Překlad textu z webu CrimethInc. o tom, jak se Macron pokouší bezohledným násilím rozdrtit hnutí proti důchodové reformě

Ve Francii se ozvalo rozsáhlé hnutí v reakci na pokus o zvýšení věku odchodu do důchodu. Zatímco miliony lidí stávkovaly a vyšly do ulic, prezident Emmanuel Macron a jeho patolízalové se pokusili toto hnutí potlačit eskalací brutálního policejního násilí. V následujícím textu nabízíme chronologii událostí nedávných dní, včetně překladu výpovědi jednoho z účastníků hnutí a prohlášení rodičů dalšího, který po zásahu policie zůstává v kómatu. Přehled první fáze hnutí a analýzu sporných otázek si můžete přečíst v angličtině ZDE.

Když loni francouzský prezident Emmanuel Macron kandidoval do úřadu, součástí jeho platformy byla nepopulární důchodová reforma, která by přinutila pracující makat před odchodem do důchodu o několik let déle. Francouzští voliči si museli vybrat mezi otevřenými fašisty a neoliberály, Macrona neochotně zvolili, ale nezůstávají mu nic dlužni.

Hnutí proti důchodové reformě odstartovalo stávkou 16. ledna 2023. Ten den zdvořilé protesty ustoupily všeobecným nepokojům poté, co premiérka Élisabeth Borneová využila článku 49.3 ústavy, aby obešla hlasování v Národním shromáždění, a nový zákon zavedla silou. Jak revolta nabírala na síle, rozšířila se z odporu proti důchodové reformě na odmítání neoliberalismu jako celku. Protesty, stávky a blokády se staly gesty odporu proti svévoli výkonné moci i proti Macronovi a jeho kumpánům (Macron et son monde) a připomněly hnutí žlutých vest z roku 2018.

Nyní hnutí dospělo do další fáze. V reakci na zintenzivnění boje a diverzifikaci taktiky a bojových front policie dramaticky vystupňovala násilí, s nímž zasahuje proti demonstrantům. Dokonce i korporátní podnikatelská média, jako jsou Financial Times, kritizují Macronův represivní a autoritářský postup vůči hnutí.

Generální stávka 23. března

Den před generální stávkou, kterou svolaly odbory, tedy 22. března, Macron rozdmýchal oheň zášti. Na setkání s korporátními médii se dostavil s hodinkami v hodnotě 80 000 eur, které se během rozhovoru pokusil nenápadně sundat. Při tomto mediálním vystoupení se Macron prezentoval jako autoritářská a pohrdavá osobnost, která lže o hnutí a represích, jichž se policie dopouští. Efektivně tak odborům a lidem sdělil, že ho nezajímá ani to, co mají na srdci, ani jejich životy obecně.

Ve čtvrtek 23. března vyšlo do ulic asi 3,5 milionu lidí, z toho více než 800 000 jen v Paříži. Blokády a stávky byly úspěšné po celé zemi a zasáhly střední školy, univerzity, městskou dopravu, svoz odpadu, rafinerie, přístavy, letiště, vlaky, dálnice a další instituce. Den skončil četnými manifs sauvages (divokými pochody) v ulicích Paříže a požáry po celé zemi, a to i v blízkosti symbolů výkonné moci a vlády, včetně okresních úřadů, radnic a policejních stanic.

Ačkoli to působilo jako vítězství a jakési sblížení, čtvrtek také ukázal, že Macron a jeho policie mají za cíl potlačit rodící se povstání za každou cenu. Policie se zaměřila na všechny bez výjimky – obvykle se například zdržuje zásahů na bezpečnostní linii, která chrání odbory, ale v tomto případě neváhala. Všude kolovaly záběry, na nichž policie nevybíravě napadá protestující, střílí vojenskými granáty GM2L nad dav a do něj, přičemž lidé upadají do bezvědomí. Zatímco francouzská policie se nikdy nevyhýbala použití vojenských zbraní k potlačení vzbouřených davů – například během hnutí žlutých vest a vystěhování ZAD v Notre-Dame-des-Landes v roce 2018 –, je neobvyklé, že se zaměřuje na volené představitele, odbory, studenty a děti, stejně jako na černý blok. V mnoha případech celý dav reagoval kolektivním hněvem, což je rovněž neobvyklé.

