Osobní komentář k pražské demonstraci OS KOVO z 29. března

V říjnu anarchistky a anarchisté svým blokem (či spíše bločkem) „Luxus pro všechny“ kriticky podpořili odborářskou demonstraci. Bylo patrné, že samotná odborová centrála ČMKOS si s mobilizací na akci nedala velkou práci a potvrdilo se také, co jsme očekávali „ohledně jejího možného unesení stávajícím předsedou ČMKOS Josefem Středulou, který se chystal kandidovat na prezidenta“. Středula si vychutnal očekávaný zájem kamer a fotoaparátů a stejně očekávatelně se po kampani „Proti chudobě“ slehla zem. Jen slepý by neviděl, že namísto členské základny se v ČMKOS hledí především na rozvíjení organizační byrokracie a na akcích odborů často převládají odboroví funkcionáři namísto řadových členů.

Odborářští šéfové, jak je dlouhodobě známo, žijí život odtržený od obyčejných pracujících, kterými někteří z nich i dříve bývali. Raději žerou chlebíčky na jednáních tripartity, než aby se umazali při debatách na dílně nebo se dali ubíjet řečmi o otupující práci v prostorách sterilních kanceláří. O tom, kdo je jim nejbližší, svědčí mimo jiné to, koho si tito klauni, kterým chybí snad už jen ty červené nosy, berou s sebou na pódia, z nichž řeční. A během demonstrace odborového svazu KOVO, která se konala v Praze 29. března předvedli skutečný cirkus. Avšak nikdo se nesmál, celé to byla jedna velká nuda a ještě větší tragédie. Pokud to měl být aprílový žert, měli počkat o tři dny později. Pak by se dala ocenit rafinovanost představení. Pokud mělo jít o pohřeb posledních zbytků důstojnosti jednoho z nejsilnějších odborových svazů a centrály, jíž dominuje, pak to byla trefa do černého a velký úspěch.

Demonstrace „68 NE!“, která měla být protestem proti plánu na další prodloužení odchodů do důchodu, se konala ve středu, tedy ve všední den, od 12.00. Kdo z pracujících či studentů si může dovolit v takovém čase účastnit se demonstrace? Málokdo. Pokud tedy nemáte výhody coby odborový funkcionář, nebo si nevezmete na celý den dovolenou, nebo nemáte zrovna směnu a necháte se dovést autobusy z mladoboleslavské Škodovky. Šéf tamních odborů pak společně s předsedkyní stalinistické KSČM hřímal v zájmu velkokapitálu a německého automobilového koncernu proti plánům Evropské unie na zpřísnění emisních limitů pro nově vyrobená auta. Jako kdyby volání po udržení drancujícího systému mělo přehlušit ozvěnu krizí plynoucích z robotizace práce a změn klimatu. Ale co čekat od odborářských a partajních papalášů, navíc když v této otázce jsou zajedno s programově antiekologickou vládní ODS.

Trefně panoptikum, kterému dělali řadoví pracující stafáž, popsal A2larm: „Jen pár metrů od bývalého premiéra Vladimíra Špidly postávala Jana Bobošíková, kousek od rudé vlajky se sevřenou pěstí Socialistické solidarity stál muž s nacionalistickým heslem o národním povstání a národní vládě. Francouzská odborářka mluvila o solidaritě všech bez ohledu na původ, ale chvíli před ní řečnil místopředseda xenofobní SPD.“ Taky neopominul stejně trefně okomentovat účast miliardáře Babiše v odborářské šále KOVO a bundě Prada: „Oligarcha profitující z levné české práce mluví na demonstraci proti bídě a ani se nemusí zbavovat statusových symbolů nerovnosti – pozvali si ho tam koneckonců sami. Dokonce i odbory jsou ochotné přehlížet, že Babiš platí ve svých podnicích mizernou minimální mzdu, a nechají ho dělat si promo v jejich barvách. Z odborářského pódia na demonstraci zazněla i kritika zrušení superhrubé mzdy, a přitom předseda hnutí ANO, bez kterého by její zrušení neprošlo, byl přímo na místě.“

Středula se nadobro odkopal coby bezpáteřní politik. V prezidentských volbách Babiše kritizoval, aby s ním o pár měsíců později řečnil na stejném pódiu. Přítomnost předsedy ČSSD jen potvrdila, že sociální demokracie obecně šla vždy na ruku kapitálu a ČSSD je v současnosti politickou mrtvolou, do které ani nemá cenu kopat.

Nutno dodat, že některé odborové svazy se k demonstraci OS KOVO kvůli volbě řečníků nepřipojily a zachovaly si tak aspoň špetku důstojnosti. OS KOVO ale po mítinku nezbyla ani ta špetka. Paktováním se s fašisty a stalinisty a dokonce s jedním z nejhorších vykořisťovatelů z řad bezohledné oligarchické smetánky ztratili odborářští bossové jakýkoli náznak důvěryhodnosti. Potvrdili tak to, co dlouhodobě vyplývá z anarchistické kritiky na systém napojených a systém tvořících odborových svazů. Vedení těchto odborových svazů je součástí problému, jenž se nazývá kapitalismus. Tyto odbory posvěcují rozdělení společnosti na ty, kteří pracují, a na ty, kteří z této práce (nebo dokonce i z toho, že ji neumožňují), těží neskutečné zisky. Takovéto odbory dávají pracujícím klamnou naději, že mají v ekonomické sféře nějaké zastoupení, podobně jako jim stát a politické strany dávají neméně klamnou naději, že je zastupují ve sféře politické.

Skvadra na pódiu před prázdným úřadem vlády 27. března byla excelentní přehlídkou této skutečnosti. Odborářští i političtí papaláši volají: „Pojďte do ulic! Dejte nám svou důvěru. My vás nejlépe zastoupíme!“ A v duchu dodávají: „Haha. Postaráme se předně o naplnění vlastních ambic a zájmů. A až tak budeme činit, buďte hlavně dál poslušní, naivní, poddajní a krotcí.“

Pokud budeme přemýšlet do hloubky, je zřejmě nutné, aby to, co se nazývalo levicí, stejně jako prokapitalistické reformistické odborářství, uhnilo a bylo spláchnuto do kanálu historie. Neprivilegovaní se v tom budou zjevně nějaký čas plácat, ale asi je to jediná možnost, aby dostali šanci pochopit, že za svoje práva se musí bít sami a že musí jít za limity, které s takovou oddaností brání levicové strany a odbory. To znamená, že musí zpochybnit samotný kapitalismus. Kapitál a stát, jenž ho zastupuje a zčásti reprezentuje, bude neustále prodlužovat dobu odchodu do důchodu, škrtat, šetřit na obyčejných lidech, aby na druhé straně mohly růst zisky těch nejbohatších, v jejichž záři je dopřáno hřát se i politikům a odborářským bossům. Důchody jsou, podobně jako další oprávněné nároky, o rozdělení celospolečenského bohatství. Pokud si ho bude nepatrná menšina nárokovat pro sebe, pak nemůže být o důstojném stáří pro většinu ani řeč.

Nedovolme oligarchům, aby se nám vysmívali. Nedovolme to ani politikům. A nedovolme to ani odborářské šlechtě.

6.4.2023 -bj-

Z domova Práce Volby