Recenze na knihu s podtitulem Ekonomické a politické rozměry v českém subkulturním prostředí pozdního státního socialismu a postsocialismu

Zdá se, že zabývat se subkulturami je trendy. U vysokoškoláků to bývá tím, že ve svých bakalářkách a navazujících pracích můžou zúročit své subkulturní zkušenosti, pamětníci zase mají potřebu zanechat po sobě nějakou stopu v podobě pár vzpomínek, vizuálně jde navíc o chytlavou záležitost, takže ani fotografiemi se nešetří. Někdy je to povedené, jindy povrchní a nepřínosné. Pokud bych měl hodnotit knihu Kultura svépomocí, zařadil bych ji rozhodně do té první kategorie. Na práci s podtitulem Ekonomické a politické rozměry v českém subkulturním prostředí pozdního státního socialismu a postsocialismu se podílelo hned devět autorů motajících se kolem Archivu česko-slovenských subkultur, což se ve výsledku odráží v tematické rozmanitosti i v různorodosti přístupů k objektu studia.

Práce se zaměřuje na tři různá, avšak související hlediska: 1) na sebeutváření subkulturní scény a tvorbu vlastní kolektivní paměti, 2) na politickou (ne)aktivitu a 3) na svépomocné strategie. Není tedy třeba dodávat, že centrem zájmu je subkulturní autonomie, čili nakládání s principem DIY (udělej to sám), který je sám o sobě často ideovým východiskem mnoha subkultur. Kniha je také zajímavá tím, že se nedrží rozlišení „před rokem 1989 a po něm“, což jí svým způsobem uvolňuje ruce při kladení otázek ohledně proměn daných tímto historickým mezníkem, kupříkladu ve vztahu k čerpání inspirací či subkulturní „ekonomice“.

I když jsou úvodní kapitoly zasvěceny teorii zkoumání subkultur, neděste se čtenářsky nevděčného pojetí à la přetiskování strukturovaných disertačních prací. Na druhou stranu nečekejte nějaké „velké závěry“. Na ty podle slov autorů tato publikace neaspiruje.

Princip DIY je běžně spojován s progresivními subkulturami. Uvedené případové studie ale dokazují, že jde o „mrtvou schránku“, nad níž mohou fungovat jak svobodomyslné, tak ty striktně apolitické, stejně jako zcela reakční proudy. A kam nás jednotlivé studie zavedou? Český underground a jeho zmytizovaná a v minulosti zakletá identita. Orální historie rock-a-billy. Pokusy o neonacistické sdružování v osmdesátých letech. Od HC/punku na alterglobalizační barikády. Kazety a jejich samizdatové šíření. Hudební burzy mimo oficiální ekonomiku. Komodifikace punku aneb kdo je tady komerčák? Vězte, že každá kapitola je informačně obohacující a zároveň vede k mnoha zamyšlením. Ty už ale ponechme na samotném čtenáři.

Ondřej Daniel a kol.: Kultura svépomocí. Ekonomické a politické rozměry v českém subkulturním prostředí pozdního státního socialismu a postsocialismu. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2017. 170 stran A5, 195 Kč.

26.8.2019 -jk-

Recenze DIY Kultura