání, lidem stále co říct – teď možná ještě víc než v době publikování.

Fuck leftist westplaining

Začátkem tohoto týdne vydala polská progresivní levicová parlamentní strana Razem prohlášení, v němž oznámila, že ruší jakékoliv vazby na dvě evropské organizace: Progressive International a DiEM25.

„Ruská agrese na Ukrajině od nás vyžaduje mnoho práce a – žel – také vysvětlování mnoha otázek západoevropské levici,“ uvádí Razem na svých sociálních sítích. „Včera se naše Národní rada rozhodla opustit Progressive International a DiEM25. Proč? Z důvodů, které jsou pro nás nepochopitelné: Ani jedna ze zmíněných organizací jednostranně neodsoudila agresivní a imperialistické akce Ruské federace a jednoznačně nepodpořila suverenitu Ukrajiny, čímž nebezpečně relativizovala tuto válku.“

Podporuji tuto velmi zdvořilou a pečlivě formulovanou zprávu, ale toto je časopis Freedom, takže mi dovolte, abych tuto zprávu od Razem vyjádřila jinak: Jděte do prdele. Nebo aspoň držte hubu.

Tento text se nezabývá konkrétně západním anarchistvem. Navzdory zvláštním zmínkám o „ukrajinské nacistické armádě“ si myslím, že anarchistvo na tom v otázkách ruského imperialismu zase není až tak špatně, a to co se týče současnosti i minulosti. Určitě je na tom třeba ještě zapracovat, ale zejména ve srovnání s některými jinými částmi Velké Británie a širší západní levicí uděluji svému anarchistickému soudružstvu B-mínus. O východní Evropě stále nevíte vůbec nic a jediné slovo z příslušných jazyků, které znáte, je „kurwa“, ale důležité je, že nemáte žádné potíže jasně určit, kdo je v současné situaci ten špatný. Takže, vy patetičtí tankies a jiní podivíni, je to právě vaše pozornost, kterou si přeju mít v následujících několika odstavcích.

Tento text není jen o právě probíhající ruské invazi na Ukrajině, mnohem spíš tento text pojednává o velmi rozšířeném trendu v rámci západního levicového hnutí. Níže zmíněné body lze aplikovat nejen na diskusi o východní Evropě a takzvaném postsovětském světě. Podobná témata byla, žel, přítomná například v levicové diskusi týkající se války v Sýrii. Značná část levice, podporovaná svým báječným vůdcem Jeremy Corbynem, měla potíže identifikovat viníky většiny válečných zločinů, které se v Sýrii odehrály (spoiler: samozřejmě, že to byl Assad podporovaný Putinem). Byť jsem se tehdy účastnila nějakých solidárních akcí na podporu Sýrie, necítím se být dostatečně povolaná, abych zde mohla o tomto konfliktu hovořit. Existuje spousta vzdělanějších lidí na toto téma, a pokud mají chuť, mohu jim jen říct: prosím, poslužte si.

Tento text byl sepsán kolektivně s ostatním východoevropským soudružstvem. Podepisuji se pod něj svým jménem především proto, abyste mi pak mohlx nadšeně předhazovat, že jsem financována CIA nebo něco takového, mějte však na paměti, že mnoho východoevropského levičáctva sdílí stejný názor a tuto problematiku jsme probíralx už nějakou dobu.

Tento text bude trochu chaotický, přesto vás žádám, abyste to vydrželx. Jako většina východního Evropanstva žiju poslední dva týdny jako v nějakém oparu, zpravodajské pořady běží celých 24 hodin, nespím a neustále zvoní telefon. Některé z mého přátelstva, především to žijící ve střední a východní Evropě, se mnou chce sdílet své obavy, organizuje podpůrné sítě, sbírá peníze, publikuje návody „Jak prchnout z Ukrajiny“ v několika jazycích, vaří, převáží vystrašené a vyčerpané lidi do dočasného ubytování. Vyjadřují znechucení nad rozdíly v tom, jak se polský stát a společnost (a obecněji i ostatní evropské státy a společnosti) staví k jiné „uprchlické krizi“ jen o něco severněji, na běloruských částech polské hranice, nebo k „uprchlickým krizím“ v jiných částech Evropy. Některé přátelstvo pak čelí velmi reálné možnosti, že se brzy samo ocitne v boji. Některé se obává o své rodiny, které se momentálně nacházejí ve válečné zóně. Všxchnx jsou naštvanx. Všxchnx jsou smutnx do takové míry, jakou zřejmě nedokážete pochopit.

Zatímco vy si vyměňujete žhavé komentáře na Twitteru, my máme plné ruce práce.

