Report z pražského setkání k odkazu Davida Graebera

„Vážení přátelé, je neděle a my jsme se tu dnes sešli, abychom si povídali o práci. To je mnohem lepší, než kdybychom se setkali v práci a povídali si o neděli,“ začíná svoje povídání v rámci intergalaktické vzpomínkové akce na Davida Graebera kluk říkající si Pierre, který se na akci připravil čtyřmi čárami na obličeji a pivkem.

Posedáváme, postáváme a poleháváme v parčíku u zastávky Těšnov na akci, kterou svolalo Radio Tuleň, a povídáme si o odkazu tohoto antropologa, anarchisty, a především aktivisty, který náhle zemřel na začátku září. Akce se nenese v duchu bezduchého truchlení, ale je snahou přenést odkaz Graebera dál… příjemnou a zábavnou formou, tuleňům vlastní…

Čteme si Graeberovy texty, posloucháme bizarní písničky o práci (třeba Dělání od Svěráka) a povídáme si o práci tzv. na hovno: „… to je práce, o které tušíte, že kdyby neexistovala, nic se nestane. Je to práce pro práci. Z nějakého důvodu vám za ni někdo dává peníze, a tak ji vykonáváte. Všichni ale tuší, že kdybyste se šli místo toho projít k řece, nic se nestane. A co víc – budete u řeky, a to je super.“

I když se setkáváme v době, kdy by mnoho lidí za možnost pracovat dalo ledacos, sdílíme společně, jeden po druhém, své zkušenosti minulého i současného pracovního života…

Někdo pracuje v korporátu, kam už tři měsíce nepřišel a nikdo si toho nevšiml. Někdo na stavbě zametal chodník, po kterém každou půlhodinu projel bagr s pískem, aby ho zametal znovu. Někdo měl za úkol vyhánět děti od okraje fontány, na kterém se dobře sedělo, ale nesmělo se. Zkrátka skoro každý a každá v našem dvacetihlavém hloučku prodělal nějakou sisyfovskou až tragikomickou práci. Pro mě osobně jako pro někoho, kdo již pátým rokem vybírá parkovné na místě, kde by s klidem mohla stát závora, bylo poslouchání o absurdních pracích ostatních vlastně dost terapeutické…

Obecně, celá atmosféra našeho pohodového setkání byla v kontrastu s obří blikající reklamou nad námi, hučící magistrálou za zády a budovami Mekáče, Allianz, Penty apod. všude okolo nás značně humorná…

A tak jsme alespoň na chvíli zvládli zapomenout, že miliony lidí tráví svůj život prováděním úkonů, o nichž tuší, že nejsou ve skutečnosti vůbec k ničemu. Zapomenout na tu ohromnou morální, duchovní i intelektuální zkázu, která tím vzniká. Na tu táhlou jizvu na naší kolektivní duši, kterou se snažil Graeber zahojit…

Na závěr se připojili i osobní vzpomínky na Greabera, kdy někdo vyprávěl, jak se s ním setkal v Lipsku, a někdo zas o tom, že když mu psal dotaz jako aktivista, David mu vždy odepsal takřka do půlhodiny, zatímco když mu psal jako akademik, odpovědi se většinou nedočkal, což na závěr myslím hezky vystihuje, kým David Graeber skutečně byl…

15.10.2020 -kd-

Event Work Personalities