Reportáž z akce za klimatickou spravedlnost, která se setkala s násilnostmi ze strany obránců velkokapitálu – policie.

Ve dnech 27. až 29. března se ve Vídni konala European Gas Conference, na kterou byly pozvány velké energetické společnosti jako OMV Group, BlackRock, Total, ČEZ a další. Zástupci těchto a dalších energetických společností, jejich předsedové, viceprezidenti a lobbisti se vstupenkami za 3000 eur (přes 70 tisíc českých korun) za zavřenými dveřmi jednali o naší budoucnosti.

Nesouhlasíme s tím, aby pár vyvolených rozhodovalo o cenách energií (přičemž sami těží z Putinovy války na Ukrajině), o dalším fosilním plundrování zemí globálního jihu a budoucnosti celého světa. Zúčastnili jsme se proto blokád a demonstrací Block Gas Alliance. Odpor jsme vyjádřili přímými akcemi i legálním protestem.

Do Vídně přijeli aktivisté z celé Evropy a také z Afriky. Třeba System Change not Climate Change, Ende Gelände, Radikale Linke či Riseup4Rojava. Mezi přítomnými byli i členové iniciativy Limity jsme my a Anarchistické federace.

Přímé akce měly různou míru akčního levelu, v pondělí se soustavně konaly dvě a v úterý další dvě, přičemž jedna vždy byla více konfrontační. Antikoloniální pohodový „Fialový prst“ (asi 150 lidí) byl v blokování cesty k hotelu Marriot úspěšný (tam byli ubytováni zástupci onoho 1 % nejbohatších): tancovalo se, zpívalo, nafouklo se obří potrubí plynu, přes které se hrál volejbal s klauny. Poté byla blokáda fízly rozpuštěná.

Na více konfrontačním „Zlatém prstu“, který měl queer a feministickou tematiku (též asi 150 lidí), fízlové zajali všechny. Asi byli nasraní, protože jsme chtěli prorazit jejich řady. Tlačenice byla ukončená poté, co na nás vytáhli pepřák. Aby demonstrovali sílu a moc, přivedli si na nás i psy, kteří štěkali opodál. Při našem dalším pokusu prorazit jejich šiky použili i dýmovnici a hrozili obušky. Po ošetření zraněných jsme si sedli na vozovku a čekali na odnesení. U toho jsme mimo jiné německy skandovali, že vídeňští fízlové chrání fosilní průmysl, a zpívali si. Postupně nás pozatýkali a odvedli do vězení na 24 hodin.

Čelili jsme obvinění ze tří trestných činů, přičemž za ně hrozilo vězení až na tři roky. Kolektivně nás obvinili třeba z pokusu o těžké ublížení na zdraví policistů. Možná se sami nechtěně bouchli či postříkali pepřákem, jak byli šikovní. To k nám byli policisté mnohem tvrdší, ale to samozřejmě málokoho zajímá. Jejich zásah byl nepřiměřený, jednali opravdu bez soucitu. Tahali nás, první řady mlátili pěstmi a některé dávali na samotku ve svých vozech. Samotné samotky byly jen další šikana: schválně nás tam nechali přes hodinu či dvě, i když věděli, že žádáme o záchod. Někteří to nevydrželi a nechali fízlům dáreček. Doufejme, že se jim to aspoň dobře uklízelo.

Místo fosilních kriminálníků jsme to byli my, bojovnice a bojovníci proti environmentálnímu rozvratu, kdo byl kriminalizován. Skončili jsme v „péči“ vídeňské věznice, a to dokonce i s teplým jídlem, topením zapnutým po celý den, čistými prostěradly a televizí. Podobně vybavený pokoj ve Vídni bychom si s momentálními cenami nájmů ani nemohli dovolit. Zažili jsem tak paradox neoliberální politiky: věznice namísto sociálního bydlení. Příjemní na nás ale moc nebyli, při prohledávání na stanici nás donutili svléct se donaha, a na celu nám nedovolili si cokoliv vzít – v jednom případě ani brýle. Celkově to však na cele bylo v pohodě. Někteří z nás byli v pokoji s aktivistickými malůvkami, které namalovali soudruzi v minulých letech, někteří koukali na Pulp Fiction, hráli hry se spoluvězni, jiní byli v cele sami, někteří dokonce mohli i kouřit. Prvním zatčeným fízlové odebrali DNA, otisky prstů a vyfotili je, někteří tak jsou ve vídeňské policejní databázi, naštěstí ne všichni, protože byli líní tento proces opakovat u všech. Samotné propouštění probíhalo pomalu. Nikdo ale nevypovídal a nikdo od nás nebyl identifikovaný. Ani po čtyřiadvaceti hodinách nebyli všichni účastníci akce z vězení venku. Bylo riziko, že některé rakouské kamarády vezmou do vazby, ale to se naštěstí nestalo.

Zatímco jsme byli ve vězení, další den proběhly další dva „prsty“. Tentokrát „Oranžový“ (asi 150 lidí), který blokoval koleje používané OMV, a druhý velký „Červený“ (asi 300 lidí), který se pokusil vtrhnout do areálu rafinerie OMV. Obě akce splnily svůj účel, ačkoliv se též nepodařilo vtrhnout za policejní barikády. Tentokrát nikdo zatčený nebyl. Fízlové asi nestáli o mediální zájem a dlouhý byrokratický proces jako v našem případě předchozího dne. Všichni se tak mohli pokojně účastnit pozdější legální demonstrace.

Po propuštění jsme též vyrazili do ulic. Vyrobili jsme si transparenty s hesly jako DON’T GAS AFRICA, BLOCK GAS – BLOCK WAR, GEGEN GAS, KAPITALISMUS UND NACIONALISMUS či GAS = CO₂LONIALISM. Přinesli jsme si i anarchistické vlajky, které jsme v průvodu neměli jediní. Zúčastnilo se kolem 5000 lidí. Když se pochod ukázal před hotelem Marriot, mávali jsme vlajkami a skandovali THIS IS WHAT DEMOCRACY LOOKS LIKE! Pochopitelně hotel bránilo asi tisíc ozbrojených násilníků… Zajímavé je, že jsme tam mohli pozorovat pár vyděšených pohledů: asi si uvědomili, že nás bylo víc, než čekali, a kdybychom hodně chtěli, neměli by šanci. Bylo mezi nimi vidět i velký počet fízliň, to bude asi onen liberální feminismus: ve Vídni i ženy můžou mlátit aktivisty! K policejnímu násilí už však nedošlo.

Proti kriminalizaci klimatického aktivismu se solidárně demonstrovalo další dny. Brutální policejní zásah nám ale ukázal, že environmentální utlačovatelé jsou zoufalí. Jejich násilí nás akorát víc zradikalizovalo a utvrdilo. Nebudeme mlčet. Who shut shit down? We shut shit down!

Konec všem formám útlaku!

2.4.2023 -ja-

Ecology Repression Event