Překlad reportáže z anarchistického komunitního centra a kavárny v mexické Tijuaně

V centru Tijuany, necelý kilometr od vstupního přístavu San Ysidro a několik bloků od nejoblíbenějších nočních a turistických oblastí města, odpočívají na schodech kavárny migranti, zatímco kolemjdoucí se opírají o bar a popíjejí možná nejlepší a nejlevnější espresso ve městě.

Kavárnu s názvem Enclave Rabia Caracol provozuje kolektiv, který se řídí anarchistickými hodnotami – snahou o nehierarchické vztahy, autonomii, vzájemnou pomoc a sebeurčení.

„Enclave byla založena na anarchistických principech,“ říká Betania, dlouholetá dobrovolnice a sympatizantka projektu. „Odmítla jakýkoli druh autority či hierarchie a neustále se snažila udržovat své anarchistické principy a bránit se coby anarchistický prostor.“

V pětipatrové budově (včetně suterénu a střešních prostor) se v daný den konají různé projekty a jejími otevřenými dveřmi procházejí desítky lidí. „Máme kavárnu, komunitní kuchyni, kde připravujeme jídlo zdarma. V suterénu máme komunitní obchod s koly a prostor pro akce, výstavy, divadlo,“ vysvětluje Nat, dlouholetá organizátorka a členka kolektivu Enclave. „Snažíme se dát prostor k dispozici komunitě, aby ho mohla využívat, jak má chuť.“

Kvůli agresivní politice militarizace hranic USA se Tijuana stala místem, kde se shromažďují migranti, kteří se přes Mexiko snaží dostat do USA; mnozí z nich v Tijuaně uvíznou a zoufale potřebují pomoc. Od svého vzniku (i když v trochu jiné podobě) na podzim roku 2015 tak nabízí Enclave podporu migrantům a dalším lidem žijícím na ulicích Tijuany.

„Ti, kteří vyhledají naše bezplatné služby, jsou většinou lidé, kteří bylx deportováni ze Spojených států,“ vysvětluje Nat. „Tvoří velkou část bezdomovců v Tijuaně. Také někteří migranti*ky, kteří v Tijuaně uvízli kvůli politice ,Remain in Mexico‘ (Zůstaňte v Mexiku). Jde většinou o lidi v nouzi, kteří sem přicházejí na toaletu, na internet, napít se vody, najíst se.“

Enclave však není jen střediskem pro migranty a další osoby v nouzi – je to také prostor pro kreativitu, experimentování a výměnu radikálních politických myšlenek. Pořádají se zde drag show, čtenářské skupiny, přednášky, promítání filmů a workshopy na témata ležící mimo politický mainstream. Na takových akcích ti, kteří do prostoru přicházejí především pro zdroje, často zůstávají, aby se zapojili do diskuse s těmi, kteří přicházejí kvůli politice nebo aby si užili bezpečný prostor.

„Lidé, kteří chodí na představení a kteří pořádají akce, jsou, řekla bych, většinou pankeři*rky a feministky a lidé z LGBT komunity, kteří tu našlx také bezpečný prostor, kde vědí, že budou respektováni, ať se děje cokoli,“ říká Nat.

Enclave poskytuje své služby bez podpory vlád nebo velkých nadací. Vystačí si převážně s dary a sbírkami, které pořádá stejná malá skupina lidí, kteří každý den pracují na tom, aby zajistilx dveře otevřené. „Je to projekt, který má mnoho výdajů,“ vysvětluje Nat, většinou jde o zaplacení nájmu. „Protože platíme nájem, nejedná se o žádný squat.“

Enclave poskytuje zdarma jídlo a pitnou vodu těm, kteří se tam během týdne zastaví. Pitná voda se v Tijuaně kupuje v pětilitrových kanystrech a započítává se do nákladů spojených s provozem centra.

„Také náš účet za elektřinu byl v posledních měsících šílený,“ vypráví Nat. „Žádný z našich projektů ve skutečnosti negeneruje tak velké příjmy, takže se spoléháme na dary a práci dobrovolníků, abychom udrželx provoz.“ Enclave vznikla z mezinárodní sítě kolektivů Food Not Bombs, která se zavázala podávat jídlo zdarma každému, kdo o něj stojí, někdy v letech 2015 až 2017. Na podzim roku 2015 si Food Not Bombs Tijuana, neboli Comida No Bombas, jak se jí tam říká, začala pronajímat malý komerční prostor severně od současného sídla Enclave v centru Tijuany. Prostor byl malý, ale konaly se v něm různé akce, přednášky a čtenářské skupiny a zároveň sloužil jako centrum pro bezplatnou distribuci potravin. Ještě se nejmenoval Enclave, ale projekt už tam ve své zárodečné podobě existoval.

