Recenze na videoseriál o antifašistickém umění

Od ledna do června byly zveřejňovány na youtube kanálu A2larmu jednotlivé díly videopořadu Antifascist Art, za nímž stojí sochař Pavel Karous, který všemi dvaceti díly provází, a filmař Vladimír Turner. Představují historii a v různých paralelách občas i současnost angažovaného vizuálního umění proti fašistickým ideologiím, diskriminaci a sociální nespravedlnosti. Ukázky děl z posledních dekád ilustrují, že mnohé problémy, které vedly k nástupu fašismu, i projevy s ním spojené, můžeme pozorovat také dnes. A jako tehdy i nyní na ně výtvarní umělci reagují.

Celá série má chronologickou posloupnost, i když některé díly se svým způsobem časově prolínají. Každý je pak věnován konkrétnímu tématu, které je ilustrováno ukázkami děl českých a slovenských výtvarníků, nechybí ale ani práce těch zahraničních. Co tedy můžete v jednotlivých dílech, které mají v průměru desetiminutovou stopáž sledovat? Začíná se (1) úvodem do vztahu fašismu a kultury a pokračuje (2) sociálně angažovaným uměním ve 20. letech v Československu, (3) uměleckým ztvárnění hospodářské krize a nastupujícího fašismu, (4) reakcí na český fašismus a státní perzekuci, (5) satirou na italský fašismus, (6) uměleckou reakcí na španělskou občanskou válku, (7) výstavou karikatury a humoru z roku 1934, (8) emigrantskými tiskovinami v Praze, (9) zejména pak časopisem Der Simpl, (10) bauhausem v Československém exilu, (11) Šaldovým a Kokoschkovým výborem pro uprchlíky, (12) surrealismem proti realitě války, (13) bojem o podobu „národní“ kultury, (14) mnichovskou tragédií ve výtvarném umění, (15) osudy utečenců a pracovními tábory za druhé republiky, (16) umělci na útěku před evropským fašismem, (17, 18) uměním druhého odboje doma i v exilu, (19) existenciálním uměním v Terezíně a končí (20) kresbami z koncentračního tábora a závěrem druhé světové války.

Pořad je přehlídkou jmen a ukázek, které mají obrovsky silnou vypovídací hodnotu, až je člověku líto, že se objeví často v rychlém sledu, aniž by se na některá z nich stihl řádně zaměřit. Ale není problém si video stopnout, nebo ještě lépe snažit se danou práci či výtvarnici/íka i s jeho dalšími díly dohledat. Základní teze série pak říká ke vztahu umění a fašismu, že „fašismus směřuje k estetizaci politického života, zatímco jeho odpůrci odpovídají politizací umění“.

Fašismus je tu jednoznačně a správně spojován s kapitalismem, což reflektují i sledovaní umělci, kteří ještě před jeho nástupem často ve svých pracích kritizují militarismus, nacionalismus a sociální nesouměřitelnost. Stejně tak odpovídají na skutečnost, že živným podhoubím fašismu je sociální nejistota, která se promítá v řádění exekutorů, bezdomovectví, nezaměstnanosti… Velkou měrou jde o kritiku poměrů během první republiky, která byla známá výraznými cenzorskými zásahy, což na umělce často doléhalo. Během té druhé už jim hrozilo zatčení a po březnu 1939 často rovnou smrt. Fašisté si byli vědomi jejich nebezpečnosti, o čemž vypovídá fakt, že tolik umělců bylo na seznamu lidí, kterých se týkala první vlna zatýkání. Proto také mnozí odešli do emigrace, někteří se zapojili do odboje a nemalá část skončila v koncentračních táborech, z nichž už se většinou nevrátili.

Vedle upozorňování na spojitost fašistů s velkokapitálem, kterému lichotilo, jak chtěli radikálně zatočit se socialisty všeho druhu a odbory, je velmi přínosný i poukaz v posledním díle na masově vražednou praxi koloniálních mocností, které si v brutalitě a počtu obětí nijak nezadaly s nacistickými koncentráky.

Antifascist Art není jen čistě popisný pořad. Je také výzvou, jak již naznačuje revoluční heslo „Všechnu moc imaginaci“, jímž se Pavel Karous na konci každého dílu loučí. Dosvědčují to i slova z úvodního dílu: „Pokud se nechceme vzbudit v nějaké nové formě fašismu, musíme se organizovat, vzdělávat a aktivizovat a třeba se inspirovat angažovanou antifašistickou tvorbou.“

29.6.2022 -jk-

Antifascism Review Culture