Recenze na sbírku básní Zapomenuté verše

Během prvomájového pikniku na Střeleckém ostrově jsem zavítal k distribuci historického spolku Zádruha, abych si pořídil právě vyšlou knihu od Petra Kropotkina. Při té příležitosti jsem obdržel také sbírku básní Zapomenuté verše, první ze sborníků poezie, které mají přiblížit tvorbu česky píšících anarchistů a anarchistek na přelomu 19. a 20. století.

Velice si cením toho, že se někdo věnuje zprostředkování neznámých dobových literárních počinů vzešlých z hnutí, na nějž to naše po dlouhé odmlce navázalo. Již od počátků jeho obrození nebylo výjimkou, že se k němu někteří dostali právě skrze poezii tzv. buřičů, literátů začínajících kolem časopisů Nový Kult, Anarchistická revue či Práce. Jejich jména jsou známá již ze školních učebnic a čítanek. Když ale zabrousíte do starých anarchistických publikací, zjistíte, že tam o poezii není nouze, a zároveň narazíte na jména, jež jsou učebnicím skrytá. Často ani není divu, jelikož jejich literární cena není kolikrát tak vysoká jako u básníků a spisovatelů, jimž se psaní stalo řemeslem i v době, kdy již anarchistické řady opustili. To je reflektováno i v krátké předmluvě Zapomenutých veršů: „Jejich verše nejsou zdaleka tak projevem umění jako silného sociálního a ideologického apelu.“

Zádruha nejenže seznamuje s neznámými básněmi, ale snaží se také dávat dohromady informace o jejich autorech a autorkách, což není vždy nejlehčí práce a často jde jen o útržky z jejich aktivit zaznamenané v dobovém anarchistickém tisku. Je potěšující, že za každou básní je uvedena publikace, v níž byla zveřejněna, a rok, kdy k tomu došlo. Uměl bych si ale představit i větší detail v podobě uvedení ročníku a čísla. A také bych se asi z pohledu čtenářova komfortu vyvaroval dělení dvoj-, troj- a čtyřverší mezi stránkami.

První sborník je věnován pěti autorkám a autorům v trochu nevyváženém výběru, vezmeme-li v úvahu poměr básní 1:1:3:26:20. Také jsem přemýšlel nad způsobem řazení básní, v němž jsem žádný klíč neodhalil. Čtenářsky zajímavé by podle mě bylo řadit básně jednotlivých autorů chronologicky, zvláště u tvorby Jana Duhana by to pěkně vykreslilo jeho literární posun v čase.

Otištěné básně jsou mimo jiné dokumentem doby. Vedle ideově prvoplánových a literárně slabších veršů tu vyniknou zejména básně pražského anarchisty Josefa Holuba zveřejňované v letech 1903–05 v časopise Omladina. Autor nepůsobí tak ideologicky, více se obrací sám k sobě, opěvuje přírodní živly, oslavuje život, nechybí mu vtip ani posmutnělé nálady a z některých jeho veršů přímo čiší cynická gellnerovská poetika. Jednotlivé jeho básně jsou různě členěné, a není to tedy tak jednostranná četba nejen co do obsahu, ale také formy.

Zajímavé je podívat se na básně z feministické perspektivy. Pomiňme, že v textu o Alžbětě Rosákové, prezentované jednou básní o trpící matce samoživitelce, se více dočteme o jejím manželovi, ale když není kde informace brát, nedá se nic dělat. Ženy v básních mají role útrpné („Tak žila, trpěla…“), podpůrné („Nadchněte milence… Nadchněte k boji!“), pečovatelské (… synku… kdy se s bratry zvedneš k cíli, za nějž děd se, otec bili… kdy svým bratrům protřeš zraky… matka… bude… bdíti, celé svoje další žití…“), sexuální a rodičovské („… že můžeš svobodně z kypící číše píti rozkoší milenky a štěstí matky!“), tedy role veskrze pasivní („Dnes nech se holka, zlíbati…“). Výjimkou je báseň z roku 1894 „Vzhůru družky“ začínající verši „Mocné družky stavme řady po bok mužů udatných…“ od „neznámé autorky“ Máři Bilinské. Musím ale přiznat, že při její četbě jsem měl neodbytný pocit, že ji napsal muž.

Básně mají to kouzlo, že si v nich každý něco najde. Čtěte a hledejte.

„Nezná boha, vlast ni zákon, tato cháska čistá.
Jejím zhoubným vlivem stal se ze mne anarchista.“

Zapomenuté verše. Od neznámých anarchistických buřičů. Historický spolek Zádruha, 2021. 72 stran A5, cena 70 Kč. Lze objednat na adrese spolekzadruha[a]riseup.net.

14.5.2021 -jk-

Historie Recenze