Ve srovnání s obrovským počtem lidí v ulicích došlo k velmi malému počtu zatčení. Bylo to ze dvou důvodů. Zaprvé, lidé byli dobře organizovaní, měli početní převahu nad policajty a navzájem se chránili, jak jen mohli. Zadruhé, policisté se nesnažili lidi chytat, ale způsobit jim fyzickou a emocionální újmu v naději, že mnohé z nich odradí od návratu – hlavně ty, kteří vyšli do ulic poprvé. Jestli se jim to podařilo, to se teprve ukáže.

Stávka pokračuje

Pátek 24. března započal mohutnou účastí na piketech, zejména v rafinerii Total Normandie (poblíž Le Havru). Lidé z Paříže a sousedních regionů přicházeli podpořit blokádu po celou noc a brzy ráno. Ty, kteří oceňují francouzskou popkulturu, jistě potěší, že na demonstraci byli i rapper Medine a herečka Adèle Haenel.

Součástí podpory stávky je odpor proti „rekvizicím“. Přestože je právo na stávku zakotveno ve francouzské ústavě, existuje zákonné ustanovení, které umožňuje místní vládě (prefektuře) donutit stávkující k návratu do práce, pokud stávka ohrožuje ekonomiku. V Le Havru zůstala blokáda silná, ale stát provádí rekvizice po celé zemi, zejména v sektoru energetiky. To potvrzuje, že stávka funguje, protože mezi uzavřením rafinerií a začátkem nedostatku pohonných hmot obvykle dochází k prodlevě, ale také to naznačuje, že vláda je připravena poslat policii k lidem domů, aby je donutila vrátit se do práce.

Krvavá lázeň v Sainte-Soline

V sobotu 25. března se v Sainte-Soline, městečku nedaleko Poitiers, shromáždilo 30 000 lidí, kteří protestovali proti privatizaci vodních zdrojů a vyhloubení největších průmyslových „megabazénů“ ve Francii. Akci vyhlásila Confédération Paysanne (největší a historicky nejvýznamnější odborová organizace zemědělských dělníků ve Francii), kolektiv Bassines Non Merci! (BNM), Les Soulèvements de la Terre (doslova „Povstání Země“) a více než stovka dalších sdružení a odborů. Demonstrace měla stejný cíl jako předchozí protest na stejném místě: dostat se do prázdného kráteru, kde má být nádrž vybudována.

Předchozí mobilizace v Sainte-Soline byla úspěšná. V sobotu 30. října 2022 se k místu vydalo asi 7000 lidí, kterým se podařilo prolomit mohutné policejní linie (1700 policistů podporovaných vrtulníky). Tři skupiny šly v týmech – různými trasami a s různými strategiemi – a zaměřily se na tři různá přístupová místa s odstupňovanou mírou tolerance rizika; vše bylo zarámováno jako velká hra ve stylu capture-the-flag. Policie se snažila o odvetu, ale bez úspěchu.

Atmosféra 25. března byla zpočátku veselá a odhodlaná, navazovala na tu říjnovou. Mnohá znamení byla povzbudivá. Počet účastníků se od předchozí demonstrace více než ztrojnásobil, což pravděpodobně souvieslo s tím, že se v celé zemi naplno rozjelo mohutné hnutí. Zemědělci z Confédération Paysanne jedoucí na traktorech se vyhnuli policejním liniím, aby se dostali do tábora, který byl zřízen poměrně blízko místa zamýšleného megabazénu.

Situace se však velmi rychle zvrtla. Policie, odhodlaná pomstít se za neúspěchy, které zažila v ulicích na jiných místech Francie, se rozhodla protestující na tomto velkém otevřeném prostranství, které poskytovalo jen velmi málo úkrytů a ochrany, exemplárně potrestat.

„Cílem protestujících v Sainte-Soline bylo obejít policii, dostat se ke kráteru a vyvěsit vlajky, aby ukázali dlouhý nos moci a těmto absurdním nádržím. Cílem policie bylo nasadit proti nechráněným (nebo špatně chráněným) protestujícím celou škálu své síly a brutality, aby je traumatizovala, zmrzačila a demoralizovala.“

Opět se utvořily tři skupiny, ale když se dostaly na okrajům pánve, policie je rychle donutila, aby se sjednotily do jednoho průvodu a všechny smíchala dohromady. Policie nejprve zaútočila slzným plynem a granáty, na což čelní linie odpověděla pyrotechnikou a kameny. Pod policejní palbou, kdy z nebe padalo víc než 5000 granátů – některé z nich byly granáty se slzným plynem, jiné extrémně nebezpečné granáty GM2L –, se jakýkoli rozdíl mezi černým blokem, odborovými předáky, politiky a zbytkem lidí v průvodu vypařil. Více než dvě stě lidí bylo zraněno, mnoho z nich těžce.

Policie záměrně střílela na tu část pole, kde byli ošetřováni zranění. Zablokovali sanitky a snažili se znemožnit včasný odvoz zraněných do nemocnice, aby jim byla zranění ošetřena. V důsledku této záměrně vražedné strategie zůstávají k dnešnímu dni dva lidé v kritickém stavu a ve vážném ohrožení života. Mnozí další byli trvale zmrzačeni, někteří přišli o oči.

Navzdory působivým záběrům obrovského protestního bloku kráčejícího po poli mezi jeleny a slzným plynem a hořících policejních vozů, navzdory krátkému vniknutí do perimetru pánve nelze tento den považovat za úspěšný. Nyní je čas na uzdravení a zhodnocení situace. Je nad slunce jasnější, že stát je připraven zabíjet, aby si udržel kontrolu a ochránil zájmy kapitalistů, kteří ovládají agroprůmysl na úkor udržitelné budoucnosti. Stejně tak úřady využily protestu v Sainte-Soline jako příležitosti, aby co nejvíc uškodily mnoha těm, kteří je v ulicích převálcovali.

Bojujeme za vodu

Toto je znění anonymního popisu protestu, který se konal 25. března v Sainte-Soline proti výstavbě megabazénů a privatizaci vody.

„Do prdele, co tady sakra děláme? Ano, ano, bojujeme za vodu, bojujeme proti privatizaci života, bojujeme proti státu, který chrání zájmy několika málo lidí, místo aby bránil životy mnoha lidí.

Zdravotník, zdravotník! Tady, tady! A zatímco křičíme a ukazujeme na raněné, musíme sledovat, co padá z nebe. Ostatní ruce ukazují na projektil přímo nad našimi hlavami. Co to je? Slzný plyn, granát? Identifikovat ho, vyhodnotit trajektorii, riziko, trochu se rozběhnout, cítit, jak nám praskají ušní bubínky z blízkého výbuchu. Několik minut nám zvoní v uších.

Do prdele, co tady sakra zas děláme? Ano, ano, překračujeme modrou bariéru, abychom se dostali do kotliny. Ha, ne, ne modrá bariéra, ale dvě, není jen modrá, ale khaki zelená, a má drátěné oplocení a ostnatý drát, a ještě je tu násep, po kterém musíme šplhat. Co se za tím vším skrývá? Jezero, voda, která patří všem, čerpá se a skladuje pro pár vyvolených. Zdravotník, zdravotník! Kurva, kde jsou zdravotníci, věci jsou teď dost vážné. Hovno padá nalevo, napravo, před námi, za námi. Hej, kamaráde, nepotřebuješ fyziologický roztok? Hej, všiml sis, že ti teče krev z hlavy? Opatrně, granát! Ustupte kousek, zachovejte klid a zas kupředu.

Do prdele, co tady sakra zas děláme? Ano, ano, je nás hodně, jsme masa. To je všechno, co máme proti vojenským zbraním, které na nás prší, které nás srážejí k zemi, které nám trhají končetiny.

