Stručný osobní report z vysokoškolské stávky za klima

V týdnu před letošním 17. listopadem proběhla vysokoškolská okupační stávka za klima na nejméně jedenácti fakultách napříč Českem. Akce spojená s množstvím osvětového a kulturního programu oživila zdejší klimatické hnutí i metodu demokratizace akademické půdy obsazením jedněmi z nejpřehlíženějších členů akademické obce, studenty. „Okupace“, doprovodný program i závěrečnou demonstraci ulicemi Prahy samozřejmě podpořily i anarchistky a anarchisté.

„Klimatická krize a s ní spojené další problémy, jako je válka na Ukrajině, energetická chudoba nebo polarizace společnosti a příklon ke krajní pravici…, toto jsou natolik vážné problémy, že nechceme jenom nečinně přihlížet! Vzpomínat na 17. listopad totiž nestačí a v prázdných slibech není budoucnost! Chceme klimatickou spravedlnost na univerzitách i ve společnosti,“ uvedli stávkující a zveřejnili soupis konkrétních požadavků vůči vládě i vedení univerzit.

Jako Anarchistická federace se do klimatického hnutí a celkově ekologického dění u nás dlouhodobě zapojujeme – klimatická krize je zásadní, definiční výzvou naší doby, které se nejde vyhnout pohodlným nicneděláním. A jež navíc úzce souvisí s aktéry, proti nimž vystupujeme dlouhodobě: fosilním kapitalismem i státem hájícím zisky ekonomické elity. Nemluvě o drastické nerovnosti mezi globálním Jihem zmítaným orkány, suchy a záplavami, a bohatstvím Severu zbudovaným na gigatunách skleníkových plynů vypouštěných ve jménu nekonečného ekonomického růstu.

Účastnili jsme se tedy i okupační stávky. Vzhledem k hektické době jsme se zvlášť nekoordinovali, ale spíše vyrazili na různá místa po vlastní ose. Já zamířil za několika přáteli na toho času obsazenou Fakultu humanitních studií – shodou okolností poblíž již zcela zubožené vily, druhdy legendárního squatu Milada. A nebudu lhát, na vytyčený program jsem kvůli hnusnému počasí a výlukám v dopravě dorazil pozdě. Jen taktak jsem se spolu se skupinou studentek protáhl dveřmi, u kterých vzhledem k pozdní hodině vstup komplikoval fakultní sekuriťák.

Hypermoderní, strohý interiér fakulty zdobily mnohé transparenty odkazující ke klimatické krizi i převládající nerovnosti v jejích dopadech. V centrálním atriu probíhala jakási performance a všude kolem procházely a diskutovaly desítky hlavně mladých lidí. Pozdravil jsem známé a zaseděl se na schodech s kámoši spořádaně pijícími nealko pivo, neboť alkohol byl během klimastávky zakázán. Hlavní program večera – koncert Severního nástupiště – těžko popsat. Tzv. Severko je skvělé vždy, u téhle příležitosti a v obřím prostoru fakultního atria bylo navzdory nevhodné akustice epesní.

Cesta domů ale nebyla vůbec přímočará, vstávání na demonstraci 17. listopadu se tedy neslo ve znamení rozličného hudrování, vaření obřích objemů kafe a slibů, že už před akcí nebudu nikdy sedět v divných nočních barech. Ale podařilo se dorazit a na místě se znovu potkat s několika soudružkami. Bylo vyloženě ohavné a sychravé počasí. Část lidí se zahřívala skandovačkami proti fosilnímu kapitalismu i na tzv. liberálnější témata, já se převážně choulil do kabátu a občas zakroutil očima nad přehlídkami vyprázdněného listopadového sentimentu na Národní třídě.

Několikasethlavý, poměrně hlasitý pochod se vydařil. Obzvlášť jsem ocenil zastávku u sídla uhlobarona Křetínského v luxusní Pařížské ulici. Shodou okolností právě tam se kolem ochomýtalo pár šašků jdoucích z/na časově souběžné akce antivaxerských nacionalistů, kteří, ověnčeni náckovskými značkami hadrů, na demo halekali perly ve stylu „pryč s tříděním odpadu“ – a nestáli nikomu za pozornost. Posléze jsme za dalšího skandování dorazili k Úřadu vlády, kde po několika dalších projevech nastal rozchod.

Ač píšu v odlehčeném duchu, vysokoškolská stávka za klima byla důležitým a povzbudivým momentem: rozsah rozhodně předčil přinejmenším má očekávání (coby absolventa pražské VŠ) a zapojení řady nových lidí ukázalo, že úsilí o klimatickou spravedlnost ani s energetickou krizí rozhodně nevyhaslo.

Pro nás coby anarchistky a anarchisty jde o pole, na kterém bychom se přirozeně měli angažovat – nejen proto, že sami ekologii řešíme, co je moderní česká anarchistická scéna živa. Ale i proto, že je klimatické hnutí přirozeně anarchické, stojící na podobných principech jako to naše, a ostatně i proti těm samým protivníkům. Předem se těšíme, že se s účastnicemi a účastníky klimatické stávky potkáme třeba na nějakém budoucím Klimakempu. Náš vyhlášený postrach uhlobaronů, afinitní skupina Graeber, je připravena a motivována. I díky vám, stávkující studentky a studenti – díky za to!

14.12.2022 -vc-

Ekologie Z domova Akce