Anarchistická federace

Kawakamiho rýže č. 5 / Raw zine č. 4

Recenze na split dvou plzeňských zinů

obálka

Zinařskou tvorbu je třeba podporovat, a to zvlášť když už jste natolik věrní čtenáři, že to máte i s donáškou do domu. Ale neděste se, nejde o další dovážkovou službu, jak je to dnes běžné s jídlem a nákupy. To je jen odraz dobře fungující místní hc/punkové komunity, kde kamarádi respektují, že každý nemusí mít facebook, kde je dneska „všechno“, a dají vám vědět i jinými kanály, že pořádají koncert nebo že vydali další číslo svého zinu.

Pořád mi přišlo zvláštní, že v Plzni lidé z de facto jedné party vydávají více zinů. Vždy jsem byl příznivec spíše kolektivních počinů, jelikož ty tříbí praxi spolupráce, společného rozhodování a odpovědnosti k druhým. A toho je nám víc než třeba. A tak jako kdybych to svými úvahami snad přivolal, vyšel v listopadu spit zinů Kawakamiho rýže a Raw zine. U prvně jmenovaného jde již o páté číslo a u druhého o čtvrté, avšak podle úvodníku, příznačně nazvaného Epitaf, to vypadá také na číslo poslední. Podle mě ale není třeba smutnit, úplný konec Trojkova působení v zinovém světě to jistě nebude a určitě si ještě někdy od něho něco přečteme, i když třeba na stránkách jiného zinu. A možná je to právě onen krok k tomu, aby v Plzni vycházel hc/punkový časopis vytvářený vícero lidmi, kteří už tak mají k sobě velmi blízko. A je jedno, kdo to nakonec vystříhá a nalepí, stejně jako kolik odstavců tam nalepí dvakrát.

A když už stojíme nad hrobečkem Raw zinu, vykopaným po třech letech od minulého čísla, začněme od něj. Ale než se dostaneme k textu, vyzdvihl bych parádní celostránkové koláže na témata života v kapitalismu, dohledu, politické „reprezentace“, sociálních sítí či konzumu. Takže: pár výživných vzpomínek na rok 2010; výlet na Ukrajinu, kde mnohdy netušíte, zda i projev pohostinnosti není jen určitý způsob, jak vás vojebat; report z 13. ročníku antinacionalistického D.I.Y. hc/punk festivalu v Drážďanech; životopis kapely Barrel, která nás svou existencí ozařovala v letech 2007–2013, a to i s „kapelním rodokmenem“; vyprávění o tom, jak se při plzeňském koncertě kapely Napalm Death náckové se zlou potázali; jedna stránka o aktivitách Československého kastračního programu.

Pokud bych měl o něčem napsat víc než pět slov, pak je to shrnující report „Bylo nebylo: garáž“. Příběhy jedné garáže na okraji Plzně, přesněji reporty z koncertů, které se tam udály v letech 2015–2018, včetně benefičních akcí na uprchlický fond autonomního sociálního centra Klinika, na již zmíněný Československý kastrační program nebo Fousky, spolek pečující o opuštěné, týrané a nemocné kočky. A věřte, že se nevybraly zrovna zanedbatelné částky. Často těmto beneficím předchází benefiční běh, takže i trochu sportu do toho punku. Nechybí grilování a další pochoutky, občas distra, a když na to přijde, můžete si mezi garážemi vyslechnout i nějakou tematickou přednášku. Ač jsem se několikrát chystal, „na garáži“ jsem byl jen jednou. A musím přiznat, že jsem měl velmi příjemný pocit, že tohle je punk, jak má být, 100% D.I.Y.

Otočme sešit a mrkněme na zbylé dvě třetiny tvořené nákypem, který společnými silami uklohnili Líný Čuně a Asta. Ten mě varoval, že se mi možná nebude líbit hned ten úvod, kde prosazuje postoj, že každý by měl radši místo ježdění na klimakempy začít sám u sebe. Jenže při četbě celého zinu to zas tak jednoznačně nevyznívá. Neodmyslitelná crustová misantropie se tu mísí se systémovou kritikou, apelem na lokální aktivity a poselstvím, že stejně jako mít pozitivní postoje a něco pro ně dělat je potřeba také užívat života tady a teď.

Číslo otvírá článek o punku v Indonésii s popisem událostí v Acehu v roce 2011, kdy bylo zatčeno asi 700 pankáčů a odvlečeno do „očistných táborů“. Při popisu, jak se ke slovu po pádu diktátora Suharta v roce 1998 začali dostávat de facto prosystémoví Punk Muslim, jsem si jen tak mimochodem vzpomněl na pár bývalých známých, kteří začali s punkem ještě za komanče, aby se z nich nakonec stali pro systém bezproblémoví konzervativci a ultrapravičáci. Na dalších stránkách u státního teroru ještě zůstaneme, jen se přesuneme do Ruska, abychom sledovali osud anarchistů a antifašistů, které se v rámci kauzy Síť snaží represivní orgány za užití různých druhů mučení odhalit jako nebezpečné teroristy. Asta k tomu velmi trefně doplňuje své vlastní postřehy z krátkého pobytu v zemi cara Vladimira. Následuje zamyšlení nad protesty proti Babišovi, které jsou shledány jako vcelku povrchní, když nejvíc tepou do jeho předrevoluční minulosti. Podstatná je současná situace a to, jak k ní došlo. Návrh autora na zamezení přístupu ekonomických elit k ovlivňování politiky je do důsledku vzato návrhem na zrušení kapitalismu a buržoazní demokracie, tak jak ji známe.

Od politiky ke kultuře: rozhovory s kapelou Kosy Gen z Berounska, s Lindou zpívající v Kibeře, s Marií, co vyřvává v Lakka, vydává Mazinerii a pořádá zinfesty v Eternii, nebo s kapelou Vicious X Reality z Polska. Nebojte, rozhovory nejsou jen o muzice, ale i o postojích a mimohudebních aktivitách. Aby byl zachován pořádek, následují reporty. První je evropské turné kapel Disavoir Vivre a Interpunkce, kde mě potěšilo, že vždy věnují prostor popisu míst, na nichž koncertovali, a aktivitám, které se tam běžně konají. Následují reporty ze zahraničních koncertů, které oba vydavatelé zinu společně navštívili, stejně jako demonstraci proti honům na lišku, na kterou natrefili (jako na tu demonstraci) v Edinburgu. A aby to nevypadalo, že se doma nic neděje, je tu i popis jednoho plzeňského protestu proti cirkusu se zvířaty. A kdybyste měli těch dálek málo, je tu i pár čtivých reportáží z cest. Hezky se to čte, když nohy bolí někoho jiného. Takže: Bosna (2018) se zaminovanými oblastmi a loupeživými veverkami a Slovinsko a Itálie (2019) se závěrem na festivalu Distruggi La Bassa.

A na úplný konec recenze nahrávek a knih, kde jsem s radostí našel také zhodnocení publikace Anarchie funguje od Petera Gelderloose.

Nějaké slovo na závěr? Už to bylo řečeno na začátku: Podporujte ty, kdo ve vašem okolí vydávají ziny, pořádají koncerty či benefiční akce. Anebo ještě líp: zapojte se podle svých schopností a možností.

 

Kawakamiho rýže č. 5 / Raw zine č. 4. 108 stan A4, 130 Kč. Piště na trojka007[a]seznam.cz.


Verze pro tisk 19.12.2019 -jk-

Píšou jinde

Podporujeme

Bezpeněžní zóna

17. 10. 2020, Plzeň

Bezpeněžní zóna je prostor, kde se nic neprodává a nekupuje, přesto mohou být naplněny přímé potřeby našich tužeb. Je spousta nevyužitých nebo nepotřebných věcí, které mohou být jinými lidmi smysluplně využity. …(více)

Neposlušné Brno

24. 10. 2020, Brno

První ročník Knižního festivalu radikální imaginace …(více)