Připomínáme 50. výročí úmrtí britského anarchistického námořníka a příležitostného spisovatele.

„Nikdy jsem nevystoupil ze zámořské lodi, aniž bych alespoň v jednom z kolegů neprobudil revoluční smýšlení.“

George se narodil v Rotherhithe v roce 1920 na dohled od londýnských doků, kde pracoval jeho otec i jeho pět bratrů. Již od útlého věku chtěl vyrazit na moře. „Nakonec se mi povedlo zdrhnout ve zralém věku šestnácti let coby pomocníkovi na plachetnicích.“ To bylo v roce 1937. V roce 1944 se stal palubním delegátem lodního výboru na lodi Empire Razorbill a v roce 1945 palubním delegátem během stávky na lodi Ivor Rita, kanadské lodi v britských podmínkách, tedy v podmínkách horších, než jaké jsou běžně na kanadských plavidlech. Počátkem roku 1942 vstoupil do Komunistické strany (CP), nechal však členství zaniknout a o několik let později do ní vstoupil opět.

Jeho rostoucí povědomí o sabotování dělnických bojů ze strany CP vedlo k odcizení. Zapojil se do stávek námořníků v roce 1960 a během červencové stávky byl předsedou Londýnského stávkového výboru námořníků. Díky tomu se poznal s Brianem Behanem a Billem Christopherem z Workers’ Voice. Během stávky se také seznámil s kolegou námořníkem Brianem Hartem, jenž právě vstupoval do Syndicalist Workers Federation (Syndikalistické dělnické federace, SWF), do které nakonec George přivedl.

V roce 1961 napsal knihu Seaman’s Voice. „Epos o třídním boji na moři, nad nímž literární svět pokrčil rameny.“ (Albert Meltzer v časopise Wildcat 7. dubna 1975)

Kvůli tomu, že se ocitl na černé listině, byl nucen opustit obchodní námořnictvo a poslední roky života strávil na squaterské scéně. V roce 1960, během jednoho ze svých pobytů na pevnině, pracoval jako topič v nemocnici a v pozdějších letech si vydělával topením ve školách.

Podílel se na vydávání anarchistických novin Freedom. V roce 1964 vstoupil do SWF, kde setrval přinejmenším do roku 1968, a napsal pro ni brožuru Unholy Alliance – The 1966 Seamen’s Strike: An Analysis. Během stávky v roce 1966 vydal několik čísel časopisu Seaman’s Voice, který pro něj tiskl Mark Hendy z SWF.

Moře měl George v krvi a roli suchozemce nesnášel příliš dobře. Osvojil si špatné návyky, konkrétně zálibu v amfetaminech, a právě jejich užívání nakonec oslabilo jeho velké srdce. Jeho neřest se odrážela v East London Speed-Freak, který nepravidelně vydával od roku 1968. Šlo vždy o několik listů sešitých k sobě.

„Životně důležité je, že politika Speed-Freaku publikovat pouze revoluční brak alias kvalitní sračky, které se od svého vzniku v roce 1968 časopis pevně drží, bude zachována stejně neochvějně jako dosud.“ (číslo z prosince 1973)

Speed-Freak byl velmi osobitý a svérázný časopis. Byl plný Georgeových úvah a blábolů o čemkoli, co ho zaujalo, nabitý třídním bojem a prokládaný cockneyovským humorem. Dobře si vzpomínám na článek, v němž popisoval jeden den svého života, kdy se toulal po čtvrti, kde bydlel, a rozmlouval s místními lidmi a majiteli obchodů v jejich rodném jazyce. George si zachovával onen lidový internacionalismus, který přichází k dělníkům, jež Ernst Schneider nazývá dělníky moře. Termín „třídní bojovník“ se často používá lehkovážně. V případě George byl výstižný a přesný.

Poznal jsem ho v posledních dvou letech jeho života v severozápadním Londýně. To už bydlel ve squatu na Kingsgate Road u Kilburn High Road. Byl stejně veselý a čiperný jako nejspíš vždycky předtím. Vařil smrtící čaj, který naléval z konvice, v níž smíchal čaj, vroucí vodu, cukr a mléko dohromady! Vždycky si ode mě koupil výtisk Libertarian Struggle, měsíčníku Organisation of Revolutionary Anarchists (Organizace revolučních anarchistů, ORA). Asi týden před smrtí mi řekl, že se chce k ORA přidat. To mu však už nebylo dopřáno. Zemřel v březnu 1975 na infarkt ve West Hampsteadu.

Zdroj:
https://libcom.org/article/foulser-george-1920-1975

30.3.2025 Nick Heath

World Personalities