Přepis vzkazu, který zazněl na sobotní demonstraci, od našeho kamaráda, jenž pomáhá jako zdravotník na severu Sýrie.

Zdravím vás, přátelé.

Nemám moc času. Opět jsem trochu ve stresu, ale pokusím se nahrát zdravici na dnešní demonstraci solidarity s lidmi v severovýchodní Sýrii. Moc si vážím všech, co přišli po celém světě podpořit tento den a v praxi vyjadřují svou podporu častěji či každodenně.

Naposledy jsem posílal nahrávku, když okupace začala, devátého, z nemocnice ze Serê Kanîyê. Od té doby se pochopitelně hodně věcí změnilo. Nemocnice v Serê Kanîyê rychle přestala být nemocnicí a stala se podzemním centrem první pomoci ve válce. Během pár dní začala být ostřelována. Za dalších pár dní to byla v podstatě budova držící frontu, protože pojem nemocnice pro džihádisty z FSA, nebo jak si dneska říkají z National Army, naprosto neexistuje. Takže nemocnice se stala obrannou pozicí, aby lidé, co dělají zdravotnickou práci, mohli ve své práci pokračovat. Serê Kanîyê naneštěstí už dále nebylo schopno obrany, takže v jednu chvíli se odtamtud museli odvézt poslední ranění, kterých se kvůli obklíčení nahromadilo něco k padesáti. Několik z nich umřelo, protože nemohli dostat takovou péči, jakou by si zasloužili. Po několik dní nemohli být odvezeni pryč a lidé, kteří o ně pečovali, měli často moc práce, moc raněných a moc práce s obranou, aby sami nebyli zabiti džihádistickými armádami. Takže situace tam byla dost těžká. Následně se vedení SDF rozhodlo Serê Kanîyê opustit vytvořeným koridorem, což byla pro nás pro všechny velice smutná zpráva. Zároveň toho v tu chvíli už nešlo moc dělat. To znamená, že teď posílám zprávu z Til Temiru, kde dále pracujeme jako zdravotníci mezi Til Temirem a vesnicemi tady okolo, kam dojíždíme.

To, co jsme tady zažili za poslední dva nebo tři týdny, teď už tři týdny, je něco naprosto nepředstavitelného. V paměti mi utkvělo, že když jsme jednou odjížděli ze Serê Kanîyê, převáželi jsme tělo jednoho padlého bojovníka, a naproti nám jela kolona několika desítek civilních aut. Jeli ukázat nenásilný civilní protest proti tomu, co se tam děje, a vyjádřit, že nechtějí, aby válka pokračovala. Myslím si, že to, že Turecko používá džihádisty z ISIS, al-Kájdy a an-Nusrá, všichni vědí, ale málokdo ví, jak se turecká armáda a turecký stát samy dopouští válečných zločinů. Když tam tato karavana dojela a lidé vystoupili z aut ven, byli bombardováni tureckými letadly. 103 raněných, 12 lidí umřelo na místě, několik později. My jsme pomáhali obětem. To bylo něco naprosto nepředstavitelného.

Jeli jsme pak ten samý večer pro další raněné. Dvě sanitky. V jednu chvíli nám došlo, že cesta je zavřená, že se přes ni vedou boje, že ji nemůžeme projet. Když jsme se chtěli otočit, slyšeli jsme, že nad námi létají drony. Museli jsme vystoupit z aut, protože jsme se báli, že budeme bombardováni. Schovali jsme se pod stromy. Každopádně už bylo asi pozdě. Za chvíli přilítla stíhačka a zaútočila na nás bombou, což mělo za následek to, že jeden zdravotní asistent umřel, čtyři byli těžce raněni a skončili s amputovanými končetinami. Já jsem nějakým zázrakem úplně v pořádku. Fyzicky.

Každopádně tohle je to, co se tady děje. Například ambulancím, naše auto je několikrát prostřílené. Turecko používá fosfor, bílý fosfor. Prakticky to má tady v Sýrii jako výzkumnou laboratoř pro svoje nové zbraně. Nebo to, jak džihádisti, které Turecko přiváží, nakládají s civilisty, které pochytají v takzvané safe zone v rámci operace Pramen míru. V praxi to znamená, že je buď podříznou, nebo jim přímo uříznou hlavu, nebo je různě mučí, znásilňují a podobně.

