Maxim Butkevič

Informace o ukrajinském aktivistovi, který se dostal do ruského zajetí

Ukrajinský novinář, lidskoprávní aktivista a zakladatel Gromadského rádia Maxim Butkevič se vzdal, aby zachránil celou svou četu, která se ocitla v obklíčení a víc než měsíc s ním není v kontaktu. Jeho matka Jevgenija a bývalá kolegyně z Gromadského rádia Natalija Gumeniuková o tom informovaly server The Insider. O tom, že je Maxim v zajetí ruské armády, se jeho příbuzní dozvěděli 24. června, kdy ruské ministerstvo obrany zveřejnilo videozáznamy jeho výpovědi. Maximovi příbuzní se obávají, že se mu ruská armáda bude mstít za jeho antifašistické názory.

Jeho matka uvedla, že syn tři měsíce vedl četu, prošel výcvikem a velmi brzy se ocitl na frontové linii spolu se svými podřízenými.

„Nevíme, kam je odvezli, ale o den později se četa ocitla v Doněcké oblasti, nedaleko hranic s Luhanskem. V obca Myrna Dolyna u Severodoněcku,“ říká Jevgenija Butkevičová. „Maxim absolvoval výcvikový kurz, ale nečekali jsme, že se ze dne na den ocitne na nejtěžším, nejobtížnějším a nejkrvavějším úseku fronty. Dne 18. června jsme s ním ztratili kontakt. Víme, že 19. června napsal svému kolegovi: „Jdeme na frontu.“

O pět dní později, 24. června, kontaktoval jeho matku dobrovolník, který poskytoval Maximově četě podporu, a sdělil jí, že obdržel video s výslechy ukrajinských zajatců. Na nahrávce poznala Jevgenija svého syna. Ona i její manžel, kteří syna na základně navštívili, poznali také 13 jeho spolubojovníků. Ve skutečnosti Butkevič svým jednáním zachránil život celé četě, říká Jevgenija.

„Maxima bylo špatně slyšet. Prakticky nedostali příležitost bránit svou zemi tak, jak chtěli, jak se chystali a jak museli, protože vše skončilo velmi rychle. Byli obklíčeni, přepadeni a on se jako velitel čety rozhodl složit zbraně, aby nebyli ostřelováni jako terče na střelnici. Rozhodl se udržet personál při životě, jak se říká v armádě. Složili zbraně, Rusové vyšli ze zálohy, a tak skončili v zajetí.“

Když vyšlo najevo, že je Maxim v zajetí, obrátila se jeho žena na ruskou aktivistku za lidská práva Světlanu Gannuškinovou, která jí poradila, aby se obrátila na ruskou zmocněnkyni pro lidská práva Taťánu Moskalkovou. Podle Jevgeniji se Gannuškinová sama také obrátila na úřad ombudsmana, ale ani po dvou týdnech nedostala žádnou odpověď.

Podle Maximovy matky se dva ze 14 mužů čety ozvali 25. června, den po zveřejnění videa ruským ministerstvem obrany. Hlásili, že se nacházejí poblíž Luhanska, ale nemohli poskytnout žádné další informace. Se zbývajícími vězni se nepodařilo navázat kontakt. Není k nim přístup, nikdo nesdělil, kde jsou, nikdo se k nim nesmí přiblížit,“ řekla Jevgenija Butkevičová.

Poznamenala, že její syn je s největší pravděpodobností naživu, o čemž svědčí zprávy a reportáže v ruských státních médiích. Státní propaganda Maxima denně „odsuzuje“ jako novináře, který je „nacistickým velitelem čety a rusofobem“.

„Doufáme, že je naživu, protože kampaň, která se v ruském prostoru rozpoutala, se stále točí v kruhu a vytváří v myslích lidí, kteří to čtou, obraz nacisty, který se schovává za lidskoprávní aktivity,“ poznamenává Jevgenija. Její manžel říká, že „kdyby tam Maxim už nebyl, přestaly by jeho jméno zneužívat. Ale pokračují, což znamená, že to někdo potřebuje“.

