Anarchistická federace

Anarchismus zabíjí individualismus

Wilson 2024: Textem, jenž vyšel v 1. čísle Freedom, si připomínáme dnešní 170. výročí narození Charlotte Wilson.

kniha

„Individualistický anarchismus“ je kulatý čtverec, protimluv. Jako krychle není koule, tak „individualismus“ není anarchismus. Co je tedy individualismus? Je to dnešní chaos ve společenském a průmyslovém životě, který vznikl z rozmařilé hry svévole. Svévole je vůle být něčím, mít něco v moci a ovládat něco v izolaci od jiných takových vůlí a v opozici vůči nim. Ztělesněním této svévole jsou vlastnictví, panství, vláda, zákon.

Individualismus je toto usilování, uchopování, nadbíhání a sebestřednost atomů, které se snaží ovládnout lidskou individualitu, ale jdou na to špatně. Nazývá se civilizací, pokrokem, spravedlivou soutěží, volným obchodem a mnoha dalšími krásnými jmény. Ve skutečnosti je to však bratrovražedná válka a sebevražda. Ragbyový zápas, ve kterém každý kope, chytá a drží, co či koho může, není obrazem skutečné Společnosti. Dav není společnost; jeho iracionální a sebezničující pohyby nepředstavují společenské chování.

Jak se tedy ty poskakující částice dostaly na scestí a nechaly se oklamat tímto marným a bolestným projevem špatně nasměrované energie, kterému se říká civilizace? Neznalostí nebo mylnou představou o tom, co je to individualita a co je to být skutečným jedincem.

Co je tedy individualita? Individualita je kontrast, zvláštnost, odlišnost, rozdíl, nikoliv oddělenost. Individualismus však nemůže rozlišovat, aniž by rozděloval, a tímto oddělováním ztrácí odlišnost, o kterou usiluje. Žádný starý uschlý klacek, žádný tvrdý rovný a neohebný prut není jalovější než odříznuté a izolované „já“. Je to holé „já“, neproduktivní a nesmyslné.

Neexistuje žádné skutečné živé a plodné Já bez Tebe. Osobnost předpokládá společenství. Individualita předpokládá obec. Vzájemně se podporují a zahrnují.

Musí se anarchisté, protože vidí celkově, oběma očima, a protože nejsou slepí k faktu, že ve sjednocení je lidský život dvojnásobný, někdy od břemene „individualismu“ osvobodit? Jestliže ano, pak je zřejmé, že aby si udělali jasno, potřebují pouze správně uvažující mysl. Pro začátek mohou tvrdit, že individualita je nezbytným prvkem ideje anarchismu. Je-li společnost možností jednotlivce, pak stejně tak je jednotlivec možností společnosti.

Každá individualita je sama o sobě abstrakcí, neúplnou myšlenkou, něčím zatím jen možným. Ale to, čím je, konkrétní aktuální skutečnost, jsou jednotliví muži a ženy žijící spolu ve svobodném a rovnoprávném společenství. Proto zničit individualitu znamená zničit společnost. Společnost se totiž uskutečňuje a žije pouze v jednotlivých členech.

Společnost nemá žádný podnět, který by nevycházel z jejích jednotlivých členů, žádný cíl, který by v nich nebyl soustředěn, žádný rozum, který by nebyl jejich. „Duch doby“, „veřejné mínění“, „obecné blaho“ a podobné fráze nemají žádný význam, pokud je považujeme za rysy něčeho, co se vznáší a pluje nad muži a ženami nebo mezi nimi. Pojmenovávají to, co sídlí v jednotlivcích a vychází z nich. Individualita a společenství jsou tedy stejně konstitutivní pro naši představu lidského života. Mohou být jako póly oddělené, ale jsou jako póly spojené. Každá hůl má dva konce. Každá osa má dva póly. A na této bipolární ose se točí anarchismus.

Stejně abstraktní je na druhé straně rigidní a extrémní kolektivismus. Je to, tak jako individualismus, nemožná hůl s jediným koncem. Snaží se vehementněji a s větším účinkem prosadit komunismus a ignoruje individualitu. Společnost – s velkým „S“ – je pro jeho dogma tím prvním i posledním. Jednotlivci jsou ale zároveň rodiči i dětmi společnosti a máme důvod nevěřit velkému pojetí společnosti, které ji nutí pohltit své předky i potomky a žít dál v soběstačné okázalosti. Pro vyrovnanou anarchistickou mysl, která o věcech uvažuje celkově nebo tak, jak existují ve své konkrétní skutečnosti a celistvosti, nebude na tomto monstru nic velkolepého, neboť se ukáže, že není nic víc než individualismus, vyprázdněný a zploštělý a nicotný jako nikdy předtím. Zatímco se kolektivistické myšlení vyhýbalo individualismu, který zaměňovalo s individualitou, propadlo se ve skutečnosti do ještě hlubší jámy na opačné straně.

