Žádná naděje, žádná budoucnost: Stále stejné individualistické žvásty

Recenze na nový nihilisticko-primitivistický pamflet

Nakladatelství Subverze přišlo s překladem nové publikace, která se navenek tváří, že by mohla do stagnujícího anarchistického hnutí přinést nový vítr. Při přečtení prvních řádků však záhy pochopíme, že o žádné objevné myšlenky nejde – autor skrývající se pod pseudonymem Flower Bomb jen potisící opakuje starý známý individualisticko-nihilistický balast.

Text je problematický už ve svém úvodu, kdy autor knihu věnoval dvěma anarchistickým atentátníkům, ačkoli propaganda činem ztratila význam už na začátku dvacátého století. Co se tím snaží naznačit? Že současní povstalečtí „anarchisté“ jsou málo radikální a měli by se od podpalování aut raději přesunout k vraždění lidí?

Žádná naděje, žádná budoucnost nám přináší poselství, které jako kdyby bylo okopírováno z pera Alfreda Bonnana – ve změti metafor se čtenář dozví, že není možné čekat a ztrácet čas budováním nějakých antiautoritářských projektů. Mnohem lepší je údajně zahodit odpovědnost ke kolektivu a v explozích buržoazního individualismu se vrhnout do orgií násilných přímých akcí.

Těžko říci, jak konkrétně nás to posune k solidární, antikapitalistické a rovnostářské společnosti, ale aspoň si v rámci jakési subkulturní identity můžeme potvrdit nálepku „cool rebela“, který je tak autentický anarchista, že pohrdá i anarchisty. Flower Bomb ve svém textu zcela ignoruje historické zkušenosti, kdy anarchistické revoluce ztroskotávaly částečně právě kvůli chaotičnosti a programové vyprázdněnosti. Kdy organizovanou sociální revoluci napadali izolovaní „anarchisté životního stylu“, kterým byl nějaký anarchistický komunismus zcela ukradený, protože zrovna teď a tady chtěli zažívat „emancipační destrukci“. Jako kdyby zcela zapomněli na Bakuninovo „bořit, ale i tvořit.“

Největším protimluvem textu je však skutečnost, že zatímco autor pamflet směřuje dovnitř anarchistického hnutí s cílem přesvědčit soudruhy o jediném správném vidění anarchismu, zároveň tímto anarchistickým hnutím pohrdá a nálepkuje jej „autoritářskými revolucionáři“ a „kolektivizovanou mizérií“. Přitom právě povstalecký anarchismus je svou nezodpovědností ke zbytku hnutí ryze autoritářským a je otázkou, zda jej společně s anarchokapitalismem vůbec řadit mezi anarchistické proudy, protože svým „žij tady a teď, nenech se omezovat“ připomíná spíše pravičácký reklamní slogan na Coca-colu. Podstata anarchismu spočívá v pozitivní svobodě (svobodě participovat), kolektivismu, solidaritě a samosprávě. Povstalecký anarchismus vzývá negativní svobodu (typickou pro kapitalismus), kolektivismus i solidaritu odmítá a mluvit v této souvislosti o samosprávě je nesmysl, protože povstalecký anarchismus nic nebuduje ani nevytváří. Vypadá to tedy, že se od anarchistické podstaty zcela odseknul a nyní slouží výhradně jako nástroj k represi vůči antiautoritářskému hnutí.

Flower Bomb: Žádná naděje, žádná budoucnost: Ať začne dobrodružství!. Subverze, 2020. 12 stran A5. Volně ke stažení.