Anarchist Federation

Prorok migrační apokalypsy

Glosa komentující názorový svět bývalého prezidenta věřícího v migrační spiknutí

Klaus a Le Pen

Exprezident Václav Klaus v době covidové pandemie opět zvýšil svoji společenskou angažovanost. Komentátoři, kteří chtějí rozbít zbytky naší duševní pohody, dokonce spekulují o tom, že uvažuje o návratu do politiky. I když se Klaus vyjadřuje ke covidu, nezapomíná ani na téma evropské migrační krize, které ho v roce 2015 plně pohltilo. Danému tématu se věnuje také v článku „Nezapomínejme na hrozbu masové migrace. Covid ji vytlačil z naší pozornosti“. (ZDE)

Jak je patrné již z názvu článku, Klaus svůj názor na migraci v ničem nezměnil. Trápí ho složitá situace uprchlíků? Zajímá se o to, proč ze svých zemí odcházejí? Zamýšlí se nad tím, jak se stalo, že Francii obývá tolik muslimů? Ne. Pouze nás ve svém článku důrazně nabádá, abychom ani v této době nepouštěli ze zřetele „katastrofickou hrozbu masové migrace“.

Zmíněný Klausův článek je víceméně souborem citací z knihy Velká výměna od francouzského spisovatele Renauda Camuse. Tato kniha Klausovi očividně učarovala, je pro něho „obrovskou inspirací“. Učaroval mu také Camus, o kterém říká, že je „jedním z nejvýraznějších odpůrců smiřování se s masovou migrací do jeho milované Francie (a Evropy jako celku)“.

Prostřednictvím dění ve Francii, tak jak ho líčí Camus, Klaus připomíná, co má hrozit také nám. Ve Francii se chystá změna národa, který má být etnicky i kulturně přetvořen. Tradiční národ je ohrožován z mnoha stran. Tak je třeba školní výuka „hyperdemokratizována“, ve školách se upouští od orientace na výkon, žáci už nemohou propadnout. Televize nabízí pouze povrchní, masovou a otupující konzumní zábavu. Zde se nabízí otázka, jakou zábavu by Klaus od kapitalismu čekal? To se opravdu diví, že kapitalismus nectí a nenabízí pouze konzervativní národní hodnoty? A dále, o špatně se vyvíjejícím etnickém složení Francie svědčí rostoucí počet narozených dětí se jménem Mohamed. Zkrátka, jak „brilantní“ Camus říká, Francie nebyla v takovém ohrožení, jako je nyní, ani za německé okupace! Rozklad národa již započal a zůstává pouze snaha zachránit, co se dá.

Opakem takového Renauda Camuse je v Klausových očích Angela Merkel. Nemůže jí odpustit výrok „wir schaffen das“, zvládneme to. Nejenže je dle něj daný výrok podporou masové migrace a její propagací, výrok masovou migraci přímo odstartoval. (ZDE)

Jak se tedy zdá, nejde o to, že migranti žili v nevyhovujících podmínkách, kde byli vystaveni materiálnímu strádání či válkám. Že v jejich zemích řádí neviditelná ruka trhu či diktátoři vybavení zbraněmi, které jim naše země tak rády prodávají.

Stejně tak nejde o to, že Turci začali ve velké míře do Německa přicházet již během hospodářského rozkvětu, kdy byli využíváni jako dostupná pracovní síla. Ani o to, že velké množství muslimů je ve Francii kvůli jejím krutým koloniálním „hrátkám“.

Také podíl lidské činnosti na klimatických změnách Klaus „bravurně“ vyvrátil, tudíž nemohu jako argument uvést ani to, jak klimatické změny zhoršují už tak zlé možnosti obživy těch nejchudších obyvatel naší planety.

O co tedy jde? V Klausově perspektivě to byli „pseudohumanisté“, kteří zaseli do hlav migrantů semínka pokušení v podobě lepšího života. Z nějakého důvodu vybízela k hromadné migraci také Angela Merkel. Právě proto se zástupy vydaly na pochod.

A covid je pak v Klausově podání pouze nafouknutá bublina, která mj. slouží k zastření migračního nebezpečí. To už je opravdu trochu děsivé tvrzení.

