Graham Moss (1947–2025)

Nekrolog anglického anarchisty a tiskaře

Ve středu 16. července ve 12.30 zemřel v nemocnici v Dumfries anarchista Graham Moss, jenž se v 60. letech naučil tiskařskému řemeslu ve Freedom Press a byl členem anarchistické organizace Industrial Workers of the World (IWW). Více než třicet let strávil ve vydavatelství Incline Press tiskem „pro sběratele, kteří čtou, a čtenáře, kteří sbírají“. Výsledkem je živé a rozmanité dílo, přibližně 150 publikací v policích knihoven po celém světě. Příčinou jeho smrti byla rakovina ledvin, nikdo to nečekal. Když umíral, řekl, že ničeho nelituje.

Jeho přítel Nick Heath na něj vzpomenul následujícími slovy: „Grahama jsem poprvé potkal v roce 1967 na večerním kurzu na Technické vysoké škole v Brightonu, kde v té době žil. Později jsem pravidelně trávil víkendy v Libertarii, anarchistickém knihkupectví, které založil na adrese 95 West Green Road v Tottenhamu v severním Londýně. Knihkupectví existovalo v letech 1971–1972, ale naneštěstí zkrachovalo. Graham vydal 56stránkovou brožuru The Italian State Massacre (Italský státní masakr) o aféře Pinelli-Valpreda a také sbírku básní Love and War Poems (Básně o lásce a válce) od Kennetha Patchena, obě v Libertarii. Vzpomínám si, jak jsem s Grahamem šel v únoru 1972 na demonstraci ORA před italskou ambasádou kvůli aféře Valpreda. Později jsem se s ním znovu setkal na pohřbu Alberta Meltzera v roce 1996. Graham se stal velmi aktivním členem IWW, když se přestěhoval do Oldhamu.“

Ve vzpomínce na Grahama Mosse, jenž se narodil 30. listopadu 1947 napsala Alice Smith, že to byl „člověk, který dokázal věci dotáhnout do konce, byl všemi oblíbený a brilantní. (…) Pro ty, kteří ho znali, je to obrovská ztráta, zejména pro svět knihtisku a malých tiskáren. Spojoval a inspiroval tolik lidí. Jeho práce, vzpomínky, příběhy (skutečné i vymyšlené) a slova žijí dál, bez hranic.“

Jeho žena Helen sdělila, že si nepřál „žádné rozruchy“: „Chtěl kremaci bez obřadu, nechtěl žádné vzpomínkové akce ani pohřeb, a varoval mě, že pokud se někdy pokusím napsat o něm knihu, bude zuřit. Ale abych byla upřímná, mohlo to souviset spíše s mou nekvalitní typografií. Graham měl přátele po celém světě a velmi důrazně požadoval, aby nikdo neplakal.“ Na jeho počest Helen uspořádala alespoň veřejné čtení z knih Incline Press.