Kropotkinovo zmrtvýchvstání

Kropotkin 2021: Kolem posledních let a smrti ruského revolucionáře kolovalo v Česku nemálo fake news.

Rudé právo z pondělí 31. ledna 1921 (roč. 2, č. 24) na druhé straně uvádí: „Starý ruský revolucionář a anarchistický teoretik Petr Kropotkin zemřel ve stáří 78 let. Podivuhodný život byl tu ukončen, život člověka, jaký mohl se vyvíjet jen z ruských poměrů.“ Následuje stručné připomenutí jeho života se závěrečnou poznámkou: „Do Ruska vrátil se Kropotkin až po ruské revoluci. Byl uvítán jako bělovousý stařec s velikou slávou. Když přišel bolševický režim, stál Kropotkin stranou, ale nepostavil se proti němu. Z poslední doby znám je jeho dopis vybízející inteligenci, aby pracovala a pomáhala sovětské vládě.“

Ze své smrti se ale Kropotkin zázračně uzdravil, jak se můžeme dočíst hned druhý den. Rudé právo, ústřední orgán Československé sociálně demokratické strany dělnické, z úterý 1. února 1921 (roč. 2, č. 26) , na straně 3 píše: „Známý socialistický spisovatel Petr Kropotkin nedávno těžce onemocněl a i onemocnění tohoto starce využívaly buržoazní listy k útokům na sovětské Rusko. Kropotkin onemocněl zánětem plic, sovětská vláda povolala k němu nejlepší lékaře, vydávala o jeho stavu bulletiny jako v ostatní Evropě děje se jen u monarchů, věnovala mu největší péči, vážíc si jeho velkého díla i ducha, ale to všecko buržoazní tisk i u nás neviděl. Oficiální lékařský bulletin již dne 24. ledna oznamoval, že Kropotkin je mimo nebezpečí a jeho uzdravení je zajištěno, takže další zprávy se nevydávají. Že sovětská vláda jedná i s uvězněnými protirevolucionáři lidsky, svědčí okolnost, že pořádá pro ně koncerty s prvními silami (Šaljapinem aj.) a je daleka jakékoliv pomstychtivosti. Péče, již věnovala nemocnému Kropotkinovi, je v sovětském Rusku samozřejmá; když sovětská vláda chovala se pokud jen možno lidsky a šetrně i k protirevolucionářům, lze si představit, že ke Kropotkinovi, slavnému historiku, revolucionáři a velkému člověku, chovala se nejen na výsost lidsky, ale uctívala ho přímo jako bojovníka a velkého ducha světového významu.“

Vidíme tedy, že zázraky se dějí. Mrtví se uzdravují a sovětská vláda namísto poprav pořádá koncerty. Průpovídka „Lže jako Rudé právo“ má bezesporu svou historii táhnoucí se až ke vzniku tohoto periodika.

I když si čeští bolševici po vzoru svých ruských soudruhů přáli už vidět nepohodlného Kropotkina v rakvi, museli si ještě pár dní počkat. Nešlo ale o první smrt ještě žijícího anarchisty.

Zvon v roce 1919 (19. ročník) ve svém 17. čísle informuje, že londýnský deník Daily Mail „potvrdil zprávu, že proslulý ruský učenec-anarchista a revolucionář Petr Aleksejevič Kropotkin byl již v listopadu 1918 v petrohradském vězení zavražděn bolševiky.“ Stejnou zprávu přináší např. i Venkov, orgán České strany agrární, ze dne 10. ledna 1919 (roč. 14, č. 9).

V Národních listech z 23. února 1919 si pak mohli čtenáři přečíst dementi zmíněného anglického listu s tím, že „žije klidně v Dimitrovce u Moskvy a zabývá se literárními pracemi. A. Berkenheim, místopředseda všeruské jednoty konzumních spolků, sdělil, že odejel z Ruska 8. prosince a osobně viděl knížete Kropotkina, jenž mu odevzdal dopisy pro přátele v Americe a vzkázal pozdrav svým britským přátelům.“

Venkov z 16. října 1920 (roč. 15, č. 245) pak informuje, že „revolucionář Kropotkin umírá v Rusku hladem. Syndikalistická Unie německých dělníků vydala provolání ke všem socialistům světa, aby se starému ruskému revolucionáři Kropotkinovi poskytla pomoc. Sovětová vláda odepřela mu vydat cestovní pas do ciziny, takže mu hrozí smrt hladem pod moskevskou knutou.“