Masová migrace může mít pro lidi skutečně nebezpečné, katastrofální následky. Migrace může být katastrofou také vyvolána. Pokud již nedokážeme takovýmto katastrofám zabránit, nemůžeme hledat řešení v uzavírání a v posilování hranic Evropy. Není to humánní. Navíc to v globalizovaném světě ani žádné řešení není. Příčiny uprchlické krize Klaus vidět nechce, jeho řešením je uzavření hranic Evropy. Zdi a ploty, policie a armáda. Odrážení migrantů za zpěvu národních písní. Svět podle Klause.

Rozumím ale zároveň obavám lidí i tomu, že je těžké myslet solidárně, když má člověk pocit, že jemu osobně s jeho problémy nikdo nepomůže.

Přiblížím to na obyčejném příkladu z blízké továrny, kde jsou čeští dělníci nespokojení s tím, že Ukrajinky a Ukrajinci v továrně zaměstnaní mají lepší pracovní podmínky než oni. Rozšířila se informace, že ukrajinští dělníci mají smluvně zajištěný nárok na práci přesčas. Čeští dělníci, pokud by nebyla zakázka, by museli na nucenou dovolenou, aby ti ukrajinští mohli pracovat. Tak výhodné podmínky nastavila ukrajinským dělníkům pracovní agentura!

Vysvětloval jsem, že zaměstnání prostřednictvím pracovní agentury není nijak výhodné, že Ukrajinci nejsou nijak protežováni. Kdo z toho má výhodu a zisky, je pracovní agentura a zaměstnavatel, to oni se dohodli a Ukrajinci pouze museli přijmout takové podmínky, které jim byly předloženy. Čeští dělníci ale nadávají na Ukrajince, ne na zaměstnavatele.

Jak jsem výše napsal, chápu, že je obtížné vybízet k solidaritě člověka, který má v nepřetržitém provozu i s přesčasy (a se štěstím „dobrého“ zaměstnavatele) osmnáct tisíc. Těžko se mu vysvětluje, že nevýhodné podmínky mají mnoho stupňů a podob. Že Ukrajinkám a Ukrajincům, kteří odjíždějí do cizí země zpracovávat ryby v kuchárně, bydlet na ubytovně a doma u prarodičů nechat své děti, jenom proto, aby měli možnost si vydělat „hezké“ peníze, není opravdu co závidět.

Mrzí mě takové negativní vnímání ze strany českých dělníků a snažím se svému okolí vysvětlovat, proč by měla být solidarita širší než pouze tam, kam „dohlédneme“. A to i solidarita s uprchlíky, kteří zcela pochopitelně jdou za lepší budoucností. Protivník se skrývá úplně jinde než v lidech, kteří jsou na tom mnohem hůře než my.

Nejvíc mě ale štve, že uctívači kapitálu – který zapříčinil dnešní obrovskou nerovnost mezi lidmi i fatální zhoršení životních podmínek – se nestydí štvát lidi proti těm nejslabším. Mezi takové patří i Václav Klaus, který se dojme při poslechu české hymny, ale osud uprchlíků v něm vyvolává jedinou emoci – zděšení z toho, že bychom s nimi mohli a měli cokoliv sdílet.

Je mi smutno z toho, že v těžkých chvílích, kdy hledáme cestu z krizí, kdy je potřeba začít myslet a jednat široce solidárně, se stále ozývají hlasy, jako je ten Klausův, které nesmyslně chrčí něco v tomto smyslu: „Nezapomínejme na ně! Jsou stále zde, mohou kdykoliv přijít a zničit naši krásnou zemi. Jsou to migranti, katastrofa na obzoru!“

V něčem jsme ale s Klausem stejní. Na uprchlíky také nezapomínáme! Katastrofu nevyhlížíme, ale snažíme se jí zabránit. Katastrofě jménem kapitalismus, jejímž spolupachatelem je i Klaus. Pachatel žalující na oběti…


Next events:

IFA/IAF - International of Anarchist Federations
Web of Anarchist Federation Publishing House

Written elsewhere

Links