Tohle vše se v době internetu, Twitteru apod. děje před očima naprosto celému světu a všech velmocí, které si navenek hrají na to, že Kurdům hrozně pomáhají. Začátek – Spojené státy, které nejdřív moderovaly tuhle věc mezi Rojavou a Tureckem, v podstatě donutily SDF, aby stáhli těžké zbraně, hodně vojska, aby sundali obranné pozice. A potom, co to udělali, Spojené státy odjely. Daly zelenou Turecku a pak přišly po nějakých deseti jedenácti dnech jako velcí záchranáři s tím, že přinášejí klid zbraní, dočasné příměří. A po uplynutí tohoto příměří si Turecko v podstatě může vzít to, za co SDF bojovalo. Venku si hrály na to, že přinesly řešení, ale to řešení je v podstatě takové: „Vy si můžete vzít toto celé území, Kurdové proti vám nebudou bojovat.“ Nakonec, protože jim došlo, že nemohou bojovat proti Turecku a USA zároveň, s tím místní souhlasili. S tím, že už nebudou další útoky na obou stranách. Hned den nato jsme měli ve vesnici Abú Rasín další letecký útok, 21 raněných, 6 mrtvých dětí, 9 mrtvých civilistů. Tak taková je tady realita. A to jsou jen příklady. Toto se zde děje každý den.

Pak se do toho navezlo Rusko s tím, že přináší velké řešení. Pozice Ruska je v podstatě taková, že chce pomoci dalšímu fašistickému diktátorovi, Bašáru al-Asadovi, aby získal zpátky kontrolu nad územím Sýrie. Když se začal Islámský stát rozmáhat, Bašár Asad tato místa opustil, protože ty lidi nechtěl bránit, neměl na to kapacitu. A teď vidí, že může tak nějak zadarmo získat nějaké území a zároveň se nebude pouštět do války s Tureckem. Je to celé performativní.

Před dvěma dny jsme byli na frontě, postavit zdravotnický point, abychom byli blíž. Udál se tam malý útok džihádistů a dvě divize režimu Bašára al-Asada okamžitě začaly utíkat pryč. Pak jsme mluvili s nějakým výše postaveným, který říkal, že měli rozkaz nepoužívat těžké zbraně, nepoužívat tanky, že to je jenom tak jakoby kvůli bezpečnosti, ale není to na boj, což si myslím, že Erdoğan moc dobře ví. Dokonce Turecko omylem zaútočilo těžkými zbraněmi na ruskou vojenskou policii. Rusko to pak samo popřelo s tím, že se nic takového neděje, že je tady vše naprosto v pořádku. To jasně ukazuje pozici toho, že si tak nějak tu Sýrii krájí mezi sebou. A žádná z těchto velmocí nemá jakoukoli energii, nebo jak bych to řekl (skoro rok nemluvím česky, tak mě omluvte), na to, aby jakkoli tuto situaci změnila nebo doopravdy pomohla lidem, co tady žijí.

A poslední ukázka toho, jak jsou tyto lži úplně zřejmé, byla, když Spojené státy řekly, že musí odvést všechny své vojáky a už tady nechtějí být, ale pak najednou změnily názor, protože zjistily, že Kurdové by mohli obchodovat s ropou s někým jiným. A to za cenu toho, že ten někdo jiný, pravděpodobně Rusko nebo kdo by to byl, by zavřel letecký prostor. Tak řekly: „No, my vlastně Kurdům pomůžeme bránit ropu.“ To naprosto jasně ukazuje jejich záměr a jaké to byly předtím lži. Naprosto jasně to ukazuje hodnoty dnešního světa, hodnoty Spojených států amerických, Ruska, Bašára Asada, Turecka a džihádistů. A celá ta komedie okolo zabití Bagdádího, kde Spojené státy neměly ani důvěru v Turecko, aby použily základnu, která byla mnohem blíž, ale použily tu v Kurdistánu. Zpravodajské informace měly od SDF a nakonec si Trump a Erdoğan hrají na to, že to plánovali dohromady. Tohle jsou všechno naprosto nechutné politické hry. A zbytek světa, přestože se o tom hodně mluví, nedělá ve vysoké politice téměř žádné akce.

Protože je to znova jak druhá světová válka. Celé to začalo něčím, co je naprosto stejné jako mnichovská dohoda. A další věci pokračují ve smyslu: „Dobře, vytvořte si safe zone, vytvořte to, jak velké chcete,“ což připomíná: „Jo jo, můžete si vzít po Československu i Polsko a půlku Francie, dokud nezačnete útočit i na Anglii a na Spojené státy americké.“ Země žijí v naprostém strachu a naprosté neochotě s tím něco dělat a snaží se to zaonačit „jeden za všechny, všichni za jednoho“, mottem, které by příslušníci NATO měli mít. Každopádně příslušníci NATO by pak taky v takovém případě měli mít odpovědnost „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Což se v praxi vůbec neděje.

Chtěl bych vám poslat hodně sil a energie a říci, že jakákoli akce za to, aby vaše hlasy byly slyšet, je potřeba. A že teď je ten správný čas pro akci, pro solidární akci, možná za hranicí toho, co jsme byli ochotní doteď dělat pro různé boje nebo solidaritu, protože situace tady není dobrá a teď máme turecká vojska u bran Til Temiru. Takže asi tak.

3.11.2019

World Event