Anarchist Federation

Jak to chodí ve Food not Bombs

Food not Bombs (FNB) je celosvětové uskupení kolektivů lidí hlásících se (či majících blízko) k anarchistickým myšlenkám. Stěžejní činností je vaření a rozdávaní jídla, popř. dalších potřeb, lidem, kteří o to mají zájem, nejčastěji bezdomovcům.

FNB

Tato činnost je protestem proti společenskému systému, který je na jedné straně schopen vynakládat obrovské prostředky na zbrojení a dotovat či realizovat další nesmyslné asociální a přírodě škodící věci, a na druhé straně není ochoten zajistit mnoha lidem nepodmíněně ani základní sociální práva, jako je např. právo na jídlo, bydlení či důstojné zacházení s člověkem jako bytostí, která má své individuální potřeby.

Smyslem této činnosti je snaha o realizaci společnosti založené na solidaritě, spolupráci a rovnosti a prostoru pro svobodný rozvoj jednotlivých lidí a kolektivů.

Sociální prostředí aktivit FNB

Při činnosti v rámci FNB se člověk setká s různými lidmi napříč třídním spektrem společnosti.

V první řadě je to samotný kolektiv FNB „vařičů“, ve kterém se mnoho z nás poprvé setkalo s podobnými lidmi, s praxí nehierarchického kolektivního rozhodování a dobrovolné skupinové spolupráce, s problematikou jídla (etického jídla, přebytků – které jsou často neúčelně vyhazovány díky zbytečným byrokratickým předpisům a ochotě – často ze strachu – je dodržovat, dumpster divingem…) a s praxí přímé solidarity.

Další skupinou lidí jsou potřební, nejčastěji tedy lidé dlouhodobě se nacházející ve špatné sociální situaci, zpravidla označovaní jako bezdomovci. K této skupině aktivita FNB díky neautoritativnímu přístupu otevře lidem z kolektivu „cestu“ a ukáže jim realitu jejich každodenních životů na pozadí dnešní společnosti.

Třetí skupinou jsou různí, většinou skrytí, odpůrci našeho snažení z řad (zejména komunálních) politiků a jejich nohsledů – městských či státních policistů.

Pak jsou tu ještě různí lidé, kteří vám vyjadřují obdiv, různě vás podporují, vyptávají se atp.

Kolektiv FNB a pár postřehů z praxe

Mezilidskou spolupráci lze při snaze o tvorbu svobodnější (pro život příjemnější) společnosti pokládat za jeden z nejdůležitějších tvořivých prvků, který stojí na jejím počátku a pro realizaci této myšlenky je stěžejní.

FNB je z největší části založeno na anarchokolektivismu, tzn. právě na dobrovolné mezilidské spolupráci a vzájemné pomoci.

Skrz dobrovolnou angažovanost v takovém FNB kolektivu se člověk učí, zkoumá a může experimentovat se společným fungováním na principech svobody, rovnosti a přátelství, tedy anarchistických principech.

Možnost zažívat tyto funkční principy osobně mnoho lidí zajisté provokuje k přemýšlení o tom, proč tytéž principy nefungují ve více sférách většinové společnosti a jakým způsobem je do ní (tedy do života kolem sebe) začít začleňovat. „Proč bych tedy měl žít podle těch stávajících odosobněných principů, když to, co jsem prožil, bylo zábavnější, příjemnější, daleko více vyjadřovalo individualitu a zvyšovalo efektivitu mého snažení?“

Realita občas nebývá až tak růžová. Hodně záleží na lidech a jejich zodpovědném přístupu. Stává se, že se v kolektivu lidé občas hádají, necítí se dobře, někdo něco neudělá nebo podělá, či se nechce nadále angažovat. Pro naši snahu je však stěžejní ptát se, proč tomu tak je. Děje se tak, pokud člověk nepociťuje z činnosti v kolektivu dostatek radosti – pro zmíněného člověka to může být důsledek toho, že pochybuje o smyslu činnosti kolektivu, není schopen navázat hlubší kontakt s lidmi v kolektivu, popřípadě je zaneprázdněn jinou, pro něj důležitější činností.

Přítomnost těchto jevů může v části kolektivu vzbuzovat pocit, že dělají něco navíc či za někoho, jsou jim házeny klacky pod nohy apod. Jediným řešením je pak o problémech spolu mluvit, připomenout si principy rovnosti a dobrovolnosti, tedy základní principy skupiny, a reflektovat ze samotné činnosti pramenící uspokojení – radost, naplnění a smysluplnost. Tyto jevy mají vždy nějaký dohledatelný důvod, který je dobré odhalit a znát, aby se z něj bylo možné poučit.

