Report ze zimní edice pražského Anarchistického festivalu knihy

Pořadatelský kolektiv již zavedeného Anarchistického festivalu knihy, jenž se koná v Praze zpravidla na jaře každého roku už slušnou řadu let, v mezičase nelenil a rozhodl se pro uspořádání malé „zimní edice“. V plánu byla spíše komornější akce s pár stánky a možná i nějakou tou přednáškou na jako třešinkou na dortu. Nakonec byly přednášky tři a o žádnou komorní akci rozhodně nešlo, protože zájem návštěvnic a návštěvníků byl takový, že v Prostoru39 na Žižkově, kde se festival v sobotu 9. prosince konal, nebylo místy k hnutí.

V roce 2023 jsme svědky toho, že anarchistický bukfér přestává být ojedinělou akcí a jeho formát se začíná rozpínat v čase i prostoru. Vedle květnového festivalu jsme se mohli potkat také v Brně a Jihlavě, a to nepočítáme zinové akce, jako byla například Spring Zine Party v pražské Eternii. Nechme se překvapit, jak se tato tendence, kterou jedině vítáme, osvědčí v dalších letech.

Zimní bukfér začínal hodinu po poledni. Ve vstupním prostoru už byl nachystán pult Food not Bombs Praha, který se až do večera intenzivně staral o materiální nasycení přítomných. Našim pravidelným čtenářům je asi jasné, že nyní bude následovat výčet nabízených dobrot. Ano, opravdu bude. A důvody, proč jídlu ve vztahu ke kolektivům a budování aktivistické komunity věnujeme takový význam, si můžete přešít v posledním čísle anarchistické revue Existence, která se sociálnímu rozměru jídla zevrubně věnuje. Takže: vegan palačinky s velkým výběrem přísad (třešně, borůvky, jahody, banány, marmeláda, pistáciový puding, vanilkový pudink či slaná varianta se špenátem), vegan kari à la liberál s pečenými bramborami, a kdo chtěl něco studeného, mohl se zakousnout do vegan chlebíčků s neodolatelnou (ne)tuňákovou pomazánkou.

Od jídla se dalo pokračovat do vytopeného prostoru Prostoru, kde už byly nachystány jednotlivé stánky. Vzhledem k velikosti akce a prostorovým možnostem jich nebylo tolik, co jsme zvyklí z jarních setkání, ale rozhodně přetékaly zajímavou nabídkou. Když to vezmeme z kraje od černo-rudými vlajkami ozdobeného stánku Nakladatelství Anarchistické federace, kde se nacházely také brožury od Výboru na obranu revoluce v Rojavě a od Dekonstrukce, prezentovala se zde nakladatelství Nevim, Neklid, Utopia libri, Broken Books, Rubato, nechyběly anglicky psané publikace od Salé distribuce, materiály skupiny Kolektivně proti kapitálu (KPK), výtisky kulturního čtrnáctideníku A2 či kalendáře Černá luna. O patro výš, kde po druhé odstartovala minisérie přednášek, se ve „skleníku“ usídlil stánek Spinkdistra, kde se přímo na místě tiskly brožury k rozebrání a bylo možno se i občerstvit. Po celé odpoledne byla otevřená také Roleta39, kudy se dalo projít do dílny a nechat se i ostříhat.

S první přednáškou vystoupil aktivista a akademik Nadim Haidar, aby promluvil o hnutí BDS (Boycott, Divestment and Sanctions / Bojkot, stažení investic a sankce), které se nenásilnými metodami staví proti okupaci palestinských území a v globálním měřítku upozorňuje na apartheidní povahu Izraele. Cílem BDS je přimět Izrael, aby dodržoval právo. Přitom vychází zejména z rezolucí OSN a z toho, že například separační zeď byla mezinárodním tribunálem označena za koloniální a nelegální. Izrael ale právo dál bez následků porušuje a rezoluce k ničemu nevedly. BDS coby decentralizovaná síť ve své snaze používá jazyk protikoloniálních hnutí a bojkot považuje za vhodný nástroj projevu odmítnutí okupace. Nadim upozornil, že vzhledem k tomu, jak velkými částkami dotují Spojené státy izraelský apartheidní režim, míjel by se čistě ekonomický bojkot účinkem. Proto se BDS projevuje hodně v kultuře, sportu a akademickém světě. Na to, že jde o správnou taktiku, mj. poukazuje snaha v některý státech USA hnutí kriminalizovat, což se projevuje různými postihy a vyhazovy z práce. I Netanjahu označil BDS za obří hrozbu. Dále Nadim komentoval různé kritické poznámky na adresu BDS a představil základní směry v hnutí.

