Recenze sbírky textů punkových písní, kterou pod názvem „Všechno je špatně, zpátky na stromy“ připravil Radim Kopáč.

Autora knihy, kterou bych nyní rád představil, nezmiňujeme poprvé. Už jsme vydali recenze na dvě publikace, na nichž se autorsky podílel: Padáme i na tvou hlavu a Punk zuřivej. Radim Kopáč navíc přispěl i do posledního čísla anarchistické revue Existence článkem o velmi významné a stejně tak kontroverzní postavě českého anarchistického hnutí přelomu 19. a 20. století, Karlu Vohryzkovi. Tento text jsme domluvili na besedě s punkovým dokumentaristou Lükem Haasem, kterou Radim moderoval a kde jsme se po dlouhých cca pětadvaceti letech opět potkali. Spřátelili jsme se totiž na střední škole, a byl to právě punk, co nás dal dohromady. Já ten punk spíše žil a on spíše poslouchal. Z toho přístupu plynulo i to, že jsem se točil zejména v kruhu koncertů místních punkových kapel, a byl to právě Radim, který mi nahrál na kazetu výběr songů zahraničních skupin, o nichž jsem do té doby většinou neměl ani páru. No a po pár dekádách se kruh uzavírá, když třímám v rukou jeho knihu s texty českých punkových kapel, na mnoha z nichž jsem sám začínal. Sbírka se jmenuje Všechno je špatně, zpátky na stromy podle písně skupiny Modrý tanky, prvních českých pankáčů, které jsem kdy slyšel, a to někdy v 11 letech, když jejich kazetu s nadšením přinesla sestra mého tehdejšího nejlepšího kamaráda.

Tolik pár vzpomínek, které chtě nechtě přicházejí s tím, když jste konfrontováni s předmětem svého nejhlubšího teenagerského zájmu. A nejenže mi kniha dala příležitost zavzpomínat, umožnila mi také se mnohé nové dozvědět a spoustu informací si nově poskládat, jelikož přeci jen rozebírá období (1979–1989), které se chýlilo ke konci, když jsem do rozjetého punkového vlaku, který již ze své podstaty postrádá brzdy, naskakoval já.

Jestli jsem dobře počítal, obsahuje sborník celkem 69 textů písní, které jsou rozděleny do čtyř okruhů. První se točí kolem vyjádření určité sebeidentifikace a subkulturního odlišení, druhý reaguje na pokroucenost a nudu normalizační reality, třetí tkví ve vymezení se vůči militarismu studené války a ten poslední sleduje jistý básnický přesah punkové textové tvorby.

Jsem si jistý, že nebylo snadným úkolem určit, které texty zařadit a které ne. Výsledek si ale zaslouží uznání, jelikož výběr odráží vyváženost v rozličném zaměření kapel, které na jednu stranu přebíraly „punkové vzorce“ a na druhou z nich vyzařovala jednoznačná osobitost. Stejně tak je ve vybraných textech vykreslena jak punková jednoduchost a neumětelství, tak nesporné literární kvality. Zde je třeba mít na paměti, že jde o texty písní – některé dokážou přežít jako svérázná poezie, jiné ale mohou na papíře působit slabě. Jejich síla se však projeví až v kombinaci s energií hudebního projevu. Proto není od věci zkusit při listování občas zabrousit na internet a zkusit, zda uvedená píseň není někde i k poslechu. Ze zdánlivě plochého textu se může v uších posluchače vytvarovat velmi plastický a autentický zážitek, jakkoli ovlivněný (ne)kvalitou nahrávky.

Tolik k temné straně knihy (rozuměj s černým podkladem). Ta světlá před texty obsahuje úvodní „omáčku“, která mimo jiné mapuje první zmínky o punku u nás, zabývá se východisky a specifiky jeho československé podoby, a to i v různých časových obdobích (zejména v interakci s represivním zájmem režimu). Úvodní reflexe textů punkových kapel se nevyhýbá ani (teď už skutečně) temné stránce, jakou byly projevy rasismu – sice ojedinělé, ve svých důsledcích s rozmachem rasistických skinheads začátkem 90. let o to tragičtější. Je jen škoda, že při rozebírání textů jsou podle mě zcela zbytečně citovány ty, jež si můžeme přečíst ve výběru, namísto uvedení úryvků těch nezařazených.

Třetí částí knihy jsou vzpomínkové rozhovory, které umně dokreslují dobový kontext. Navíc je na nich osvěžující, že jejich protagonisté nevyužívají vzpomínání k nějaké formě moralizování vůči dnešním generacím. Zpovídáni jsou tu Josef Vlček, který jako jeden z prvních u nás psal o punku, Štěpán Stejskal, který to vše fotil a jehož fotografie tvoří většinu obrazového materiálu knihy, Petr Zelenka, jenž hrával v kapele V noci, a nakonec Pavla Jonssonová a Kateřina Jiříčková z kapely Dybbuk. Jde o nejživější a nejenergičtější z uvedených rozhovorů, v němž je trefně vyjádřen základní princip punku: „Tady je kytara, tady tři akordy, a jdi a křič, jestli máš co!“

Radim Kopáč: Všechno je špatně, zpátky na stromy. Český punk a hardcore v textech 1979–1989. Divočina, 2022. 190 stran, 525 Kč. K sehnání v e-shopu Roleta39.

4.12.2023 -jk-

Recenze Kultura