Z abstraktního myšlení, které se nezakládá na celku zkušenosti a nestaví na něm, vždy vzejde něco takového. Ekonomický aspekt tímto celkem není. Je tu ještě koextenzivní a kooperativní vnitřní stránka. Anarchismus, chápající celkovou skutečnost společenského života, uznává a oceňuje individualitu, což znamená charakter, jednání a zdroje jednání, svobodnou iniciativu, tvořivost, spontaneitu, autonomii. Člověk stvořil a tvoří ekonomiky, pokud ekonomiky stvořily a tvoří člověka; a bude zapotřebí mužů a žen, aby ekonomiky odbourali a přetvořili.

Komunismus tedy bude mít etickou doktrínu a disciplínu, stejně jako ekonomickou doktrínu a systém. Individualita je nezrušitelná a nelze ji anulovat. Jednotlivci se nemohou svrhnout a sesadit, aniž by došlo ke zničení celku, jehož svobodnými živými jednotkami jsou. Kolektivistické panství nad věcmi nebo státní vlastnictví, stejně jako soukromé vlastnictví individualismu, je takovým sebezničením; centralizované zastupitelské zákonodárství a správa, stejně jako jakýkoli současný druh moci nebo vlády, k takovému sebezničení směřuje. Jednotlivci musí být dostatečně přátelští a rozumní, aby vytvořili společenství z vlastní vůle a z vlastního popudu. Komuny musí být dostatečně malé, aby byly svobodné a autonomní. Jejich federace musí být svobodná a spontánní. Praktická jednomyslnost je nezbytná pro každé hnutí směřující ke společenství a pro každé následné hnutí uvnitř společenství. Nesmí existovat žádná většinová vláda a naprosto žádný nátlak, ať už je jakkoli mírný, rozumný a zdánlivě spravedlivý. Tak posvátná je individualita, tak základní a nepostradatelná ve struktuře každé stabilní a skutečně lidské společnosti. Dobrá vůle každého a všech společně žít, sdílet, pracovat a užívat si je jediným jistým základem.

Individualismus je blbá a ochrnutá nezávislost.

Anarchismus je všeobecná vzájemná závislost.

Hlouček nezávislých bytostí, jako je moderní civilizace, nemůže vytvořit nic jiného než hlouček. Takový vířící sloup prachu není živým plodným stromem světa.

Svoboda není nezávislost. To je naše poslední slovo dnešním individualistům a takzvaným „individualistům-anarchistům“ s jejich vzájemným bankovnictvím, volnými penězi a dalšími prostředky, které mají zmírnit současný režim individualismu.

Svoboda není nezávislost ani žádný jiný atomismus. Její podstatou je bratrská a lidská láskyplnost, která svazuje, a přesto se rozpíná, která plyne a nabývá plynulého tvaru, jejímž domovem je mír a účast a jejímž jediným sídlem a ztělesněním je společenství v úsilí a účincích.

Kolektivistickému puritánovi naše poslední slovo říká, že člověk, pokud jde o jeho přirozenost nyní a bez ohledu na jakoukoli otázku, jak tato přirozenost vznikla, je individualitou, zvláštní a konkrétní jednotou, nedílným celkem, odlišným a rozdílným od ostatních lidí; a to, co ho činí tím, čím je, a co mu umožňuje působit nebo spolupracovat, je tato individualita. Zmenšete nebo vymažte individualitu a degradujete nebo zničíte rozdíly a odlišnosti, které činí sebeidentitu nebo jednotu společnosti možnou a srozumitelnou skutečností.

Individualistovi budiž řečeno, že bez identity není rozdílu.

Pro kolektivistu neexistuje identita bez rozdílu.

Odlišnost či individualita každého člověka v cítění, chtění a jednání je nezcizitelná. A kdyby tomu tak nebylo, pak by s jejím zánikem zanikla i Společnost.


Zdroj:
Freedom: A Journal of Anarchist Socialism, roč. 1, č. 1, říjen 1886, s. 3. [Nepodepsáno.]
V angličtině např. ZDE

Související odkazy:
Wilson 2024
Charlotte M. Wilson (1854–1944) (I)
Charlotte M. Wilson (1854–1944) (II)
Anarchie


Verze pro tisk 6.5.2024 Charlotte Wilson

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy