Anarchist Federation

Násilí a pořádek

Na okraj výstavy o policejní praxi mučení lidí bez domova v Plzni

obr.

V Plzni není nikterak těžké narazit na člověka bez domova. Dokonce je to jev čím dál častější. Buržoazní povídačku pro bezduché hlupáčky o tom, jak v rámci kapitalismu dochází k prokapávání bohatství odshora až na samé dno, odhaluje coby prachsprostý výmysl a lež už pouhá procházka městem. Nic se v tomto směru nelepší, naopak. Policie se snaží vytlačovat lidi bez domova z turistického centra (naši západočeskou potěmkinovu vesnici si přeci nedáme kazit nějakými nuzáky), ale o to víc v poslední dekádě můžete narazit na lidi bez domova na městské perifierii. Vedle velmi zuboženého stavu mnohých z nich může člověk sledovat i častá zjevná zranění a monokly. Příčin může být vícero. Jednou z nich, nijak výjimečnou, jsou cílené násilnosti ze strany příslušníků plzeňské městské policie.

Právě na toto téma byla v březnu v Plzni během filmového festivalu o lidských právech Jeden svět zveřejněna výstava „Násilí a pořádek“ od stejnojmenné iniciativy NAP. Ta zároveň spustila webovou stránku nasiliaporadek.tilda.ws a aktivní je i na sociálních sítích (https://www.facebook.com/profile.php?id=100091329543651 nebo https://www.instagram.com/nap.kolektiv/). Zároveň organizuje petici za prošetření aktů násilí páchaných na lidech bez domova v Plzni městskou policií. Ta je k podepsání na baru v Moving Station (Koperníkova 56, Plzeň) nebo v infoshopu Trhlina (Jaromírova 9, Praha-Nusle). Můžete si ale také petici stáhnout ZDE a následně ji zaslat na adresu uvedenou v petici, nebo se připojit k její ONLINE formě.

V manifestu iniciativy stojí: „Mezi poskytovateli sociálních služeb, policií, úředníky i politiky v Plzni už léta existuje veřejné tajemství, že policie pravidelně používá nezákonné násilí vůči lidem bez domova. Ale nikdo o tom nechce veřejně mluvit. Poskytovatelé a pracovníci sociálních služeb se bojí otevírání těchto témat. Důvodem je oprávněný předpoklad, že za zveřejnění jednotlivých příběhů se budou příslušníci policie lidem bez domova mstít dalším nebo větším násilím. Samozřejmě mnohem více se o tom bojí mluvit samy oběti tohoto násilí.“

NAP nyní přišli s unikátním zdrojem informací. Jde o výpovědi samotných strážníků, kteří se přiznávají, že byli svědky brutálního protiprávního jednání. V bakalářské práci Etnografie uplatňování sociální kontroly vůči lidem bez domova, která je napsaná zaměstnancem Městské policie Plzeň, autorovi kolegové anonymně například uvádějí:

„Jednou nám donesla bezdomovkyně na služebnu dort, a kolegové ho prostě vzali během noční a hodili ho do obličeje nějakému bezdomovci a celé si to nahrávali.“

„Třeba vím, že někdo má rád, když může ty bezdomovce mučit, jako třeba polévat vodou v mrazech a podobný prasárny.“

„Myslím si, že probouzení lidí pepřovým sprejem se děje, protože už to pár kolegů vyprávělo, že když to nejde po dobrým, tak to jde tímhle způsobem.“

NAP ve svém manifestu dále píšou: „Jsme si vědomi toho, že ne každý strážník používá při své práci nezákonné násilí. Je zřejmé, že pro ty, kteří s takovými praktikami nesouhlasí, je obtížné proti svým kolegům vystupovat. Proto si obzvlášť vážíme každého, kdo se nebojí o tomto tématu mluvit nahlas. Zároveň si uvědomujeme, že příběhy strážníků jen částečně odrážejí neuvěřitelnou míru policejního násilí v Plzni, která se netýká jen městské, ale i státní policie. Z těchto důvodů jsme požádali neziskové organizace pracující s lidmi bez domova, aby s námi sdílely negativní zážitky jejich klientů. Obáváme se o bezpečí obětí, proto jsme museli příběhy v projektu co nejvíce anonymizovat. Některé příběhy jsme byli nuceni nepublikovat, protože je v nich možné identifikovat konkrétní osoby.“ Lidé bez domova například vypověděli:

„Venku si podali mého kamaráda – to byli státní policajti. Nutili ho klikovat a bili ho. Teleskopákem mu pak zpřeráželi ruce. Vůbec jim nevadilo, že se na ně dívá hodně dalších jeho kamarádů.“

„Ležel jsem na záchytce, hulákal jsem, ale měl jsem přikurtované obě ruce, nemohl jsem se pořádně hýbat, přišel policajt a nastříkal mi do očí pepřák.“

„Odvezli mě za řeku. Tam už to není jejich rajon. Mrzlo a donutili mě se zout. Boty mi hodili do řeky. Vracel jsem se pak bos do centra za kamarády, kteří mi pomohli sehnat nové boty.“

„Jednou mi v parku dali dejchnout. Nadejchal jsem asi 0,8 promile. Chtěli občanku, tak jsem jim jí dal, a on jí zlomil a hodil do kanálu.“

„Nám na squatě vymlátili okna a pochcali matrace. Rozbili nádobí, rozházeli všechny věci. Byli jsme u toho, takže víme, že to fakt byli oni.“

„Policie nás nutila klikovat. Pak jsme museli chodit v řadě a držet se za ramena. Chodili jsme, jak nám diktovali. Potom chtěli, abychom se navzájem fackovali anebo dělali ze sebe postižený. Hrozně se nám u toho smáli. Mám z toho trauma, hrozně se bojím policajtů. Neměli by nám tohle dělat.“

Některé z dalších výpovědí naleznete na uvedené webové stránce NAP. Iniciativa dodává: „Za neuvěřitelnou míru policejního násilí vůči lidem bez domova v Plzni nejsou zodpovědní pouze pachatelé z řad policie, ale také vedení města a politici, kteří nenávist vůči lidem rozdmýchávají. V tom jim asistuje lokální médium, které na vyvolávání morální paniky mezi občany města postavilo svůj obchodní model. Stigmatizace lidí bez domova není doménou jen dnešního vedení města, ale i předchozích. Primátor, který je zároveň oficiálním šéfem městské policie, otevřeně říká, že ,prvním krokem [proti skupinkám narušitelů veřejného pořádku] by měla být represe‘. Jenže za narušení veřejného pořádku je často považováno i nevinné sdružování se lidí bez domova v centru města. Strážníci se snaží požadavkům na ,vyčištění Plzně‘ vyjít vstříc nezákonnými a brutálně násilnými činy. Kořeny problému tkví v diskriminační politice, což potvrzuje i výše zmíněná bakalářská práce městského strážníka. ,Za hlavní strůjce, kteří požadují odsun bezdomovců do méně exponovaných oblastí, informátoři uvádějí lokální politiky‘, píše autor.“

Iniciativa NAP bude usilovat o to, aby vedení města zaujalo solidární postoj k lidem bez domova, a vyzývá vedení města a městskou policii k diskusi v rámci veřejné debaty. Je přesvědčena, že sociální pracovníci musí bojovat za ochranu práv svých klientů i na politické úrovni a otevírat nepříjemná témata, o jejichž existenci vědí, nikoliv o nich mlčet.

Je nám jasné, že Plzeň v tomto směru není žádnou výjimkou a podobná nehumánní praxe zacházení s lidmi bez domova je běžná i na mnoha dalších místech. Jistě se najdou hlasy, které budou mluvit o individuálním selhání či lidi bez domova démonizovat. Taková pseudoargumentace má ale podle nás jen zakrýt samotnou podstatu kapitalismu, který vytváří svět plný sociální nerovnosti a nespravedlnosti. Pro ty, kteří trpí nějakým fyzickým či duševním hendikepem, nemají dostatečně ostré lokty nebo se nenarodili do zajištěného zázemí, v kapitalismu není místo. Kapitalistickému systému, který sám sebe zcela neoprávněně vydává za nejlepší z možných a nepřipouští jakoukoli myšlenku na možnou alternativu, nehraje existence lidí bez domova do karet. Jednak jejich přítomnost zjevně nabourává ideologická klišé, která kolem sebe šíří, a navíc narušuje šosáckou estetiku těch, kteří podobným bludům věří. Odpovědí kapitalistického řádu je násilí, ač tajně sní o „lepším“ řešení, které již vyzkoušel během jedné ze svých podob – fašismu.

Vedle kritiky asociálního kapitalistického řádu a boje za vizi solidární a samosprávné společnosti je třeba pozvedat hlas vždy, když je konkrétním lidem ubližováno – navíc ze strany represivních složek, které před veřejností tak rády melou o tom, jak pomáhají a chrání.


Print version 30.3.2023 AF-Plzeň

Next events:

IFA/IAF - International of Anarchist Federations
Web of Anarchist Federation Publishing House

Written elsewhere

Links