Práce Davida Whitehouse o formováním prvních profesionálních policejních jednotek v Anglii a ve Spojených státech a o jejich smyslu.

Následující text [jenž přineseme ve třech dílech] je přepisem přednášky Davida Whitehouse, pronesené v červnu roku 2012 na socialistické konferenci v Chicagu. Zabývá se formováním prvních profesionálních policejních jednotek v Anglii a ve Spojených státech. Cílem policie bylo pochopitelně už od samého začátku pomáhat a chránit. Pomáhat majetným udržet jejich privilegia a chránit je před rozrůstající se městskou lůzou.

* * *

V Anglii a ve Spojených státech byla policie ustanovena během několika málo desetiletí – zhruba mezi lety 1825–1855.

Nová instituce nebyla odpovědí na vzrůstající kriminalitu a vskutku nevedla k novým metodám boje s kriminalitou. Nejobvyklejším způsobem řešení trestných činů před zaváděním policejních sborů a během něj bylo, že se autority jednoduše někoho zeptaly a na základě toho ukázaly na pachatele.

Vedle toho má trestná činnost co do činění s jednáním jednotlivců. Jenže vládnoucí elity, které zavedly policii, reagovaly na hrozby kolektivních činů. Jednoduše řečeno: autority stvořily policii k tomu, aby pacifikovala vzpurné davy. Jednalo se o odpověď na:
- stávky v Anglii
- pouliční nepokoje na severu USA
- hrozbu povstání otroků na jihu USA.

Takže policie byla založena kvůli davům, ne kvůli kriminalitě.

Budu se soustředit na to, kdo tvořil tyto davy a proč začaly představovat takovou hrozbu. Přesvědčíme se, že vedle vzrůstající sociální nerovnosti ve městech bylo pro ty, kdo vládli, problémem také zhroucení tradičních metod osobního dohledu nad pracujícím obyvatelstvem. V těchto desetiletích stát zakročil, aby zalátal sociální trhlinu.

Uvidíme, že na severu bylo ustanovení policie pouze součástí snahy o řízení a usměrňování pracovních sil na dennodenní bázi. Vlády také rozšířily svůj aparát ohledně nakládání s chudinou za účelem regulace trhu práce a zavedly systém veřejného školství, aby usměrňovaly myšlení pracujících. Tyto body postavím do souvislosti s policejní prací v další části textu. Budu se také zabývat formováním policie v Londýně, New Yorku, Charlestonu (Jižní Karolína) a Filadelfii.

* * *

Abychom pochopili úlohu moderní policie, pomůže nám náhled do doby, kdy byl kapitalismus ještě v plenkách. Konkrétně se zastavíme u středověkých měst zhruba před tisíci lety.

Dominantní třída této doby nesídlila ve městech. Feudální vlastníci půdy sídlili na venkově. Policii neměli. Byli však schopni mobilizovat ozbrojené síly, které terorizovaly nevolníky nebo byly schopné bojovat proti jiným aristokratům. Jenže tyto síly nebyly profesionální nebo na plný úvazek.

Populaci měst tvořili většinou nevolníci, kteří si koupili od svých pánů svobodu, nebo jim jednoduše utekli. Byli označováni za měšťanstvo nebo buržoazii. Buržoazie byla průkopníkem nových ekonomických vztahů, které se později začaly označovat jako kapitalismus.

Pro účely naší diskuse řekněme, že kapitalista je někdo, kdo využívá peníze k získání více peněz. Na začátku byli dominantními kapitalisty kupci. Kupec nakupuje zboží, aby je následně prodal se ziskem. Objevují se také zámožní kapitalisté, kteří operují pouze s penězi – bankéři –, kteří půjčují jistý obnos za účelem získání většího obnosu.

Byli zde také řemeslníci. Ti nakupovali materiál, aby ho přetvořili ve zboží a prodali se ziskem. V cechovním systému mistr pracoval a zároveň dohlížel na tovaryše a učedníky. Mistři profitovali z jejich práce, takže zde docházelo k vykořisťování, ale tovaryš a učedník měli opodstatněnou naději, že se mohou nakonec stát také mistry. Třídní vztahy byly ve městech celkem proměnlivé, zvláště v porovnání s poměry mezi aristokracií a nevolníky. Vedle toho cechy fungovaly tak, že vykořisťování regulovaly, takže to byli převážně kupci, kdo v té době akumuloval kapitál.

Ve Francii v jedenáctém a dvanáctém století byla tato města známá jako komuny. Komuny byly vytvořeny za různých podmínek, někdy s povolením feudálního pána, ale obecně na ně bylo nahlíženo jako na samosprávné entity, nebo dokonce městské státy.

Ani ty neměly policii. Měly své vlastní soudy a nepočetné ozbrojené síly složené ze samotných měšťanů. Tyto síly neměly obecně nic do činění s obviňováním lidí a naháněním je před soud. Když jste byl okraden, napaden nebo podveden při obchodu, potom jste byl coby občan hybatelem urovnání sporu.

Jeden z principů této samosprávné justice, metoda, která se zachovala po staletí, byl znám jako veřejný povyk (hue and cry). Pokud jste byli na trhu a viděli někoho krást, očekávalo se od vás, že začnete křičet: „Zloděj! Chyťte ho!“ a vydáte se provinilce stíhat. Od ostatních, kteří vás viděli, se očekávalo, že se přidají k povyku a zapojí se do stíhání zloděje.

Města nepotřebovala policii, protože měla vysoký stupeň sociální rovnosti, která dávala lidem smysl vzájemného závazku. V průběhu let třídní konflikty ve městech zesílily, ale přesto města drželo pohromadě společné nepřátelství vůči moci aristokracie a neustávající svazek vzájemného závazku.

Po stovky let Francouzi uchovávali idealizované paměti těchto raných komun jako samosprávných komunit rovných. Takže není překvapením, že v roce 1871, když dělníci převzali kontrolu nad pařížskými ulicemi, nazvali své území Komunou. To jsme se ale dostali o trochu dále, než jsme chtěli.

* * *

Během rozvoje uvnitř feudální společnosti prodělal kapitalismus zásadní změny. Především rostl objem nakupeného kapitálu. Taková je podstata, hromadit malé kupy peněz a dělat z nich velké stohy. Míra koncentrace majetku raketově stoupala během podrobování amerického kontinentu tím, že byly v Novém světě ukořistěny zdroje zlata a stříbra a Afričané byli unášeni a nuceni k práci na plantážích. Zvyšovala se produkce zboží obchodovatelného na trzích. Ti, co nedosahovali úspěchů v tržní konkurenci, začali ztrácet svou nezávislost jako producenti a museli přijmout námezdní práci. Ale na některých místech, jako například v Anglii, byl nejvýznamnějším činitelem stát, který vyháněl venkovany z půdy a nutil je vyhledávat námezdní práci.

S tím jak rolnictvo prchalo z venkova, města rostla, čímž rostla také nerovnost uvnitř měst. Z kapitalistické buržoazie se začala utvářet sociální vrstva, která se od pracujících odlišovala více, než bylo zvykem. Trh začal mít zničující dopad na solidaritu uvnitř řemeslných cechů – na což se detailněji zaměřím, až budu hovořit o New Yorku. Také dílny se zvětšovaly nevídanou měrou, takže jeden anglický šéf nyní velel až několika tuctům dělníků. Nyní již mluvím o polovině osmnáctého století, období předcházejícím skutečně masové industrializaci.

Policie tu ještě pořád nebyla, ale bohatší třída se už při útlaku chudé populace začala uchylovat k většímu a většímu násilí. Někdy byla armádě nařizována střelba do vzpurných davů a někdy stráž pozatýkala buřiče a pověsila je. Začal jiskřit třídní boj, ale věci se začaly rychleji dávat do pohybu až s příchodem průmyslové revoluce do Anglie.

* * *

Ve stejnou dobu Francie procházela politickou a sociální revolucí započatou v roce 1789. V britské vládnoucí třídě propukla panika z toho, že by anglické dělnictvo mohlo následovat francouzský model. Sdružování v odborech a shromažďování více než padesáti lidí bylo postaveno mimo zákon.

Přesto mezi lety 1792–1820 v Anglii docházelo k větším a větším demonstracím a stávkám dělníků. Vládnoucí třída posílala na pacifikaci davů armádu. Jenomže armáda měla na výběr pouze dvě možnosti a obě se ukázaly jako špatné. Mohla odmítnout střelbu do davu a riskovat, že dav dosáhne svého. Nebo mohla zahájit střelbu do davu a vytvořit dělnické mučedníky.

Přesně to se stalo v Manchesteru v roce 1819. Vojáci byli vysláni zpacifikovat osmdesátitisícový dav, stovky lidí zranili a jedenáct jich zabili. Namísto potlačení davu vyprovokovala tato událost známá jako masakr v Peterloo vlnu stávek a protestů.

Také tradiční taktika věšení předáků hnutí začínala mít opačný efekt. Popravy měly zastrašující účinek na davy o velikosti sta lidí, ale nyní mívali odsouzenci až padesát tisíc příznivců, v nichž poprava pouze vystupňovala hněv. Vzestup britských velkoměst a nárůst sociální polarizace v těchto městech zapříčinily vznik nových ohnisek boje.

Aby vládnoucí třída udržela novou situaci pod kontrolou, potřebovala nové instituce. Jednou z nich byla Londýnská policie, založená v roce 1829, přesně deset let po Peterloo. Nová represivní složka byla specificky koncipována za účelem potlačování davů prostřednictvím neletálního násilí, aby se předcházelo tvorbě mučedníků. Všechny represivní složky organizované za účelem distribuce každodenního násilí nadále zabíjejí lidi, ale na každou policejní vraždu připadají stovky nebo tisíce nesmrtících násilných činů – vypočítaných a kalibrovaných k zastrašování bez vedlejšího efektu v podobě zuřivé kolektivní odpovědi.

Když zrovna nebyla Londýnská policie seskupena do oddílů, aby pacifikovala houfy, slídila po metropoli a kontrolovala všední životy chudáků a dělníků. Charakteristickou dvojí úlohu policie lze shrnout takto: rozptýlená forma dohledu a zastrašování, uskutečňovaná ve jménu boje proti trestné činnosti; a koncentrované potlačování stávek, pouličních nepokojů a demonstrací.

Z těchto důvodů byli stvořeni, aby nakládali s davy, ale většinou je potkáme ve městě na pochůzce. Dříve než se pustím do povídání o vývoji policie v New Yorku, chtěl bych se ještě zabývat vztahem mezi těmito dvěma modely policejní činnosti.

(pokračování příště)

Zdroj:
https://libcom.org/history/origins-police-david-whitehouse

Překlad Tonda Kováč. Vyšlo v anarchistické revue Existence č. 2/2017 na téma „Ochránci pořádku“.

6.7.2021 -tk-

Represe Teorie