Koncem roku 2016 se skupina lidí organizovaných kolem Food Not Bombs přestěhovala do větší budovy, kterou Enclave nyní obývá. Po počátečních zmatcích a samozřejmě i konfliktech se Enclave začátkem roku 2017 definitivně vynořila na světlo světa.

V letech 2017 a 2018 se Enclave formovala a přetvářela pod tlakem vlny karavan migrantů, která zasáhla Tijuanu. Chris, jeden ze zakladatelů Enclave, vysvětlil, že tento prostor hostil tiskové konference a poskytoval další drobnou podporu prvním karavanám čítajícím asi 50 lidí dlouho předtím, než se tato praxe kolektivní migrace stala hlavní zprávou v USA.

Tyto rané karavany byly spíše poutěmi, jak vysvětlil Chris, nazývanými Via Crucis (křížová cesta), kdy skupiny migrantů a lidí zapojených do duchovních hnutí za sociální spravedlnost cestovaly společně ve značně symbolickém gestu odporu proti utlačovatelské politice na hranicích. V roce 2018 se tyto karavany rozrostly na tisíce a Enclave se stala hlavním centrem pohostinnosti, zejména pro queer a transgender lidi z karavan: „Nejprve přijela skupina 500 lidí a to byla první ,velká‘ karavana roku 2018,“ vysvětluje Chris. „Mělx problémy s předložením žádosti [o azyl], a tak se utábořilx v Chapparalu, což je vstupní přístav nejblíž Enclave. Takže jsme s nimi zorganizovali zřízení provizorního tábora přímo na hranicích.“

Tento tábor trval týden, než byli všichni žadatelé o azyl v karavaně odbavenx americkou celní a pohraniční ochranou nebo se přesunulx na jiná místa v Tijuaně.

„Byla to první velká komunitní potřeba, ve které Enclave velmi pomohla, ale také se v té době objevila spousta dalších organizací, které se začaly spojovat,“ říká Chris.

Od té doby se karavany dále rozrůstaly a stejně tak se rozrůstala i snaha Enclave o jejich podporu. „Karavana, která následovala, byla tuším pětitisícová,“ pokračuje Chris, „takže to bylo něco úplně jiného. A to, co předcházelo této karavaně, byl kontingent LGBT karavany, který čítal 80–90 lidí.“

Enclave hostila kontingent LGBT několik dní či týden, než se skupina přesunula do jiného útočiště. Byla to první zkušenost Enclave s nabídkou přístřeší velké skupině lidí ve vážné nouzi a byla to zkušenost, která ji mnohé naučila. „Myslím, že to bylo těžké pro všechny,“ hodnotí Chris. „Spousta lidí se spoustou různých potřeb, které jsme nebyli schopni uspokojit.“

Poté se do věci vložily větší neziskové organizace a začaly podporovat LGBT migranty v Tijuaně, zatímco menší komunitní skupiny, včetně skupin organizovaných samotnými migranty a pro migranty, se nadále snažily zmírnit obrovské množství utrpení způsobeného politikou USA na hranicích.

Karavany působily jako katalyzátor vzniku radikálních a komunitních organizací v Tijuaně, z nichž mnohé začínaly v Enclave, než se rozrostly a přesunuly do vlastních prostor. „Myslím, že především díky Enclave se zrodily další aktivity,“ domnívá se Chris. „Mnoho kolektivů nebo organizací vzniklo díky tomu, že se tam lidé scházelx a pak se přesunulx dělat různé věci do světa. Vidím to jako opravdovou inspiraci.“

Enclave skoro deset let od svého vzniku v malém prostoru v uličce v centru Tijuany nadále pořádá akce, rozdává jídlo potřebným a inkubuje radikální projekty a nápady. V pohraničí, které se kvůli politice Spojených států stalo nebezpečným a násilným, nabízí oddech od každodenního násilí a také vizi světa neomezeného hranicemi.

„Bylo pro nás důležité vytvořit takový bezpečný prostor,“ říká Nat. „Bylo to těžké. Prostě jsme chtělx, vzhledem k tomu, že zbytek společnosti je různými způsoby tak násilný, aby to byl bezpečný prostor, kam může kdokoli přijít a odpočinout si nejen od slunce a hladu, ale také od násilí, se kterým jsme nuceni každý den žít.“

VIDEO

Zdroj:
https://unicornriot.ninja/2024/inside-enclave-rabia-caracol-an-anarchist-community-center-and-cafe-in-tijuana-mexico/

25.6.2024 Ryan Fatica

Ze světa Samospráva