Zdravotník, zdravotník! Jak dlouho už jsme tady? Snad dvacet minut. Skupina zdravotníků se pohybuje kolem těla. Jeden z nich už nemá dost zásob. Ani ostatní už toho moc nemají. Co budou dělat? Co se mi stane, když mě srazí k zemi?

Pozor! Pozor na granát o pár metrů dál, nemůžu si vzpomenout, kam jsem se hnul, výbuch, rána do hlavy. Kurva, jsem vyřízenej, zapomněl jsem uhnout. Ne, jsem v pořádku, musím jít dál. Popadni parťáka, rychlá kontrola, jestli je taky v pořádku. Všechno v pořádku. Jdeme na to.

Před námi hoří, z hořících dodávek se valí černý dým, ze slzného plynu bílý dým, záblesk plamene, jiskra doznívajícího granátu, nevidíme ani hovno.

Jak dlouho jsme tam byli? Dvě, tři hodiny? Vlastně ani ne hodinu. Věčnost, nebo to snad nebylo dost dlouho?

Proč jsme najednou ustoupili? Vpředu týpek na pokraji smrti, řada čtyřkolek, která se nás snaží obklíčit, vědomí, že nemáme šanci, únava na frontě?

Do prdele, co tady sakra děláme? Je po všem.

Evakuace raněných, shledání s partou. Vědomí šoku podle výrazu v očích ostatních, hodnocení zranění, pokus o pár slov. Kamarád se rozpláče, tiskneme se k sobě. Absurdní, nerovné, nebezpečné.

Co se stane po něčem takovém? Někdo to musí vědět.

Vracíme se domů, nekonečný průvod zčernalý hněvem a záští, nedobrovolná armáda, vyčerpaná. Jsme naživu, máme štěstí.“

Prohlášení rodičů Serge (S.) z 29. března 2023

Následuje prohlášení rodičů aktivisty, který je od smrště policejního násilí v Sainte-Soline stále v kómatu:

„Po zranění způsobeném granátem GM2L během demonstrace 25. března 2023 pořádané v Sainte-Soline proti projektům zavlažovacích nádrží je náš syn Serge v současné době v nemocnici a bojuje o život.

Podali jsme stížnost pro pokus o vraždu a úmyslné maření příjezdu záchranné zdravotní služby a pro porušení služebního tajemství v rámci policejního vyšetřování a zneužití informací obsažených ve spisu k tomuto účelu.

V návaznosti na různé články zveřejněné v tisku, z nichž mnohé jsou nepřesné nebo zavádějící, bychom rádi uvedli na pravou míru, že:

* Ano, Serge je na seznamu „S“ (seznam osob sledovaných „Státní bezpečností“) – stejně jako tisíce aktivistů v dnešní Francii.

* Ano, Serge měl problémy se zákonem – jako většina lidí, kteří bojují proti zavedenému řádu.

* Ano, Serge se zúčastnil mnoha protikapitalistických demonstrací – jako miliony mladých lidí po celém světě, kteří si myslí, že dobrá revoluce by nebyla od věci, a jako miliony pracujících, kteří v současné době bojují proti důchodové reformě ve Francii.

Víme, že se nejedná o kriminální činy, které by našeho syna pošpinily, ale naopak, že mu tyto činy slouží ke cti.

Sergovi rodiče, 29. března 2023“

Stávka pokračuje

Mnoho lidí se zúčastnilo celonárodní mobilizace proti Loi Asile et Immigration (nazývaném také Loi Darmanin, podle ministra vnitra – hlavního policajta Francie, chcete-li). Tento zákon, další v Macronově represivním programu, výrazně omezí práva migrantů a usnadní věznění a deportace vyhoštěných lidí a lidí bez dokladů, kteří se nacházejí na francouzské půdě. Ačkoli počet lidí, kteří se tohoto protestu zúčastnili, se ani zdaleka neblížil počtu těch, kteří protestují proti důchodové reformě, pomalu se vytváří vazby spojující protirasistický odpor a solidaritu s širším odporem proti vládě.