Každý den se probouzím a hned mi vytane na mysli: ruská armáda napadá Ukrajinu. Po několika dnech pomalého postupu to vypadá, že míří na Kyjev. Nikdy mě nenapadlo, že budu psát takové věty v přítomném čase. Je to děsivé. Vy, lidé ze Západu, to nikdy nepochopíte. Částečně i proto, že většina vás má odlišné historické zkušenosti dané tím, že žijete svůj život v dominantní zemi, částečně i proto, že se vám nechce naslouchat, a nikdy se vám také nechtělo. Je pro vás prostě nepohodlné přemítat nad myšlenkou, která se nehodí do vašeho již zavedeného pohledu na svět, a přiznejme si to, hluboko uvnitř si většina z vás myslí, že vaše myšlenky a koncepty jsou lepší a legitimnější. Západní výjimečnost je červ ve vaší hlavě, červ, před kterým předstíráte, že utíkáte, jen abyste mohli předvádět svou yankeeskou, anglickou královskou ignoranci. Jste lepší a legitimnější. Máte lepší vhled. Jste zvyklx, že vám je nasloucháno. Nepoužijete Google překladač, protože jak je možné, že dnes věci nejsou v angličtině, jaká to hrůza.

Ale volají mi i lidé ze Západu, takže se jim snažím co nejlépe vysvětlit základní věci, se kterými jsem vyrůstala, a některé věci, které mi předaly generace traumatu. Nebo jak se správně vyslovuje Charkov. Nebo hůř: chtějí mi vysvětlit, jak tento konflikt vyvolalo NATO, nebo, když se cítí být zrovna velkorysejší, začnou s rétorikou typu „mohou za to obě strany“. Podívejte se, Ukrajinci mávají národními vlajkami, FAŠISTI! Kdybychom jen mohlx vymazat a odmítnout váš region tak jednoduše, jak to činíte vy, rozhodně bychom to udělalx, bohužel je internet znova kontrolován převážně vámi a vám podobnými. Dobrá práce – přímou akcí by teď mohlo být odhlášení, alespoň by naše timelines na sociálních sítích byly méně znečištěné.

Vaše neznalost problematiky Ruska a zbytku světa, který byl toho času za Železnou oponou, je, upřímně řečeno, překvapivá, podivná a ten nedostatek zvědavosti je hanebný. V Londýně a obecně ve Spojeném království máte soudružstvo, které pochází ze všech těch států, které od roku 2004 vstoupily do EU, a zjevně jste se nás ani od té doby nesnažilx pochopit. V některých věcech jsme posloužilx dobře, hlavně v levicové reflexi mainstreamového klišé „polského stavitelstva“ nebo „litevského uklízečstva“ (dobří, pracovití a prostí lidé), bylx jsme dobrx v praktických činnostech. Nikdy jsme ovšem nebylx dost dobrx na to, abychom mělx vlastní názory: zjevně ani na záležitosti, v kterých jsme vyrůstalx. Jedinečná verze orientalismu, kterou vůči nám zastáváte, kdy nás vidíte buď jako prosté osoby, anebo jako rasistické a ctnostné primitivní lidi – víte přesně, co mám na mysli, přiznejte si to.

Přišla jsem do Spojeného království v roce 2004: před 18 lety. Z kulturního hlediska to byla a stále je velmi bizarní zkušenost a jednoho dne o tom možná také napíšu rozhořčený komentář. Jedním z aspektů je tolerance, nebo spíš přímo přejímání, přijímání sovětských obrazů a sentimentů (sentimentů a obrazů, které, jak bych ráda zdůraznila, nepatří vám). Nějakým způsobem jste dokázalx učinit z Red London, stalinistické stránky, nejpopulárnější levicovou FB stránku v zemi. Tolerujete obrovské portréty Stalina a Maa na prvomájových průvodech, a v roce 2017 jste dokonce tolerovalx vlajku něčeho, co se nazývá Syrian Social Nationalist Party na prvomájovém průvodu v Londýně, přestože zmíněná SSNP vypadala fašisticky jak svině i bez jakýchkoliv znalostí týkající se Sýrie.

Je to pro vás jen vtip, který si můžete dát na hrnek nebo na jiné zboží. Jděte do prdele.

Desítky let po pádu komunismu ve východní Evropě a proměně Ruska v turbokapitalistický autoritářský režim stále tvrdíte, že muž, který Rusku vládne, je jakýsi „antiimperialistický“ hrdina, přestože dělá prakticky vše pro to, aby dosáhl svého deklarovaného cíle, jímž je obnovení ruského impéria a další expanze. Ve vašich hlavách jsou NATO a další západní organizace vždy těmi špatnými a strůjci všeho špatného, co se ve světě děje. Můžete si to, samozřejmě, vygooglovat, ale kdo by se s tím obtěžoval, když máte takové intelektuály jako Noam Chomsky s jeho hanebnými relativizujícími postoji, které vám říkají, co si máte myslet.

Týdny před ruskou invazí přispělo západní autorstvo do časopisu Freedom pár texty, které se snažily prosadit tento narativ. Odmítla jsem je, protože byly neupřímné a, popravdě řečeno, manipulativní. Obratem mi napsal jeden z vás, někdo, koho jsem už dříve publikovala, a zeptal se mě: „Kde jsi žila posledních 20 let?“ a „být Polkou není vůbec žádná odpověď“. Samozřejmě, v jejich myšlení je „být Britem“ dostatečně oprávněné na to mít silný názor na problémy, které se dotýkají ostatních národů a hranic jiných lidí. Jak víme, většinou to končí opravdu dobře, když toto britští lidé dělají, že?