Zda ukrajinské vojáky skutečně zradili jejich velitelé, kvůli čemuž byla četa obklíčena a donucena se vzdát, Jevgenija neví. Tuto verzi nyní aktivně šíří ruská média. Podotýká však, že velení nestáhlo své jednotky ani tehdy, když u Severodoněcku začaly boje, přestože Maximova skupina teprve začínala bojovat a neměla dostatek zkušeností.

„Říkalo se, že se organizuje ústup ze Severodoněcku, ale oni byli v polích a museli se nejdřív vrátit do Severodoněcku, aby odtud mohli ustoupit. Neměli šanci. Kdyby se začalo se stahováním dříve, mohlo být zachráněno mnohem více životů. Možná se mýlím, protože jsem civilista, ale u Lysyčanska tuto chybu neopakovali.“

Novinářka a veřejná činitelka Natalija Gumeniuková uvedla, že Maxim je aktivista za lidská práva s hluboce humanistickými názory, který zejména aktivně podporoval právníka Stase Markelova a novinářku listu Novaja Gazeta Anastasii Baburovou, kteří protestovali proti kácení lesa v Chimkách, přes který se ruské ministerstvo dopravy chystalo postavit dálnici (oba byli zabiti neonacistou). Poznamenala, že Maxim by mohl být zaměněn se svým jmenovcem, ukrajinským moderátorem, který má konzervativní názory.

Stejně jako Baburová, která zemřela, byl Butkevič antifašistou, člověkem, který se „angažoval v obraně práv lidí jakýmkoli legálním způsobem“, uvedla novinářka. Z tohoto důvodu s ním může ruská armáda zacházet jinak než s ostatními zajatci.“

„To je třeba zdůraznit, protože se obáváme, že v Rusku, na úřadech a v takzvaných DLR a LLR mohou být šovinisté, nacisté a krajně pravicoví aktivisté, kteří by tomu mohli věnovat pozornost,“ doplnila novinářka.

Gumeniuková připomněla, že Maxim lobboval za humanitární politiku, která by pomáhala lidem bez ohledu na jejich politické názory. Postavil se za práva vnitřně vysídlených osob, zejména z Donbasu, a zaujal mírotvorný postoj k řešení konfliktu na východě Ukrajiny.

„Jako každý nezávislý novinář, který bojuje za lidská práva, zastával Maxim v roce 2014 při zakládání Gromadského rádia pozice nenásilného protestu proti diktatuře. Zabýval se případem Saši Kolčenka, který je rovněž antifašistou a který byl nesmyslně obviněn. Nyní je válečným zajatcem a je třeba dodržovat určité konvence.“

Kde přesně se Maxim nyní nachází, není známo, řekla Natalija. Víc jak dva týdny o něm nejsou žádné zprávy.

V posledních letech Maxim působil jako mediální školitel. Byl pozván na kurz o nenávistných projevech v žurnalistice, setkal se se studenty, novináři a dělal přednášky na téma opatrnosti s užíváním různých výrazů a slov.

Maxim také pomáhal lidem, kteří přišli na Ukrajinu hledat azyl, zejména uprchlíkům z asijských zemí, a dlouhá léta byl koordinátorem projektu „Bez hranic“. Jeho zakladatelé se domnívali, že osoba pronásledovaná ve své zemi z politických nebo náboženských důvodů má právo požádat o azyl v jiné zemi a tato země by jí měla azyl poskytnout. Od začátku roku 2014 se aktivně podílel na pomoci těm, kteří byli nuceni opustit Krym, a těm, kteří opustili Doněck a Luhansk. Snažili se pomoci lidem, kteří ztratili svou vlast a střechu nad hlavou a přišli s nadějí, že budou přijati.

Zda se Butkevič dostane na seznam válečných zajatců určených k výměně, není známo, ale podle Gumeniukové by o zvláštní zacházení nestál. „Každý si zaslouží propuštění stejně. Kvůli jeho antifašistickému postoji však existují určitá rizika. A myslím, že je správné upozornit zejména na mezinárodní organizace, s nimiž spolupracoval. Pracoval například ve Výboru pro práva a ochranu uprchlíků, nějakou dobu spolupracoval s ukrajinskou Amnesty International.“

Antifašista v zajetí

Na webu Nihilista se objevil 14. července následující osobní komentář od Alexandra Volodarského k Maximovu zatčení:

„Vzpomínám si, jak jsem dostal oznámení z Facebooku, že účet Maxima Butkeviče zmizel z mého seznamu přátel a byl pravděpodobně smazán nebo zakázán. Nejprve jsem si myslel, že nedostatečná cenzura Facebooku opět zapracovala, i když mě to překvapilo, protože Butkevič vždy psal velmi jemné a věcné příspěvky. Dělal to tak, i když šlo o těžká a bolestivá témata, takže i roboti měli problém najít něco, čeho by se mohli chytit.

Pak se mi objevily příspěvky o kamarádovi, který se dostal do zajetí – nebyl sice zmíněn jménem (nejspíš proto, aby nehrál do karet jásající ruské propagandě), ale z kontextu bylo jasné, o kom všichni mluví.

Asi půl hodiny jsem váhal a doufal – ale ne, na proruských kanálech Telegramu se začala objevovat videa s Butkevičem. Nikdy jsem se nepřinutil na ně podívat – stačila mi náhledová miniatura.

Teď konečně můžeme mluvit o Maximově zajetí. Dodnes nevím, proč všichni mlčeli, nebo mluvili tak málo či diskrétně, ale asi to bylo nutné, takže jsem byl diskrétní i já.

To, že ruská propaganda Butkeviče nenuceně nazývá ,neonacistou‘, je víc než jen nudná lež. Je to obludný výsměch realitě, který doslova obrací pravdu naruby. Butkevič je prostě ideálním příkladem antifašisty. Jestli se slovo ,antifašismus‘ někdy očistí od svinstva, kterým ho pokryla kremelská propaganda, bude to díky lidem, jako je on.

Je to anarchista, který se, aniž by se zpronevěřil svým ideálům, zaměřil na ochranu lidských práv. Pomáhal nejrůznějším marginalizovaným a zranitelným skupinám, od migrantů po vězně. Zvláštní místo v jeho práci zaujímá boj proti rasismu, a to jak tomu pouličnímu, tak institucionálnímu. Butkevič se podílel na monitorování rasistických útoků a pomáhal obětem i uprchlíkům, kteří skončili v deportačních věznicích. Prostě poskytuje pomoc všem, kteří ji potřebují.

I když se Butkevič tak dlouho přehraboval v lidské bídě, nějak se z něj nikdy nestal cynik ani misantrop a neztratil své zásady. To, že se dobrovolně přihlásil k boji v první linii, je svým způsobem přirozeným pokračováním jeho poslání aktivisty a bojovníka za lidská práva. Dobrovolně se přihlásil a vzal do ruky zbraň, aby mohl bránit hodnoty, které chránil celý život.

Tyto hodnoty určitě zvítězí, ale já chci, aby Max získal svobodu, aniž by na toto vítězství musel čekat.“

Maxim byl jedním z antiautoritářských aktivistů, kterým poskytly pomoc s vybavením Kolektivy solidarity (dříve Operace Solidarita). Ty o něm mj. píšou: „V rámci projektu ,Bez hranic‘ hájili s kamarády dlouhá léta práva uprchlíků ze Střední Asie, Blízkého východu, Afriky, Běloruska, Ruska…, bránili jejich vydání autoritářským režimům. Od roku 2014 pomáhal vnitřně vysídleným osobám na Ukrajině. Maxim aktivně bojoval proti všem druhům diskriminace ve společnosti, proti policejnímu násilí, vedl školení o boji proti nenávisti v médiích. Vzhledem k tomu se jeví obzvláště cynická lež ruských úřadů, které ho označily za ,velitele nacistické čety‘. Maxim a jeho jednotka byli mezi těmi, kterým jsme pomohli, takže teď opravdu doufáme v jejich rychlý návrat domů.“