Od soboty se policejní násilí stalo hlavním tématem rozhovorů a mediálního pokrytí. Gérald Darmanin a Laurent Nuñez (šéfové francouzské, respektive pařížské policie) se snažili šířit lži o událostech v Sainte-Soline a snažili se legitimizovat policejní odvetu v Paříži. Ve městě se v této diskusi dostaly do popředí policejní jednotky BRAV-M – „mobilní“ jednotky, které pronásledují lidi na motocyklech. Existuje už pozoruhodné množství videozáznamů, na nichž jednotky BRAV-M napadají osamělé osoby, najíždějí na lidi a verbálně a sexuálně je zneužívají; to by nemělo být překvapivé, protože jejich předchůdci, voltigeurs, byli proslulí podobným chováním, včetně vraždy Maleka Oussekina v roce 1986, která inspirovala film La Haine.

Některé odbory – včetně CGT a Solidaires – se rovněž vyslovily proti policejní brutalitě a vyjádřily solidaritu s těmi, kteří trpěli v Sainte-Soline. Mezi stávkujícími dělníky se pomalu začíná šířit heslo Ni oubli, ni pardon (Nezapomínáme, neodpouštíme). Dokonce i mezinárodní média, která se hnutím zabývají a odsuzují Macronovu autokratickou a represivní strategii, se začala zaměřovat spíše na policejní násilí než na důchodovou reformu.

Na několika pracovištích si dali dělníci v důsledku rekvizic a únavy o víkendu od stávky pauzu. Mnozí z nich v pondělí a v úterý opět pokračovali ve stávce, ale mezi stávkujícími a jejich příznivci nepochybně panuje jistá únava zdvojená smutkem a strachem tváří v tvář rozsáhlým polovojenským represím. Darmanin a Macron doufají, že se jim podaří zviklat veřejné mínění tím, že lidem před očima vyvěsí strašidlo násilí stejným způsobem, jakým vláda v prosinci 2018 potlačila hnutí Žlutých vest. Zda bude tato strategie úspěšná, se teprve ukáže. Částečně to bude záviset na tom, jak úspěšné bude hnutí při prezentaci jiných narativů.

Generální stávka z úterý 28. března byla relativně úspěšná – záleží na tom, koho se zeptáte. Počet lidí v ulicích se snižuje, ale stále patřil k nejvyšším zaznamenaným za poslední dva měsíce – asi dva miliony. Města na západě Francie (le Grand-Ouest), známá svými povstaleckými tendencemi, koordinovala úspěšné blokády silnic. Značný počet rafinerií, skladů pohonných hmot a dalších logistických center byl zablokován nebo stávkoval; ve středu 29. března bylo ve Francii bez pohonných hmot více než 400 čerpacích stanic. Stávkovaly také školy a univerzity, stejně jako Eiffelova věž a další známé francouzské instituce.

Co se týče samotných demonstrací, výsledky byly smíšené. V Rennes a Nantes, kde je černý blok vždy v ofenzivě, a ve městech jako Lyon, St-Etienne a Toulouse se konala ostrá shromáždění. V Paříži byla atmosféra napjatá. V pozdních hodinách sice došlo k několika střetům s policií, ale ty byly spíše symbolické než strategické. Je příznačné, že spontánní noční pochody utichly. Pokud se spontánní pochody a další formy přímé akce navzdory víkendové demonstraci síly ze strany vlády vrátí do ulic, mohlo by to hnutí dodat druhý dech; pokud se tak nestane, mohlo by to rozhodnout o jeho osudu.

Přestože by zvrácená rétorika vlády neměla určovat naše kroky, je důležité prorazit narativy, které se snaží šířit. Macron v podstatě používá stejnou strategii, jakou použil k potlačení Žlutých vest. Obviňuje protestující ze zranění, která jim způsobuje policie, aby infantilizoval a zdiskreditoval ty, kteří se proti policii brání, a ospravedlnil eskalaci policejních represí.

