Text Anarchistické federace k letošnímu Svátku práce

První máj je vždy vhodnou příležitostí otevřít otázku práce a jejího významu. V rámci kapitalistického režimu je práce, stejně jako vše ostatní, obchodovatelnou komoditou. Kapitalisti potřebují práci jako jeden ze vstupních zdrojů, aby ho pak spolu s ostatními vstupy mohli přetavit ve zboží či službu a jejich prodejem pro sebe generovat zisk. O nic jiného v kapitalistickém režimu nejde než o zisk a o akumulaci bohatství v rukou úzké skupiny vlastníků, investorů a šéfů.

Už skutečnost, že kapitalisti vedou pracující ženy a muže jako účetní kolonku nazvanou „lidské zdroje“, mluví za vše. Jenže my jsme lidé, živé bytosti, a už proto nesmíme pohřbít svou důstojnost a obětovat životy na oltář kapitalistické ziskuchtivosti. Bouříme se proti tomu, abychom byli pouhými „lidskými zdroji“, které je třeba vytěžit, nebo třeba i nechat ležet ladem, kvůli nezřízené chuti po hromadění bohatství několika jednotlivců, kteří komoditu práce nakupují nebo z takového systému jinak těží. Bouříme se stejně, jako se bouřily předchozí generace pracujících.

Staletími se postupně mění způsoby vykořisťování – od násilného zotročení, přes poddanský status po námezdní práci –, avšak podstata zůstává. Tou je princip sociální nerovnosti; dvojí svět těch, kdo dřou, a těch, kteří z té dřiny mají prospěch. Princip ekonomického útlaku, jenž je posvěcen a uzákoněn nedotknutelností soukromého vlastnictví (v případě státního kapitalismu toho státního). Buržoazní demokracie se stala politickou zárukou, že tento status quo bude udržován; že sociální nespravedlnost potrvá a že společenská krádež, kterou představuje soukromé vlastnictví (neplést s osobním vlastnictvím), bude legální.

Bouřícím se námezdním pracujícím se za poslední dvě století podařilo na kapitálu vymoci mnohé ústupky. Neobešlo se to bez bezpočtu zabitých, zraněných a v žalářích dlouhá léta vězněných dělníků a dělnic. Nejenže pracující požadovali zmírnění svého vykořisťování, aby byly jejich životy aspoň trochu k žití a necítili se doslova jako zvířata v zajetí, někteří požadovali úplné odstranění vykořisťování. A právě ti byli ve všech státech a ve všech podobách kapitalistického vykořisťování – jedno, zda k tomu docházelo ve Spojených státech nebo v sovětském Rusku – nejvíc pronásledováni a často přímo fyzicky likvidováni. Právě to byl osud mnoha anarchistek a anarchistů.

Touhy po důstojnější existenci pracujících využila nová skupina vychcánků, kterou kdysi dávno anarchistky a anarchisté překřtili na „dělnickou šlechtu“. Šlo o vůdce dělnických politických stran a odborů, kteří se velmi brzy pohodlně usadili v parlamentech a s kapitálem vyjednávali sociální smír, tedy stav, kdy se, jak se říká, vlk nažere a koza zůstane celá. To znamená, že v zásadě se nic nezmění. Svou roli hrál i strach kapitalistů před bouřícími se masami lidských zdrojů, které se nechovají jako pasivní zdroje, ale aspirují na to být uznány coby lidské bytosti.

Jedna část dělnické šlechty (sociální demokraté) se stala součástí vládnoucí třídy a zajišťovala, že se pracující nebudou nekontrolovaně bouřit. Jiná část (bolševici) se rozhodla, že bude pracujícím vládnout sama. V mnoha zemích západní Evropy se rozvinul tzv. sociální stát, takový kapitalismus s lidskou tváří, něco na způsob spokojeného otroctví – okovy vystlané sametem, aby tak neškrtily.

V posledních desetiletích se ale v rámci neoliberálního tažení kapitál opět utrhl ze řetězu, jelikož si je vědom, že už neexistuje nic, co by se dalo přirovnat k někdejšímu dělnickému hnutí, ať už mělo podobu jakoukoli, a že ho stát vždy ochrání svými pendreky. Ústupky dosažené dlouholetými boji a oběťmi a posvěcené sociálním státem jsou postupně demontovány. Dělnická šlechta, jak jsme to mohli vidět na poslední demonstraci OS KOVO v Praze, se paktuje s fašisty, bolševiky a miliardářem, který nepokrytě vykořisťuje své zaměstnance. Je tedy jen na nás, abychom drželi prapor boje za odstranění útlaku a vykořisťování.

Anarchie se poslední dobou možná moc nepromenádovala po náměstích, ale žije. Je čas to ukázat.
Dnes od 11.00 se začneme scházet na pražském Střeleckém ostrově k tradičnímu pokecu, pikniku a připomenutí kořenů Prvního máje.
Kolem 13.00 vyrážíme na dlouho neviděný pochod Prahou – přes centrum směr Štvanice.
Na Štvanici u BikeJesus naváže koncert skvělých kapel.

1.5.2023 AF

Теория Работа