Po krátké pauze následovala přednáška nazvaná „Přesčasy, lepší peníze: lékařské hnutí v nemocnicích“. Na místě člen KPK a členka Iniciativy sester (IS) představili předběžné shrnutí lékařské protestní akce. Ta byla největší svého druhu od roku 2010, kdy se lékaři a lékařky ozvali v kampani „Děkujeme, odcházíme“. Nyní se zapojilo kolem šesti tisíc z nich, což je v podstatě polovina sloužících, aby si vymohli zrušení novely dvojnásobných přesčasů, obnovení 24hodinových směn a zvýšení platu. Za prostředek dosažení svých cílů zvolili výpovědi z přesčasů. Přes částečný úspěch považují někteří zapojení výsledek za nedostatečný a říkají, že se mělo bojovat dále. Přednášející to však s ohledem na faktickou sílu hnutí rozporují. Uznávají, že se hnutí povedla velká mobilizace, že bylo organizované zdola a bez odborů a podařilo se mu navázat spolupráci či přímo zapojit i lidi z kampaně „Děkujeme, odcházíme“. Na druhou stranu zmiňují nejasnost cílů i prostředků a možná přemrštěné sebevědomí, přičemž jako velmi významnou uvedli slabost interní komunikace v rámci hnutí, ať už na úrovni oddělení nebo mezi nemocnicemi. Zajímavým postřehem také byla větší či menší podpora ze strany vedení nemocnic, což proti kampani před 13 lety nebo ze zkušeností IS vede k tomu, že si lékaři a lékařky nemusí fakticky obhájit a vybojovat své názory na konkrétním pracovišti, a tudíž k menší síle hnutí. Zmíněno bylo také zapojení, respektive nezapojení zdravotních sester. Ty v minulosti často doplácely na svou nejednotnost a neorganizovanost, a při protestu lékařů se ani neozvaly se svými požadavky. Často také spoléhají na roli odborů a jejich vyjednávání, ale jak podotkli KPK, pracující, kteří přistoupí k vyjednávání a nemají za sebou nějaký boj, budou vždy ta slabší strana. Odbory zdravotních sester se zatím zmůžou jen na posílání nespokojených e-mailů ministrovi, což reálně nikoho nezajímá. Zajímavý byl také postřeh o „braní si pacientů jako rukojmích“. Zatímco v roce 2010 šlo o častý argument provládních médií, nyní se až tak nevyskytoval. A na závěr zazněl na toto téma důležitý postřeh: ti, kdo se v nemocnicích ostýchají bojovat za to, co jim patří, si berou pacienty za rukojmí své pasivity.

Poslední setkání, které proběhlo v zaplněné přednáškové místnosti, si vzalo za úkol představit knihu Radost z boje za lepší svět, kterou čerstvě vydalo nakladatelství Neklid. Po krátkém úvodu vydavatele se slova chopili pozvaní hosté Zuzana Brodilová a Ondřej Slačálek. Zuzana označila knihu za svěží, jelikož se své kritice fenoménu rigidní radikality nebo, chcete-li, smutné militantnosti přijímá svět jako rozporuplný a nejednoznačný. Podněcuje ke konfrontaci s vlastními zkušenostmi, chybí v ní ale příčina, odkud se rigidní radikalita bere. Na to Zuzana nachází odpověď v klinické psychologii. A přes mnoho silných stránek vidí slabinu knihy v přílišném zdůrazňování komunity na úkor individuálního uchopení vztahů. Ondřej vyzdvihl, že jsou v knize pojmenovány konverzace, které tolik potřebujeme, jakkoli jsou zasazeny do reálií aktivismu v USA. Rozebral vlastnosti rigidní radikality, jimiž jsou soutěživost, puritanismus, vymáhání skupinové konformity, školenost a sebepodkopávání, a na závěr popsal, proč je rigidní radikalismus tak častý. Následovaly otázky z publika na křesťanský syndrom rigidního radikalismu, na limity prefigurace, na metodologii autorů knihy či na problematické užívání pojmu Impérium pro označení kapitalistického systému. Věříme, že zajímavá debata, která poodkryla pokličku třistastránkové knihy, podnítila mnohé z posluchaček a posluchačů k její koupi.

Pro odlehčení náročného dne navazoval na přednášky hudební program. Ten začal koncerty spíše vážnějších akustických projektů Cardo & Decumanus a Motherfucifer. Na ně navazovala afterparty v podání Diskoteror SoundSystemu, která se i přes velmi omezené hlukové podmínky setkala s úspěchem, a tím pádem mohla trvat i o trochu déle než do plánované půlnoci.

Nutno říci, že se zimní pražský bukfér skutečně vydařil, i když v některých okamžicích byl prostor pro takové množství lidí nedostačující. Byl vidět velký zájem jak o publikace, tak o přednášky. A je asi už teď jasné, že se tento předvánoční formát festivalu osvědčil, a nebude od věci ho zase zopakovat. Škoda jen, že už to nebude v Prostoru39, se kterým jsme se touto akcí rozloučili. Rozhodně na něj ale budeme s láskou vzpomínat.

13.12.2023 Nakladatelství AF

Z domova Akce Kultura