Tato kruhová rétorika se objevuje již v Darmaninových lžích o událostech v Sainte-Soline, jak je předloženo v analýze „Past Sainte-Soline“. Darmanin zahájil soudní proces zaměřený na „rozpuštění“ kolektivu Les Soulèvements de la Terre a přirovnal ekologickou sabotáž k terorismu tvrzením, že mnozí z protestujících v Sainte-Soline jsou dlouhodobě „nebezpečnými osobami na seznamu“ (fichés S ve francouzských kontrarozvědných databázích).

Stát se pokouší postavit na hlavu lidové protesty proti policejnímu násilí. Cílem není ani tak legitimizovat použití vojenské síly proti neozbrojeným demonstrantům – to Macron nepřipouští –, ale prezentovat je jako nevyhnutelný vedlejší efekt své spravedlivé snahy chránit Francouzskou republiku před nebezpečnými a nezodpovědnými jedinci, které je třeba zastavit v jejich vlastním zájmu.

Celou situaci lze však číst i jinak.

Pokud je Macron odhodlán prosadit svůj program bez hlasování a bez ohledu na to, jak je nepopulární, a potlačit veškeré protesty pomocí militarizovaného policejního násilí, pak je jediným způsobem, jak zabránit nástupu naprosté autokracie, nastolení rovnováhy sil s policií. V takovém případě nejsou ti, kdo iniciativně experimentují se způsoby obrany před policií, ani infantilní, ani nezodpovědní. Naopak, jsou tím jediným, co stojí mezi námi a tyranií.

V tomto duchu mnoho lidí vyzvalo ke shromážděním po celé Francii ve čtvrtek 30. března, aby se postavili proti policejní brutalitě a zastali se zraněných lidí, z nichž někteří stále bojují o život v nemocnici.

Postavit se policii není otázkou symetrické síly, ale obklíčení. Je třeba je přechytračit, když se nás snaží izolovat a zahnat do kouta, ať už fyzicky, nebo diskurzivně. Znamená to nekontrolovatelně eskalovat dohromady jako síť, která je příliš rozsáhlá na to, aby ji obklíčili – pohybovat se, spojovat se, větvit se, měnit směr a inovovat rychleji, než s čím mohou držet krok, a to na všech druzích terénu, od samotných ulic až po vyprávění o tom, co se v nich odehrává.

Prozatím hrozí, že otázka policejní brutality vytlačí všechna ostatní témata veřejné diskuse, včetně důchodové reformy, práce jako takové a moci státu. V tom se také může skrývat past pro hnutí. Soustředění se pouze na policii nemusí nutně přinést strategii, která nám umožní ji překonat.

Intersyndicale (koordinace osmi největších národních odborových svazů ve Francii) svolala další celostátní stávku na čtvrtek 6. dubna. V očích mnoha lidí je to příliš pozdě, protože do té doby dojde k událostem, které rozhodnou o tom, zda hnutí bude žít, nebo ne. Tato dlouhá přestávka poskytne odborům čas na vyjednávání se státem: již nyní někteří odboroví předáci jednají s vládou. Několik zastánců tvrdé linie uvnitř CGT a dalších odborů sice odolává tlaku svých vůdců na ústupky, ale historie odborové politiky je skutečnou litanií varovných příběhů.

Samozřejmě, když odbory po spontánních protestech ve čtvrtek 16. března vyhlásily generální stávku na 23. března, mnoho lidí se také domnívalo, že hnutí během následujícího týdne zanikne. Jako vždy bude o všem rozhodovat to, co se odehraje v ulicích. Navzdory únavě, bolesti a smutku Francouzky a Francouzi svůj boj ještě nevzdali. Ať žije revoluce!

Zdroj:
https://cs.crimethinc.com/2023/03/30/france-in-flames-macron-attempts-to-crush-the-movement-against-the-pension-reform-with-lethal-violence-1

Související odkazy:
Protesty proti penzijní reformě ve Francii prohrávají
Francie: Proti důchodové reformě
Francie: další policejní výroba teroristů
Antifašismus není zločin

5.4.2023 Zahraniční sekretariát AF

Represe Ze světa Protesty