Anarchistická federace

Ministr Richard Brabec – neohrožený bojovník proti suchu?

Komentář našeho sympatizanta k proklamacím ministra životního prostředí v kontrastu s realitou, kterou utváří.

ilustrační

V posledních týdnech se v médiích objevila řada zpráv o zhoršujícím se suchu na území České republiky. Na konci dubna vystoupil mj. Richard Brabec, ministr životního prostředí, se zprávou o hrozbě sucha a o opatřeních, která ministerstvo provádí a provádět bude. Obsáhlou a fundovanou reakci na ministrova slova a na toto téma obecně obsahuje např. článek na Deníku referendum Vláda v řešení sucha selhává, shodují se odborníci, ekologové i opozice od R. Kubaly.

V kontextu této problematiky bych se chtěl věnovat pouze jednomu konkrétnímu případu, který může ukázat, jak to Brabec myslí s ochranou vodních zdrojů doopravdy. Jedná se o plánovanou těžbu štěrkopísku v lokalitě Uherského Ostrohu a Moravského Písku, která by mohla velmi reálně ohrozit klíčový zdroj pitné vody pro desetitisíce lidí (podrobné informace např. ZDE).

Všechny politické strany samozřejmě deklarují nutnost boje proti suchu, potřebu chránit krajinu, a tudíž i zdroje vody. Jedna věc jsou ale veřejné proklamace, druhá reálné jednání.

Proti těžbě štěrkopísku vystupují obyvatelé obcí z širokého regionu, celá řada odborníků, Jihomoravský kraj, někteří další politici (zde můžeme jen doufat, že by nedošlo ke změně v jejich odhodlání, kdyby resort životního prostředí dostala na starost jejich strana). Je tedy velmi smutné, že v tomto výčtu není Ministerstvo životního prostředí, které navíc svým posledním rozhodnutím z ledna tohoto roku umožnilo, aby byla možnost těžby zase trochu reálnější (ZDE).

Svůj postoj k těžbě štěrkopísku popisuje Brabec v článku Jsem proti těžbě, ale zákon je zákon. Text je zajímavou směsicí vytáček, mlžení a sebechvály. Brabec v něm mj. tvrdí, jak ho mrzí, že k těžbě se přistupuje populisticky. On sám je na ministerstvu v podstatě průkopníkem v boji proti suchu. To, že je proti těžbě, jak uvádí v názvu článku, jsem v textu rozvedené nenašel, Brabec však píše, že by ochraně vody dal přednost před vším. Tedy pokud „by k tomu byly zákonné nebo věcné důvody“. Zároveň nás uklidňuje, že „k povolení těžby je ještě daleko“. Takže můžeme být bez obav, ono si to nějak sedne, hlavně musíme věřit v právo a nestrannost všech zainteresovaných. Aktivně rozporovat těžbu by tak Brabec začal asi až poté, co by objevil nějaké ty zákonné nebo věcné důvody. Zdá se, že nehledá příliš pečlivě (viz např. ZDE).

A naposledy také to, že se Brabec ve svém článku pokrytecky odvolává na dokumentaci EIA (vyhodnocení vlivů na životní prostředí), která je sama o sobě velmi problematická, mu ke cti příliš neslouží, Brabec si ani zde rozporů – které by pro něho byly dostatečně závažné – vědom není.

Opět se ukazuje, jak stát v klíčových věcech kapitalismu neustále ustupuje, případně mu i dláždí cestu. Auri sacra fames, proklatý hlad po zlatě…

Na kterou misku vah se politický establishment postaví v případě těžby štěrkopísku, bude záležet především na odporu veřejnosti vůči plánované těžbě. Když už vrcholoví politici, na jejichž rozhodnutí záleží, nejednají na základě povinností vůči společnosti, budou tak jednat pod tlakem obecného nesouhlasu. S čímž by Brabec nesouhlasil, protože jak píše, „nemůže zde rozhodovat počet souhlasných či nesouhlasných petic, ale stanoviska autorizovaných odborníků a přijatelnost dopadů na životní prostředí“. Tedy stanovisko několika odborníků s názorem, který se hodí do krámu ministra Brabce. Dojemná nestrannost a odhodlání přenechat veškeré rozhodování odborníkům, tak máme vnímat postoj hrdinného bojovníka proti suchu? Tak nevím, nevím, kdo tady hraje populistickou a pokryteckou habaďúru, pane Brabče. Z pohledu kapitalismu je ministerstvo životního prostředí ve skvělých rukou, když ho vede Richard Brabec, „srdcem ekolog a rozumem ekonom“, jak je o něm psáno na webu politického hnutí ANO.

Nebohým kapitalistům a jejich pomahačům jsou u nás ale i tak do cesty kladeny nesrovnatelně větší překážky, než je tomu třeba v Africe či v Amazonii, kde kapitalistickému „pokroku“ nestojí v cestě nic, a pokud ano, může to rychle zmizet, jako například obtížná vesnice s jejími ještě obtížnějšími obyvateli. My ale máme možnosti, o kterých se obyvatelům třetího světa ani nesnilo, jak se kapitalismu bránit.

Kapitalismus je vytrvalý, má prostředky a moc. Má také hodně práce, vždyť je potřeba vytěžit tolik přírodních zdrojů, postavit ještě tolik výškových budov! Pokud je ale kapitalismus tak odhodlaný na své cestě za proklatým ziskem, zbývá nám jediná možnost. Být odhodlanější…


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Bezpeněžní zóna

17. 10. 2020, Plzeň

Bezpeněžní zóna je prostor, kde se nic neprodává a nekupuje, přesto mohou být naplněny přímé potřeby našich tužeb. Je spousta nevyužitých nebo nepotřebných věcí, které mohou být jinými lidmi smysluplně využity. …(více)