Anarchistická federace

„Áčko“: zrození symbolu

Celosvětově proslulý symbol anarchie slaví letos v dubnu 60. narozeniny.

áčko

Nic naplat. Prohledáme-li důkladně všechny archivy, půjdeme-li co nejdále do minulosti a napříč všemi kontinenty, skutečnost to nezmění a zůstane neoblomným faktem, že před dubnem 1964 písmeno A v kruhu, kterému familiárně říkáme „áčko“, nikdy nesymbolizovalo anarchii nebo anarchismus. Žádný plakát, žádné graffiti, ani žádná jiná stopa. Tato absence důkazů však neznamená žádnou záhadu, pouze odráží prostý fakt, že „áčko“ se neužívalo předtím, než bylo počato, a to právě v dubnu 1964.

Letos v dubnu si tak připomínáme šedesát let od chvíle, kdy bylo „áčko“ veřejně prezentováno coby návrh symbolu anarchismu. Zatímco dokumenty svědčící o jeho vzniku ještě dlouho přetrvají, možnost podat svědectví z první ruky se rychle zmenšuje. Nevidím proto důvod, proč to dále odkládat, jakkoli se Marianne Enckell a Amedeo Bertolo podstatnými aspekty zabývali ve svém článku z roku 2002.

Důležitost upřesnění původu „áčka“ nespočívá ani tak v přesném objasnění, kde a kým bylo navrženo, ale spíš ve vymezení jeho významu, neboť to vysvětluje jeho mimořádné rozšíření. Nejde ani o nárok na zjevně neoprávněné otcovství, protože ačkoli bylo „áčko“ skutečně představeno a navrženo v dubnu 1964, významu coby symbol nabylo až díky kolektivnímu úsilí tisíců anarchistů*ek po celém světě, které*ří ho přijalx a začlenilx do různých médií, včetně zdí, vlajek, transparentů, publikací, a dokonce i tetování. V důsledku toho se „áčko“ stalo pravděpodobně nejrozšířenějším politickým symbolem na světě, který s nebývalou jasností ztělesňuje anarchismus.

Symbol je nepochybně výsledkem rozsáhlé kolektivní práce, ale než se stal symbolem, byl kolektivní i proces jeho vzniku. Ačkoli iniciátorem návrhu, tedy myšlenky vytvořit jednoduchý a snadno nakreslitelný symbol, který by bez vazby na konkrétní anarchistickou skupinu či organizaci mohl zviditelnit anarchismus svou přítomností ve všech grafických projevech anarchistického hnutí, byla konkrétní osoba [autor Tomás Ibáñez, pozn. red.], přijetí tohoto návrhu v rámci skupiny mladých pařížských antiautoritářů*ek bylo výsledkem rozsáhlých diskusí, a tedy kolektivního úsilí. Hledání nejvhodnějšího návrhu a konečný výběr byly rovněž společným úsilím. A přestože za jeho nakreslení na šablonu byl zodpovědný jeden jediný člověk, jak výroba pečlivě mimeografovaného [cyklostylovaného] bulletinu v bytě společníka, tak jeho distribuce byly nadále kolektivní aktivitou.

Záměr vylíčit okolnosti, které provázely vznik „áčka“, je dvojí: jednak vyvrátit smyšlené historky, které kolují o jeho původu, a pak potvrdit koncept anarchismu, který „áčko“ ztělesňuje. Od počátku bylo cílem, aby tento symbol nikomu nepatřil, aby mohl patřit všem. A skutečně, vůle navrhnout symbol, který by neodkazoval na žádnou existující anarchistickou organizaci, zkratku nebo kolektiv, byla rozhodující pro zajištění jeho místa v širší anarchistické sféře. Jeho nezávislost na jakémkoli vlastnictví znamenala, že se k němu mohl přihlásit kdokoli, kdo rezonoval s jeho étosem.

Navíc návrh „áčka“ neměl za cíl homogenizovat rozmanité spektrum anarchismu, nýbrž oslavit jeho pluralitu a zároveň poskytnout společný referenční bod. Bylo třeba zajistit, aby se to, co je společné všem anarchistickým tendencím, mohlo projevit bez odvolávání se na jakýkoli centralizující princip. Muselx jsme akceptovat rozptýlenost anarchistických forem organizace, ale zároveň zavést princip konfluence [kombinace několika faktorů], který by všechny tyto formy spojoval. „Áčko“ se vyhýbá jakémukoli pokušení integrovat anarchismus pod jedinou formuli a zajišťuje, aby se jeho rozmanitost odrážela v nediferencovaném používání ikony, která patří stejnou měrou každému z jeho proudů a modalit.