Socialistická revue Akademie z ledna 1919 (roč. 23, č. 4) zpochybňuje zprávy, že „Kropotkin byl bolševickou vládou zatčen a uvržen do vězení“, na základě informace, že „nedávno (5. prosince) bylo hlášeno, že Kropotkin změnil své smýšlení tak jako Gorkij a že se prohlásil solidárním s vládou sovětů“. Proč by tak také neučinil, když „francouzské (i jiné) listy, dobře zpravené, píší, že dnes je život v Rusku (pokud jde o osobní bezpečnost) zcela normální, ovšem že poměry hospodářské jsou velmi stísněné. V tomto smyslu vypovídají i mnozí nepředpojatí Češi, navrátivší se z Ruska.“

S údajným Kropotkinovým příklonem k bolševismu operuje i Červen z 24. dubna 1919 (roč. 2, č. 8), když se brání nařčení „pražských kaváren“ a Socialistických Listů, že je oficiálním orgánem českého bolševismu, přičemž tito si na pomoc berou Kropotkinova slova. Vždyť „ruský bolševismus není pouze teror a násilí a nezdar“. Vždyť „nejen Maxim Gorkij, nýbrž i Petr Kropotkin přes veškeré první pochybnosti se s bolševismem do jisté míry smířili jako poctiví socialisté“. Navzdory prvotním vytáčkám se zanedlouho Červen projevil coby hlásná trouba bolševismu.

I Červen z 6. března 1919 (roč. 2, č. 1) vyvrací informace, že „jest Kropotkin držán od bolševiků po měsíce ve vězení, že byl dokonce zastřelen atd.“. Vždyť „předešlého týdne uveřejnila pařížská La Bataille rozhovor Kropotkinův s Mikulášem Čajkovským, z něhož vyplývá, že Kropotkin jest v Moskvě úplně svoboden a že tam založil k podpoře svých anarchistických myšlenek ,federativní unii‘.“ Federalistická liga, jak se nazývala vědecká skupina, kterou kolem sebe Kropotkin shromáždil začátkem roku 1918, ale byla rozpuštěna vládou a všechny její materiály zabaveny, jak vzpomíná mj. Emma Goldmanová. Popisuje také ústrky a neutěšené poměry, v nichž byla nakonec nucena Kropotkinova rodina žít v Dmitrovu v nedobrovolném exilu.

O čem se nastávající čeští bolševici nezmiňují, ale naopak to rádi zdůrazňují jejich oponenti, jsou Kropotkinova vyjádření proti bolševické moci. Je pozoruhodné, že v tomto bodě i oponenti socialismu berou Kropotkina jako morální autoritu, která je mezi českými pracujícími i intelektuály ne-li ceněna, tak alespoň uznávána a respektována. Československý denník, tiskovina Českosloveské strany živnostensko-středostavovské píše ve vydání z 28. 10. 1919 (roč. 1, č. 287), že Kropotkin „v dopisu G. Brandesovi zdůrazňuje podle italského Avanti, že diktatura Leninova se podobá značně jakobinskému teroru“. Podobnou zprávu uvádí i Nová doba, deník Československé strany sociálně demokratické na českém západě, z 16. 10. 1919 (roč. 25, č. 285) jen s odvoláním na francouzský list Humanité, stejně jako Národní listy z 21. 10. 1919 (roč. 59, č. 248). Dopis G. Brandesovi přineseme v chystaném čísle anarchistické revue Existence, stejně jako Dopis pracujícím západní Evropy, který v Kropotkinově nekrologu neopomínají hned na první straně zdůraznit Národní listy z 14. února 1921 (roč. 61, č. 45). „… A přinesli do Londýna zprávu, jak hlady zmořený stařec, vetchého těla, ale kupodivu silného ducha, bydlí tu v polovičním vězení, ošetřován jen svou statečnou dcerou Alexandrou…“ Z nekrologu by čtenář skoro nabyl dojmu, že Kropotkin byl vlastně ruský vlastenec a s tím anarchismem to nebylo zas tak žhavé.

Na opačné straně byly dál tajeny skutečné Kropotkinovy názory na vývoj Ruské revoluce. Takže z jeho dopisu dělnictvu v Československu (také zveřejníme i s celým příběhem v Existenci), který předal Hugo Sonnenscheinovi, bylo v Červnu z 11. listopadu 1920 (č. 35) otištěno jen torzo, tedy bez kritiky bolševického režimu.

I když se v této době na Kropotkina odvolává kdekdo, o jeho myšlenky už jde jen málokomu. Jeho smrt 8. února 1921 vzpomene nejedno periodikum, jeho odkaz se však zdá být na dlouhá léta minulostí.

V celoroční sérii „Kropotkin 2021“ zatím vyšlo:
Kropotkin 2021
Smrt a pohřeb Petra Kropotkina
Kropotkin, jako
A2: Kropotkin