Nechte mě proto říct vám pár věcí ohledně východní Evropy, NATO a Ruska.

Díváme se na NATO v úplně jiném a, troufám si říci, více nuancovaném světle. Nepodporujeme ho zcela, nejsme jeho fanouškovstvem a souhlasíme s vámi v mnoha a mnoha bodech, proč NATO kritizovat. Ale když říkáte „Srát na NATO“ nebo „Zastavte expanzi NATO“, slyším z toho především to, že se nezajímáte o bezpečnost a blaho mého kamáradstva, rodiny a soudružstva z východní Evropy. Jste ochotnx vystavit mou matku riziku kvůli laciným politickým bodům, které ani nebudete schopni plně využít, vy bastardi!

Když mluvíte o „expanzi“ se vším, co toto slovo implikuje, ve skutečnosti máte na mysli proces, v němž se východní Evropa kvůli rozhodnutím jiných zemí v roce 1945 doslova plížila kolem Ruska a prosila ho, aby nám dovolilo dělat to, co jsme chtělx. Nakonec to vedlo k tomu, že Rusko podepsalo dokument zvaný Zakládající akt o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskou federací. Stalo se tak v květnu 1997 a Rusko nakonec souhlasilo za určitých podmínek s tím, co vy nyní nazýváte „expanzí“. Zmíněné naplněné podmínky z nás v podstatě udělaly druhořadé členy NATO, ale co naděláte, víc jsme nemohlx dostat, tak jsme do toho šlx. Polsko, Česká republika a Maďarsko vstoupily do NATO v roce 1999, poté následovaly pobaltské země v roce 2004. A prozatím chci, aby tam zůstaly, a upřímně řečeno, nemá to moc co do činění s politikou. Je to instinkt sebezáchovy, ale to je další věc, kterou prostě nepochopíte. Mluvíte více o „expanzi NATO“ než o tom, že jste jeho financujícím a zakládajícím členstvem.

Dále, mluvíte o tom, jak si přejete zastavit „expanzi NATO“, ale už neříkáte, co by mohlo být jeho schůdnou alternativou. To je naprosto nepřijatelné, pouze to ukazuje na vaše privilegium vyrůstat v zemi, v níž váš životní příběh nebyl ovlivněn výbuchy hněvu a agresí té velké, nepředvídatelné síly, která si myslí, že může zasáhnout kdekoliv, kde není NATO. Tak mi řekněte, jak přesně zajistíte naši bezpečnost? Jaká je ta alternativa k NATO, kterou prosazujete? Zvažovalx jste se nás zeptat, co si o tom myslíme? Nebo jste se prostě rozhodlx – jako jste to mnohokrát udělalx v minulosti i vůči jiným zemím, nad nimiž jste se cítilx nadřazenx –, že to budete vy a vaše vůdcovstvo, kdo bude rozdávat karty, a my se tomu musíme prostě podřídit? Už jste vytáhlx pravítko, abyste nakreslilx čáry na mapě, na místě, kde jsem vyrůstala?

Toto je nad rámec „osobní je politické“ – nejvíc mě rozčiluje, že lidé, kteří se dopouští „westplainingu“, jsou naprosto stejní jako ti, kteří na Twitteru pláčou nad Trumpem, ale nehnou ani prstem, aby ho dostali pryč! Nejste žádní vojáci, jste zbabělci! A když jste zbabělci, jedinou sebeúctou je nějaká morální ctnost nebo nadřazenost. Možná vám to přinese odběratelstvo, ale stojí to životy, stojí to víru, vytváří to politickou dezorientaci a reprodukuje poslušnost. Antifašismus chrání lidi před jednotlivci se strukturální mocí. Právě teď je to Putin. Pokud chráníte hegemonii v jeho rozsáhlém a rostoucím impériu, pokud whataboutujete, až se propadáte do bezmoci, jste součástí agresora. Tak vezměte do ruky zbraň, uspořádejte sbírku, přijměte uprchlíka, ale v tuto chvíli nejlépe – držte kurva huby. Odhlaste se, dotkněte se trávy, nechte tuhle válku lidem, kteří skutečně vědí, za co bojují. Vy bojujete za lajky – je to ponižující pro levici obecně a pro budoucí generace, které budou demoralizované, místo aby byly inspirovány k boji za svět bez diktátorů. Ano, vaše vůdcovstvo je některé z nich, takže se postarejte o to, abyste je svrhlx. Podívejte se do zrcadla a zničte toho imperialistického fízla ve své hlavě. Hodně štěstí.

Nebo se aspoň naučte, jak správně vyslovovat naše jména. JFC.

Zosia Brom, editorka Freedom News

13.11.2025 Lejnad Hnát

Racism