Nikdy není chybou pouze jedince či zbytku kolektivu, že něco nefunguje. Je to vždy chybou kolektivu jako celku, jelikož není schopen si možných problémů všimnout a včas je řešit.

Z praxe také víme, že mnoho problémů může nastat při „usedání si“ kolektivu, tedy předtím, než si každý najde to, co ho baví a co je schopen dělat. Někdo radši dělá rozpis, jiný chodí vyzvednout darovanou zeleninu, další se věnuje dumpster divingu, ta zas chodí jen vařit a rozdávat, onen chodí pouze rozdávat, protože ho vaření s kolektivem nebaví a raději dopoledne upeče doma sám koláč… Takže důležité je nenechat se ze začátku odradit, respektovat preference ostatních a nesnažit se je nutit do něčeho, co jim není blízké.

Solidarita

Solidarita je středobodem činnosti FNB. Jak ji z našeho pohledu definovat? Jedná se o nezadržování a neplýtvání prostředky a energií k zajišťování životních potřeb. Je to snaha nabídnout zmiňované ostatním lidem, kterým to pomůže v životním rozvoji. Zdarma, bez podmínky „něco za něco“. Je to obrovský rozdíl oproti tomu, co nám nabízí tzv. trh v rámci industriální civilizace. Trh je sice přesycen vším možným, co může život ulehčit či zpříjemnit, avšak cokoliv z něj získat znamená odevzdat velkou část naší energie a času někomu jinému, což je u lidí, kteří disponují minimální energií, podstatný problém, který jen zhoršuje jejich situaci.

Solidarita není charita. Není to „já mám víc, tak se tedy nad tebou smiluji a trochu ti dám“. Jde spíše o jakési otevřené hnutí. O přímý osobní výraz podpory. U praktikované solidarity (to znamená, že není vnímána jako „něco za něco“ a není posuzováno, jestli se to v přepočtu na peníze vyplatí) po čase člověk zapomene, kolik „vložil“ a kolik se mu „vrátilo“. Nezáleží na tom. Její výhodou je osobní neinstitucionalizovaný kontakt a možnost zpětnou solidaritu přijímat od někoho úplně jiného, oproti obchodním vztahům, kde je vše pevně dané. Díky tomu je solidarita alternativou ke klasickému obchodnímu jednání a má potenciál nabídnout mnohem víc než tržní vztah mezi jednotlivci, protože čím více lidí se účastní, tím větší škála potřeb (i těch nemateriálních) může být pokryta.

Pokud se tedy FNB kolektiv nestaví do nadřazené role dárce a je mu vlastní myšlenka bezpodmínečného práva přijímat jídlo a základní životní prostředky bez toho, aby byl „příjemce“ vnímán jako „troska“ a „parazit“, začne se po čase pomalu solidární jednání projevovat i od lidí na ulici směrem k nám – třeba se na nás na ulici přátelsky usmějí (což v dnešní době zrychleného strojového „pracuj-nakupuj-pracuj“ života není zrovna samozřejmostí), prohodí s člověkem pár slov, chtějí se rozdělit o alkohol či vydumpsterované dobroty, ukážou vám nějaká zajímavá místa, kam se normálně nedostanete, či se stanou dobrými přáteli (o což vlastně jde). Vpuštění člověka mezi svéráznou komunitu lidí na ulici přináší také velmi dobré možnosti ke „studiu“ této skupiny, což pro některé lidi, které to zajímá, může být také obrovskou výhodou, kterou si za peníze těžko koupí.

Za sebe si ještě myslím, že například při aktu hmotné solidarity, kterou je praktická stránka FNB, je dobré zmínit i to, že jde o snahu pomoci člověku v překonání špatné situace zároveň se snahou navázat spolupráci a společně docílit toho, aby k tomu již nedocházelo.

Učit sebe a ostatní lidi solidárnímu jednání je pro tvorbu společnosti fungující podle anarchistických principů naprosto nezbytné. Zkušenosti a činnost kolektivů Food not Bombs jsou k tomu velmi nápomocné.

 

Vyšlo v Existenci č. 4/2014 na téma Válka.


Print version 23.5.2019 -ia- (FNB Plzeň)

Next events:

IFA/IAF - International of Anarchist Federations
Web of Anarchist Federation Publishing House

Written elsewhere

Links