Podobně jako definice souostroví, která jsou popsána coby soubor ostrovů spojených tím, co je odděluje, mělo „áčko“ za cíl proměnit to, co odděluje různé proudy anarchismu, ve spojnici mezi nimi, aniž by byla vymazána jejich specifičnost. Záměrem bylo podpořit konfederaci singularit spojených rodinnou podobností a společným základem navzdory mnohosti přístupů a bojů. To připomíná krásnou větu Gillese Deleuze, který definoval anarchii jako „onu zvláštní singularitu, o níž lze mluvit pouze jako o mnohosti“.

Symbol navíc rezonuje s místními občanskými iniciativami a spontánností, takže se vymyká principu reprezentace, protože „áčko“ nereprezentuje anarchismus a nemůže si ho nárokovat. Na rozdíl od oficiálního razítka nic neautentizuje, protože nikdo nemá legitimitu k tomu, aby jeho použití autorizoval. Skutečnost, že tuto ikonu může kdokoli volně používat, znamená, že se vymyká jakémukoli principu reprezentace a odkazuje pouze na odpovědnost uživatele. To možná vysvětluje, proč se podoba tohoto symbolu značně diverzifikovala, zejména díky punkovému hnutí, a vyjadřuje individuální kreativitu, aniž by kdy ztratila své silné spojení s anarchismem.

Poslední úvaha, kam zařadit původ „áčka“. K jeho vzniku došlo v kontextu intenzivní militantní činnosti v 60. letech 20. století, která měla podpořit sbližování různých směrů anarchismu. Koncem roku 1963 tak v Paříži současně vznikly Comité de Liaison des Jeunes Anarchistes (CLJA) a Liaison des Étudiants Anarchistes (LEA). CLJA se neprohlašoval za novou anarchistickou organizaci, ale pouze za místo setkávání členů*ek různých organizací, zatímco LEA sdružovala anarchistické studenty*ky patřící k různým kolektivům. Tato snaha překonat hranice a spojit různé fragmenty anarchismu vyvrcholila velkým evropským setkáním mladých anarchistů*ek, které se konalo v dubnu 1966 v Paříži za velmi aktivní účasti mladých antiautoritářů*ek z Milána, které*ří přijalx „áčko“ a značně ho rozšířilx po Itálii, čímž ho vyvedlx ze stínu, kde se drželo kvůli nedostatku nadšení, a promítlx ho tak na mezinárodní scénu.

* * *

Zde je překlad původního textu z dubna 1964:

(…) souběžně s prací na neformálním sebevzdělávání se snaží co nejvíce rozšířit základní myšlenky anarchismu.

Šíření otázek souvisejících s libertinskou emancipací vyžaduje zapojení všech jednotlivců – všech jednotlivců, kteří prosazují anarchistickou společnost jako jedinou cestu k úplné realizaci humanity.

Bez ohledu na různé proudy (filozofické nuance) nebo různé skupiny a organizace (praktické nuance) by žádný*á aktivista*ka neměl mít námitky proti jakémukoli úsilí, které přispívá k většímu šíření propagandy, čímž zvyšuje její účinnost a demonstruje jednotu anarchismu uprostřed jeho rozmanitých koncepcí a projevů.

Proč navrhujeme tento symbol, který NAVRHUJEME CELÉMU ANARCHISTICKÉMU HNUTÍ, a proč zrovna tento?

Vychází to ze dvou hlavních motivací. Zaprvé je jeho cílem zefektivnit a urychlit tvorbu nástěnných nápisů a plakátů. Zadruhé má za cíl zvýšit viditelnost anarchistického hnutí ve společnosti tím, že do něj bude začleněn společný prvek sdílený napříč všemi anarchistickými projevy ve veřejné sféře.

Konkrétně bylo naším cílem minimalizovat čas potřebný k vytvoření nástěnných nápisů tím, že se vyhneme nutnosti psát dlouhý podpis pod naše hesla. Kromě toho jsme chtělx zvolit dostatečně obecný symbol, který by mohlx přijmout a používat všichni anarchisté a anarchistky.

Domníváme se, že navržený symbol tato kritéria splňuje nejlépe. Tím, že jej důsledně spojíme s pojmem „anarchistické“, vyvolá v myslích lidí asociace s anarchismem (podobně jako fenomén keltského kříže spojeného s organizací Jeune Nation).

Tento symbol navíc slouží dvojímu účelu pro povznesení anarchismu: jednak tím, že urychluje a usnadňuje tvorbu anarchistických sdělení, a jednak tím, že se objevuje v grafickém znázornění různých anarchistických skupin, tendencí a organizací.

Přijetím písmene „A“ (které nemá žádnou podobnost s JJLL) chceme demonstrovat naši oddanost vzájemné solidaritě a připravit půdu pro široké přijetí tohoto účinného a praktického přístupu.

Pařížská skupina mladých antiautoritářů*ek

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2024/04/05/the-circled-a-at-60-birth-of-a-symbol/


Verze pro tisk 19.4.2024 Tomás Ibáñez

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy