Ohlédnutí za životem a postoji „nejnadanější“ americké anarchistky, jejíž výročí narození si dnes připomínáme

„Nejnadanější a nejskvělejší anarchistka, jakou kdy Amerika zrodila.“ Tak charakterizovala Emma Goldmanová ženu, od jejíhož narození letos uplynulo 157 let. Voltairine de Cleyre se narodila v městečku Leslie ve státě Michigan 17. listopadu 1866. Její otec byl potomkem francouzských přistěhovalců a dceru pojmenoval na počest osvícenského filozofa a básníka Voltaira. Přesto ji rodiče ve třinácti letech poslali do kláštera, kde zůstala do sedmnácti. Zkušenost klášterního života jí zřejmě dostatečně nahradila četbu radikální literatury, kterou v té době nemohla znát. V jednom ze svých pozdějších textů popsala typickou situaci, kterou tam zažila a která končí poučením matky představené: „Mé dítě, míň naslouchej svému svědomí a víc se snaž dělat to, co ti nařizují výše postavení.“

Než se však zorientovala v běžném světě, došlo ke známým událostem na Haymarketu v Chicagu. Noviny tehdy denně psaly o nepokojích vyvolaných anarchisty a o jejich proviněních. „Anarchisti! Za to by je měli všechny pověsit,“ komentovala to tehdy de Cleyre. Skutečně je pověsili a ironií osudu právě ona pak proslavila chicagské mučedníky ve svých článcích a básních.

Velkou část života strávila ve Filadelfii, kde se účastnila všech aktivit volnomyšlenkářů, navštěvovala přednášky „advokáta chudých“ Clarence Darrowa, objevovala socialistické myšlenky a dospěla k anarchismu. Podle Maxe Nettlaua se Voltairine de Cleyre svým ideovým pojetím anarchismu blížila Élisée Reclusovi. Neoplývali dynamikou, která byla vlastní Bakuninovi, ani přesností a přímočarostí Kropotkina, ale měli oba to, co Nettlau nazýval uhrančivou mravní čistotou.

De Cleyre zemřela v pouhých pětačtyřiceti letech. Do té doby ovšem navštívila řadu měst Spojených států i Evropy, kde přednášela o anarchismu. Hodiny diskutovala s Kropotkinem, osobně znala Malatestu, Recluse, Jeana Gravea, Ferdinanda Domelu Nieuwenhuise a mnoho dalších. Znalost francouzštiny jí umožnila nejen seznámit se s díly francouzských anarchistů, ale také přeložit tyto práce do angličtiny. A právě Voltairine de Cleyre se snažila zpopularizovat myšlenky a osobnost francouzské anarchistky Louise Michelové.

Ve Filadelfii působila jako učitelka angličtiny mezi chudými židovskými přistěhovalci, kvůli nimž si také osvojila jidiš. V roce 1910 se de Cleyre přestěhovala do Chicaga, kde 20. června 1912 zemřela na zánět mozkových blan. Pohřbena byla na Waldheimském hřbitově, stejně jako mučedníci z Haymarketu.

Voltairine de Cleyre nelze přiřadit k některému z anarchistických směrů, protože žádný z nich neupřednostňovala. Vyjádřila to lapidárně: „Každá metoda odpovídá individuálním schopnostem. Například Tolstoj jako křesťan, stoupenec ,neodpírání zlému‘, umělec zvolil metodu zobrazování společnosti, jaká je, ukazoval hrubost a nepotřebnost násilí, hlásal zrušení moci cestou odmítnutí militarismu. Skvělé! Bez výhrad tuto metodu přijímám. Odpovídá charakteru Tolstého, jeho schopnostem. Máme radost, že to dělá právě takto… A Johann Most? Zestárnul, ztratil síly i kvůli létům věznění, ale je stále prudký, sžíravě ironický ve svých obžalobách vládnoucí třídy, je v něm tolik energie, že by stačila tuctu mladých. Přes přibývající roky stále apeluje na odhalování nespravedlnosti, která se lidem děje. Skvělé! Probouzet vědomí lidí je nezbytné. Ať zní co nejdéle tato plamenná výzva… A Benjamin Tucker? Chladný, odměřený kritik, vysílající své ostře nabroušené šípy proti přátelům i nepřátelům s ledovým klidem, zasahující účinně a přesně, vždy ochoten ukřižovat zrádce. Užívá taktiku pasivní rezistence jako nejúčinnějšího prostředku a je připraven tuto taktiku změnit, jakmile to bude třeba. Odpovídá to jeho schopnostem, je v tom jedinečný, nedocenitelný… A Kropotkin? Obracející se k mladým a hledící radostným a vlídným způsobem na každé počínání, vítající s dětským nadšením povstání pracujících a věřící celou svou duší v revoluci… Jemu jsme také vděčni… A George Brown hlásající pokojnou expropriaci za pomoci dělnických odborů? I to je správné. To je pro něj pravé místo. Tam je doma. Nejvíc může udělat způsobem, který si sám vybral… V Itálii leží v rakvi člověk, jehož metodou bylo zabít krále a probudit lid náhlým poznáním ničemnosti tamního zákona a pořádku. I jeho konání přijímám bez námitek a skláním se v mlčenlivém uznání síly tohoto člověka…“ Takové pochopení pro všechny druhy taktiky bylo a je mezi anarchisty velmi vzácným jevem. Zpravidla se jediná taktika a myšlenkový směr anarchismu stavějí proti všem ostatním jako jediné správné. Naproti tomu de Cleyre přiznávala právo na existenci a realizaci všem anarchistickým proudům. Proč? Protože podle ní ani jeden z nich nedokáže zahrnout celou skutečnost. Zrnka pravdy jsou tam i tady. Nešlo jí ale ani o nějaký syntetický anarchismus jako například Volinovi. Chtěla ponechat každému proudu anarchistického myšlení jeho osobitý směr.

Voltairine de Cleyre ostatně sama prodělala ideový vývoj od příklonu k pojetí anarchosyndikalisty Dyera Luma, potom Tuckera a až později začala upřednostňovat anarchokomunismus. Po jistou dobu také nepřipouštěla, že by člověk jako anarchista mohl věřit v boha. Ale objevil se Tolstoj a zcela ji svými postoji a životem odzbrojil. Podobná hluboce lidská tolerance, jakou představovala de Cleyre, by i dnes určitě vedla k mnohem plodnější činnosti.

Veřejné působení Voltairine de Cleyre probíhalo v mimořádné situaci. Chicagské události v 80. letech 19. století zanechaly hlubokou stopu v anarchistickém hnutí. Jeho nejlepší představitelé a oddaní idealisté byli popraveni. Represivní zákon proti anarchistům ještě neexistoval a haymarketské události způsobily, že se o myšlenkách anarchismu veřejně diskutovalo na stránkách novin i na ulici. Pochybnosti o vině odsouzených anarchistů jen rozšiřovaly rozsah anarchistické agitace. De Cleyre ve svých přednáškách a textech dokazovala, že myšlenky anarchistů a americké tradice se v mnohém shodují. Svoboda a rovnost jako politická témata, koloniální nezávislost, teze Thomase Jeffersona o omezení moci na minimum ve prospěch lidu – tam všude nacházela blízkost anarchismu.

Situace se ostře změnila po atentátu na prezidenta McKinleyho v roce 1901, který spáchal Leon Czolgosz. Noviny se opět zaplnily slovem anarchista, tentokrát znovu s hysterickou panikou. (Výrazem této paniky bylo i ostentativní gesto moci: tělo popraveného atentátníka nechala rozpustit v kyselině.) Vešel v platnost zákon namířený proti anarchistům.

Voltairine de Cleyre měla to štěstí, že nebyla uvězněna, jen její přednášky často narušovali jak političtí oponenti, tak strážci pořádku. Byla samozřejmě vystavena neustálým domovním prohlídkám. Při jedné z nich ji před zatčením zachránila kočka, kterou policie vyděsila tak, že skočila, převrátila lampu a ta zapálila na stole ležící kompromitující popsané papíry. Policie tak namísto prohlídky hasila požár…

Vyšlo v anarchistické revue Existence č. 3/2016.

17.11.2023 Existence

Ze světa Osobnosti