Nekrolog Rolfa Dupuye, jednoho ze zakladatelů francouzské anarchistické skupiny ORA a významného historika anarchismu.

Daniel Pierre Alexandre Dupuy se narodil 26. června 1946 v 7. pařížském obvodu (celý život používal raději křestní jméno Rolf). Jeho rodiče zůstali neznámí a vychovávala ho chůva ve Versailles.

V roce 1961 nastoupil v Paříži na gymnázium. Bylo to v době alžírské války a Rolf se brzy připojil k Frontě solidarity s alžírskou revolucí (Front de solidarité avec la Révolution Algérienne, FSRA). Téměř denně se účastnil střetů s fašistickými skupinami. Spolupracoval s mladými antifašisty z Antifašistické univerzitní fronty, mezi nimiž byl i Alain Krivine, který se později stal významným studentským aktivistou během května a června 1968 a následně slavným trockistickým vůdcem.

V den, kdy se spolu s dalšími vydal bránit budovu Svazu komunistických studentů poblíž Sorbonny, se setkal Mauricem Joyeuxem, přední osobností Anarchistické federace (Fédération Anarchiste, FA), který přišel s dalšími anarchisty posílit obránce. Podle Dupuye to bylo krátce poté, co byla centrála FA v Rue Ternaux bombardována Organizací tajné armády (OAS).

Zhruba ve stejné době založil neformální anarchistickou skupinu se třemi přáteli ze střední školy a také skupinu Hnutí proti atomovému zbrojení (Mouvement Contre l’Armement Atomique). Zanedbával školu a často navštěvoval beatnickou scénu, vydal se na cestu jako Jack Kerouac a Neal Cassidy a stopoval po Evropě. Zůstal v kontaktu se svými anarchistickými přáteli ze střední školy a účastnil se častých nepokojů v Latinské čtvrti.

Pravidelně se scházel s ostatními v Café L’Écritoire na Place de la Sorbonne, mimo jiné s Étiennem Roda-Gillem a Michelem Frantzem, kteří se pokoušeli založit skupinu Anarchokomunistická mládež (Jeunesses Anarchistes Communistes, JAC). V době války ve Vietnamu spolu s dalšími dvěma anarchisty a mladými maoisty, kteří se později stali členy Proletářské levice (Gauche Prolétarienne), pomáhal vytvořit krátce působící skupinu Bakunin-Lin Biao.

Rolf nebyl nadšený z FA, která se zdála být mimo dění v Latinské čtvrti. Trávil čas v exilové kanceláři CNT a začal se učit španělsky. Nenadchli ho ani situacionisté, kteří během hornické stávky v Asturii vydali text se sloganem: „Ty hloupý dělníku, proč chodíš do dolu?“ ilustrovaný nahými ženami. Poznamenal k tomu: „To rozhodně nebyla moje představa třídního boje!“

Stal se otcem a začal opět studovat, a to na Škole orientálních jazyků. Pracoval také jako učitel pro nevidomé. Pak přišel Máj 1968 a Rolf se v noci barikád zúčastnil okupace Sorbonny.

Po stávce části pedagogického sboru a studentů na jaře 1972 nebyla Rolfova pracovní smlouva prodloužena, a tak v letech 1974 až 2005 pracoval coby knihovník pro město Paříž.

Po roce 1968 se Rolf definoval jako anarchistický komunista. Sympatizoval s tendencí uvnitř FA kolem veterána Maurice Fayollea, kolem kterého se shromáždili mladí aktivisté jako Guy Malouvier, Ramon Finster, Michel Cavallier a Richard Perez. Ti začali vydávat bulletin L’Organisation Libertaire za účelem vybudování revoluční anarchistické organizace. Posléze se spojili do Organizace revolučních anarchistů (Organisation Révolutionnaire Anarchiste, ORA) v rámci FA.

Rolf se tedy v roce 1969 připojil k ORA a v jejím rámci působil v letech 1971–1975 coby člen Národního kolektivu jako tajemník pro mezinárodní vztahy a účastnil se většiny národních setkání pořádaných touto organizací, stejně jako mezinárodního kongresu v Paříži v létě 1971. Ve stejném období pracoval v tiskovém centru ORA na univerzitě Censier (1969–1972) a prodával noviny ORA Front Libertaire na trhu v Rue Mouffetard. V roce 1971 se spolu s Finsterem a Cavallierem podílel na činnosti Cercle Front Libertaire Chiens de Garde (Strážní psi), skupiny libertinských pedagogů, která vydala dvě čísla stejnojmenného bulletinu.

V zimě 1973, když byl nezaměstnaný, se účastnil každodenní podpory stávkové hlídky na poště v 5. pařížském obvodu, kde pobočku odborového svazu CFDT vedli právě libertariáni. Pomáhal založit sousedskou skupinu v čtvrti Rue Mouffetard v rámci strategie ORA zaměřené na oslovování veřejnosti. Tato skupina měla svou základnu v Maison pour Tous (Dům pro všechny), sdružovala další libertinské aktivisty a sympatizanty z pošty a Národního muzea přírodní historie nebo ty, kteří žili v sousedství. Vydávala bulletin Le Cri du Ve (5 čísel od února 1976 do března 1977, tištěný v nákladu 500 až 800 výtisků a prodávaný pouličními prodejci na trzích v okolí).

V letech 1973 až 1976 byl Rolf také zodpovědný za spolupráci s čínskou anarchokomunistickou skupinou l’Association communiste anarchiste chinoise (ACAC) v Paříži. Tu založil Choy Hak Kin, student z Hongkongu studující v Paříži, ve spolupráci s libertariány ve svém rodném městě. Spolu s touto skupinou zorganizoval Rolf přednáškové turné po Francii. ACAC vydala několik bulletinů v čínštině a poté se podílela na dvojjazyčném časopise Outlook (vydáno pouze jedno číslo v lednu 1977), který redigovali Ki Chee Leung a Rolf Dupuy.

Rolf důrazně nesouhlasil s podporou pařížského autonomistického hnutí, které podporovala ORA transformovaná v Organisation Communiste Libertaire (OCL) a jehož hlavním stoupencem byl Gérard Mélinand. V roce 1977 z OCL vystoupil a obrátil se k historickému výzkumu anarchistického hnutí. Spolupracoval s René Biancem z Centre International de Recherches sur l’anarchisme (CIRA) v Marseille a s Antoniem Tellezem Solou.

V letech 1985 až 2000 byl aktivní ve svazu Confédération Nationale du Travail-France (CNT-F).

Zemřel 25. října 2025.

Zdroj:
https://libcom.org/article/dupuy-rolf-1946-2025

21.11.2025 Nick Heath

World Personalities