Recenze na split dvou plzeňských zinů

Zinařskou tvorbu je třeba podporovat, a to zvlášť když už jste natolik věrní čtenáři, že to máte i s donáškou do domu. Ale neděste se, nejde o další dovážkovou službu, jak je to dnes běžné s jídlem a nákupy. To je jen odraz dobře fungující místní hc/punkové komunity, kde kamarádi respektují, že každý nemusí mít facebook, kde je dneska „všechno“, a dají vám vědět i jinými kanály, že pořádají koncert nebo že vydali další číslo svého zinu.

Pořád mi přišlo zvláštní, že v Plzni lidé z de facto jedné party vydávají více zinů. Vždy jsem byl příznivec spíše kolektivních počinů, jelikož ty tříbí praxi spolupráce, společného rozhodování a odpovědnosti k druhým. A toho je nám víc než třeba. A tak jako kdybych to svými úvahami snad přivolal, vyšel v listopadu spit zinů Kawakamiho rýže a Raw zine. U prvně jmenovaného jde již o páté číslo a u druhého o čtvrté, avšak podle úvodníku, příznačně nazvaného Epitaf, to vypadá také na číslo poslední. Podle mě ale není třeba smutnit, úplný konec Trojkova působení v zinovém světě to jistě nebude a určitě si ještě někdy od něho něco přečteme, i když třeba na stránkách jiného zinu. A možná je to právě onen krok k tomu, aby v Plzni vycházel hc/punkový časopis vytvářený vícero lidmi, kteří už tak mají k sobě velmi blízko. A je jedno, kdo to nakonec vystříhá a nalepí, stejně jako kolik odstavců tam nalepí dvakrát.

A když už stojíme nad hrobečkem Raw zinu, vykopaným po třech letech od minulého čísla, začněme od něj. Ale než se dostaneme k textu, vyzdvihl bych parádní celostránkové koláže na témata života v kapitalismu, dohledu, politické „reprezentace“, sociálních sítí či konzumu. Takže: pár výživných vzpomínek na rok 2010; výlet na Ukrajinu, kde mnohdy netušíte, zda i projev pohostinnosti není jen určitý způsob, jak vás vojebat; report z 13. ročníku antinacionalistického D.I.Y. hc/punk festivalu v Drážďanech; životopis kapely Barrel, která nás svou existencí ozařovala v letech 2007–2013, a to i s „kapelním rodokmenem“; vyprávění o tom, jak se při plzeňském koncertě kapely Napalm Death náckové se zlou potázali; jedna stránka o aktivitách Československého kastračního programu.

Pokud bych měl o něčem napsat víc než pět slov, pak je to shrnující report „Bylo nebylo: garáž“. Příběhy jedné garáže na okraji Plzně, přesněji reporty z koncertů, které se tam udály v letech 2015–2018, včetně benefičních akcí na uprchlický fond autonomního sociálního centra Klinika, na již zmíněný Československý kastrační program nebo Fousky, spolek pečující o opuštěné, týrané a nemocné kočky. A věřte, že se nevybraly zrovna zanedbatelné částky. Často těmto beneficím předchází benefiční běh, takže i trochu sportu do toho punku. Nechybí grilování a další pochoutky, občas distra, a když na to přijde, můžete si mezi garážemi vyslechnout i nějakou tematickou přednášku. Ač jsem se několikrát chystal, „na garáži“ jsem byl jen jednou. A musím přiznat, že jsem měl velmi příjemný pocit, že tohle je punk, jak má být, 100% D.I.Y.

Otočme sešit a mrkněme na zbylé dvě třetiny tvořené nákypem, který společnými silami uklohnili Líný Čuně a Asta. Ten mě varoval, že se mi možná nebude líbit hned ten úvod, kde prosazuje postoj, že každý by měl radši místo ježdění na klimakempy začít sám u sebe. Jenže při četbě celého zinu to zas tak jednoznačně nevyznívá. Neodmyslitelná crustová misantropie se tu mísí se systémovou kritikou, apelem na lokální aktivity a poselstvím, že stejně jako mít pozitivní postoje a něco pro ně dělat je potřeba také užívat života tady a teď.

Číslo otvírá článek o punku v Indonésii s popisem událostí v Acehu v roce 2011, kdy bylo zatčeno asi 700 pankáčů a odvlečeno do „očistných táborů“. Při popisu, jak se ke slovu po pádu diktátora Suharta v roce 1998 začali dostávat de facto prosystémoví Punk Muslim, jsem si jen tak mimochodem vzpomněl na pár bývalých známých, kteří začali s punkem ještě za komanče, aby se z nich nakonec stali pro systém bezproblémoví konzervativci a ultrapravičáci. Na dalších stránkách u státního teroru ještě zůstaneme, jen se přesuneme do Ruska, abychom sledovali osud anarchistů a antifašistů, které se v rámci kauzy Síť snaží represivní orgány za užití různých druhů mučení odhalit jako nebezpečné teroristy. Asta k tomu velmi trefně doplňuje své vlastní postřehy z krátkého pobytu v zemi cara Vladimira. Následuje zamyšlení nad protesty proti Babišovi, které jsou shledány jako vcelku povrchní, když nejvíc tepou do jeho předrevoluční minulosti. Podstatná je současná situace a to, jak k ní došlo. Návrh autora na zamezení přístupu ekonomických elit k ovlivňování politiky je do důsledku vzato návrhem na zrušení kapitalismu a buržoazní demokracie, tak jak ji známe.

Od politiky ke kultuře: rozhovory s kapelou Kosy Gen z Berounska, s Lindou zpívající v Kibeře, s Marií, co vyřvává v Lakka, vydává Mazinerii a pořádá zinfesty v Eternii, nebo s kapelou Vicious X Reality z Polska. Nebojte, rozhovory nejsou jen o muzice, ale i o postojích a mimohudebních aktivitách. Aby byl zachován pořádek, následují reporty. První je evropské turné kapel Disavoir Vivre a Interpunkce, kde mě potěšilo, že vždy věnují prostor popisu míst, na nichž koncertovali, a aktivitám, které se tam běžně konají. Následují reporty ze zahraničních koncertů, které oba vydavatelé zinu společně navštívili, stejně jako demonstraci proti honům na lišku, na kterou natrefili (jako na tu demonstraci) v Edinburgu. A aby to nevypadalo, že se doma nic neděje, je tu i popis jednoho plzeňského protestu proti cirkusu se zvířaty. A kdybyste měli těch dálek málo, je tu i pár čtivých reportáží z cest. Hezky se to čte, když nohy bolí někoho jiného. Takže: Bosna (2018) se zaminovanými oblastmi a loupeživými veverkami a Slovinsko a Itálie (2019) se závěrem na festivalu Distruggi La Bassa.

A na úplný konec recenze nahrávek a knih, kde jsem s radostí našel také zhodnocení publikace Anarchie funguje od Petera Gelderloose.

Nějaké slovo na závěr? Už to bylo řečeno na začátku: Podporujte ty, kdo ve vašem okolí vydávají ziny, pořádají koncerty či benefiční akce. Anebo ještě líp: zapojte se podle svých schopností a možností.

Kawakamiho rýže č. 5 / Raw zine č. 4. 108 stan A4, 130 Kč. Piště na trojka007[a]seznam.cz.

19.12.2019 -jk-

Review Culture