Ukrajina: pracovní práva v době války

Ukrajina se pro nás nesmí stát jen předmětem odporu vůči Putinově agresi, je i státem, který se snaží držet „své“ pracující zkrátka.

Ačkoli je dnes prvořadým cílem odražení Putinovy invaze na Ukrajinu, je důležité také sledovat nevojenské dění v zemi, která má být osvobozena, a to jak dnes, tak do budoucna. Ukrajina je stát, jehož režim je buržoazní demokracií, která se sice postupně liberalizuje, ale ani zdaleka se nezbavila své oligarchické podoby. Pokud upíráme své naděje k vítězství nad Putinem, neděláme to s tím, abychom obhajovali status quo tamního neoliberálního režimu. Naopak, odražení invaze je nutnou, nikoli však postačují podmínkou, pro rozšiřování emancipačního hnutí neprivilegovaných vrstev ukrajinského obyvatelstva.

Je to i důvod, proč se snažíme sledovat, jak se zachází s právy pracujících během válečného stavu. Odmítáme zcestnou nacionalistickou myšlenku, že pracující se musí vzdát prosazování svých zájmů a potřeb kvůli nutnosti společenské a mezitřídní jednoty vůči vojenskému nepříteli. To je totiž jen pohádka, která slouží ku prospěchu ekonomických elit na úkor pracujících.

Na webu polského anarchosyndikalistického svazu Iniciativa pracujících se objevila informace vycházející z komentáře ukrajinské levicové organizace Sociální hnutí, která pod heslem demokratického socialismu usiluje o vytvoření dělnické strany (z anarchistického prostředí žel zdroj informací o daném problému nemáme).

Informují, že 15. března přijal ukrajinský parlament návrh zákona „O uspořádání pracovních vztahů za válečného stavu“, který vstoupil v platnost 24. března. Zákon byl silně kritizován ukrajinskými odbory a sociálními organizacemi pro jeho asociální charakter a znevýhodnění pracujících. Má výrazně zjednodušit propouštění, umožňuje nevyplácení mezd a prodlužování pracovní doby.

Návrh tohoto zákona s číslem 7160 předložila poslankyně ukrajinského parlamentu Halyna Treťjaková, známá svým pohrdáním odbory a náklonností k neoliberálním myšlenkám.

Podle informací Sociálního hnutí ruská vojska zabila na Ukrajině tisíce lidí a znepříjemnila život milionům, zejména v průmyslových oblastech. V Mariupolu bylo zničeno 90 % budov, v Charkově téměř 1000 obytných domů. Asi 10 milionů lidí muselo opustit své domovy. V rámci vládního programu požádaly 4 miliony lidí o odškodnění ve výši 6500 ukrajinských hřiven za ušlý příjem. Více než 50 % pracujících lidí již přišlo o práci.

Současně se stále zaměstnaná část obyvatelstva cítí bezmocná, když zaměstnavatelé nezákonně odmítají vyplácet mzdy a vysvětlují to válečným stavem. Od 24. března, po dobu trvání stanného práva, byla práva zaměstnanců oslabena, pokud jde o:
* ochranu před doposud nezákonným propuštěním (každý zaměstnanec může být přijat na zkušební dobu a některé kategorie zaměstnanců mohou být propuštěny během dovolené nebo nemocenské),
* včasné vyplácení mzdy, zejména v případě nucené odstávky (zaměstnavatel bude moci pozastavit pracovní smlouvu a odejmout mzdu a bude mít právo bez varování zhoršit základní pracovní podmínky),
* omezení pracovní doby (běžný pracovní týden byl prodloužen na 60 hodin a bylo zrušeno omezení přesčasů – dříve 120 hodin ročně).

Sociální hnutí vyjmenovává ze svého pohledu (s nímž se nemusíme plně ztotožňovat) možné dopady nového zákona:

1) Je pravděpodobné, že zaměstnavatelé budou pod rouškou sociálních potřeb sledovat vlastní sobecké cíle. Dokud jsou podniky v soukromém vlastnictví a zisky jdou do kapes majitelů, lze požadavek na větší pracovní nasazení jen stěží považovat za spravedlivý. Tvůrci zákona argumentují tím, že poskytnout vlastníkům nebývalou flexibilitu je nezbytné kvůli potřebě efektivního fungování podniků v oblasti obrany a zajištění obživy obyvatelstva. Zákon však umožňuje každému zaměstnavateli, aby podle vlastního uvážení rozhodl, zda pracovní dobu prodlouží. Může se stát, že například pro majitele maloobchodních řetězců je výhodnější zvýšit pracovní zátěž stávajících zaměstnanců než přijímat další lidi. Kromě toho není jasné, zda prodloužení běžné pracovní doby bude znamenat zvýšení mezd.

2) Pro zaměstnance bude obtížnější podporovat armádu. Ustanovení zákona umožňují pozastavit pracovní smlouvu a nechat zaměstnance bez práce a mzdy. V důsledku toho se z jejich platů nebudou platit daně a příspěvky na armádu. Kromě toho zaměstnanci nebudou moci poskytovat dobrovolné dary ozbrojeným silám Ukrajiny a dobrovolníkům. Bohužel, mnoho zaměstnavatelů již dnes odůvodňuje nevyplácení mezd tím, že přispívají na sociální účely (což je někdy obtížné ověřit). Společenská odpovědnost zaměstnavatelů však spočívá v plnění jejich závazků vůči zaměstnancům i společnosti! Je důležité, aby zaměstnanci dostávali mzdu včas, darovali peníze a cítili se tak osobně zapojeni do užitečných aktivit.

3) Deregulace podkopává možnost udržitelného rozvoje. Státní opatření, která, byť jen dočasně, ruší práva pracujících, poukazují na zranitelnost těchto práv a na tendenci obětovat práva většiny, tedy pracujících, zájmům, jako je „řádné fungování podniků“ a „snižování nákladů zaměstnavatelů“. To může vyvolat sociální napětí. Nadměrné vykořisťování ukrajinských dělníků může rovněž snížit jejich schopnost produktivně pracovat v krátkodobém horizontu a v době, kdy Ukrajina bude muset zvýšit své úsilí o obnovu zničených měst. Tyto kroky jsou do značné míry vysvětlovány konkrétním ekonomickým argumentem, že stát potřebuje další zdroje. Z nějakého důvodu však nechce sáhnout na majetek oligarchů.

Dá se předpokládat, že zaměstnavatelé budou využívat nové příležitosti, pokud se zaměstnanci nebudou bránit. V otázce, jak se bránit na pracovištích, přichází Sociální hnutí s dílčími návrhy: pracující by měli požadovat co nejpříznivější zacházení; po skončení válečného stavu by měli podávat žaloby na zaměstnavatele, pokud došlo k omezení jejich pracovních práv; měli by se bránit neopodstatněnému zavádění prodlužování pracovní doby, zadržování mezd a pozastavování pracovních smluv. Namítá, že stát nyní rozhodně není schopen dohlížet na zaměstnavatele, proto by měli lidé vstupovat do odborů a ty musí plnit funkci veřejné kontroly dodržování práv zaměstnanců. Také navrhují vytvořit „černou listinu“ zaměstnavatelů, kteří budu pracujícím přitěžovat.

Nakonec Sociální hnutí dodává: „Jsme přesvědčeni, že hrozba války by měla být podnětem k solidaritě a sociálně spravedlivé mobilizaci zdrojů, nikoli ospravedlněním zhoršování situace pracujících.“

V projevech ukrajinského prezidenta zazněl apel na pracující, aby svou práci odváděli na 100 %. Schválený návrh však umožňuje prodloužit délku pracovního týdne o 20 hodin, což znamená, že mnozí budou nuceni pracovat na 150 %. Na apel, aby zákon vetoval, zatím prý prezident nereagoval. Přitom v zájmu zajištění obrany Ukrajiny je spíše nutné zkonfiskovat majetek ukrajinských oligarchů. Právě to je jedna z věcí, na které je nutno tlačit, stejně jako povzbuzovat pracující na Ukrajině, aby se nevzdávali svých práv pod falešnou záminkou „národní jednoty“, která je z třídního pohledu naprostým nesmyslem.

Zdroj:
https://www.ozzip.pl/informacje/zagranica/item/2881-ukraina-prawa-pracownicze-w-czasie-wojny