Anarchistická federace

Černé vesty a boj za práva migrantů

Gastarbeiteři ve Franci se organizují v boji za svá práva

Francie

23. listopadu 2018 bylo v Paříži obsazeno „Národní centrum historie imigrace“. 300 až 400 lidí vyslyšelo výzvy k uskutečnění generálního shromáždění kvůli útlaku migrantů ve Francii. Z tohoto shromáždění vzešla politická organizace, kterou dnes známe jako Gilets Noirs – Černé vesty. Organizace sjednocuje jak migranty a migrantky bez pracovního povolení, kteří začínají být většinou poprvé v životě politicky aktivní, tak i zkušené aktivisty a aktivistky z kolektivu „La Chapelle Debout“, kteří dlouhodobě protestují proti nechutnému byznysu a otřesným podmínkám v ubytovnách pro gastarbeitery, ve Francii známé jako „foyers“. Zprávy o činnosti Černých vest se rozšířily velmi rychle jak na sociálních sítích, tak i ústně na ubytovnách a už o několik týdnů později obsadilo 700 Černých vest národní divadlo Comédie-Française, dožadujíce se setkání s prefektem kvůli legalizaci jejich statusu.

Řeč je tedy převážně o gastarbeiterech bez papírů čelících nezáviděníhodným podmínkám v černém sektoru trhu práce, ale také o uprchlících bez jakýchkoliv papírů, kteří vykonávají nevolnickou práci v detenčních centrech pod dohledem státu. Technicky mohou zaměstnavatelé svým zaměstnancům pracovní povolení zajistit, to by pak ale znamenalo vyplácet mnohem vyšší mzdy a platit příspěvky na sociální zabezpečení. Situaci nepomáhá ani monstrózní byrokratický aparát. Schůzky kvůli zajištění papírů jsou úředníky neustále na poslední chvíli odkládány nebo úplně rušeny, zkorumpovaní úředníci naznačují, že za pár stovek euro by to šlo rychleji, jakmile požádáte zaměstnavatele o podporu v procesu, dostanete nanejvýš padáka. Někteří dělníci dokonce přespávají celou zimu ve stanech, jiní končí na ubytovnách, kde se v garsonce určené pro jednoho tísní čtyři nebo pět lidí. Dělníci jsou neustále vystaveni hrozbě zadržení, umístění do deportačního tábora a nakonec deportace. Jejich mzdy jsou mizerné a pracují většinou na staveništích bez jakýchkoliv bezpečnostních předpisů. Černé vesty jsou posledním ztělesněním boje proti tomuto uzavřenému kruhu barbarství. Hnutí za práva migrantů má ve Francii dlouhou historii a během let si osvojilo široké spektrum postupů a taktik. Mnoho aktivistů se však cítí účelově vyloučeno z širšího levicového hnutí, ačkoliv je jasné, že se jedná o boj za důstojné bydlení a pracovní právo, témata, která tíží i pracující se všemi náležitými dokumenty.

Název Černé vesty vznikl během okupace národního divadla a záměrem bylo identifikovat se s rodícím se hnutím Žlutých vest. Ačkoliv se Žluté vesty nevyznačují přímým vyjadřováním solidarity s migranty a některé z počátečních aktivit byly evidentně podporovány krajní pravicí, několik úspěšných blokád křižovatek, dálnic a letišť mnoha migrantům dost pomohly dočasným znehybněním deportačního aparátu.

Sled událostí nabral spád hned od začátku. 16. prosince 2018 prefektura souhlasila se schůzkou, na kterou přišlo 1500 lidí. Prefektura uzavřela budovu a zavolala těžkooděnce. Praktiky šéfů a byrokratů jak nakládat s protesty a stávkami nám jsou všem známy: „Rádi s vámi problém probereme a najdeme řešení, ale jeden po druhém.“ Jinými slovy: „Je jednodušší tě zlomit jako jednotlivce, protože když před námi stojíš se svými kamarády, je zřejmé, v čem spočívá síla.“ Hnutí za práva migrantů se s podobným přístupem autorit už potýkalo. Když byli migranti nakonec z prefektury propuštěni, úředníci souhlasili, že každý měsíc vystaví papíry 30 lidem (v organizaci je jich aktivních asi 1000). Doposud nebyl vyřešen jediný případ.

Černé vesty útočí na velký byznys, který profituje z vykořisťování dělníků bez papírů nebo se podílí na deportační mašinerii, akce míří také na veřejnou infrastrukturu. Černé vesty například zinscenovali „invazi“ na letiště Charlese de Gaulla. Motto protestu bylo jasné: „Nepřišli jsme uklízet, ale bojovat!“ Byla to první ze série akcí kampaně „Černé vesty honí premiéra“, namířené na nejvyšší autority odpovědné za nespravedlnost imigračního systému. Potom začaly Černé vesty cílit na byznys aktivně profitující z trvalé nejistoty a útlaku migrantů bez papírů, jako je například cateringová a úklidová korporace Elior, která přímo v detenčních centrech využívá migranty bez papírů jako kuchaře a uklízeče. Elior je také největším dodavatelem do školních jídelen, vlastní sedm restaurací v Louvru a restauraci Julese Verna na Eifellově věži. Loni v létě 12. června 2019 byly obsazeny kanceláře korporace Elior několika stovkami migrantů bez papírů, kteří se dožadovali, aby jim pomohla vyřídit pracovní povolení. Okupace byla ukončena až poté, co migranti dostali písemné ujištění, že se s nimi setkají zástupci společnosti a problém vyřeší. Doposud Elior pomohl získat deseti svým zaměstnancům migrantům (z dvou set) pouze potvrzení nutné pro další procedury při získávání pracovního povolení, další tři byli propuštěni. Jelikož požadavky Černých vest nebyly splněny, 3. prosince 2019 ve spolupráci s anarchosyndikalisty z Národní konfederací práce (Confédération nationale du travail; CNT) došlo k další akci v pařížské Opeře, což je další prestižní zákazník Elioru. Aktivisté a aktivistky, zvláště ti bez papírů, přitom čelí tvrdé represi ze strany státu.

Přesto Černé vesty pokračují v úsilí zajistit papíry všem migrantům ve Francii. Jejich organizační struktura je horizontální a pracuje s politickou, kulturní a jazykovou diverzitou svých členů a členek, namísto aby rozdíly potírala. Vše nejde pokaždé hladce, ale od všech členů se očekává, že budou respektovat strategická rozhodnutí a taktiku schválenou na všeobecném shromáždění. Výsledek je takový, že lidé bez papírů se už neobávají politických aktivit kvůli zatýkání a deportacím, vychází ven po stovkách a konfrontují autority a byrokracii odpovědnou za jejich represi.

 

Zdroj: https://freedomnews.org.uk/whos-afraid-of-the-black-vests-the-gilets-noirs-and-the-struggle-for-migrant-rights-in-france/


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme