Anarchistická federace

Girls fight back – fotbal proti rasismu

Report z 12. ročníku oblíbené sportovní události Fotbal proti rasismu.

leták

Ani tento rok nechyběl v žádném aktivistickém kalendáři na první květnový víkend velký vykřičník. Ve Věžničce u Jihlavy se totiž konal už dvanáctý ročník legendární sportovně-kulturní akce Fotbal proti rasismu. A protože nejde o akci zaměřenou jen na pustou zábavu, nechyběl ani letos politický podtext: podtitul dvanáctého ročníku mluví dost jasně: Girls fight back. Organizátorky a organizátoři k tomu uvedli: „Právě ženám ve sportu bychom letos chtěli věnovat větší pozornost. V mnoha sportech jsou ženy kvůli svému genderu značně znevýhodněné. Ať už se jedná o redukci žen na pouhé sexuální objekty, platové rozdíly či nedostatečnou pozornost, která je ženskému sportu věnována v médiích. Fotbal a sport obecně nás nezajímá jako na výkon a peníze orientovaná zábava pro vyvolené muže a ženy. Chápeme sport (a fotbal a ping pong obzvlášť) z jeho podvratné podstaty. Myslíme si, že sport by neměl rozdělovat, ale spojovat lidi a vytvářet komunitu bez ohledu na barvu kůže, národnost, třídu nebo pohlaví.“ Kromě tradičního fotbalového turnaje tak v programu nechyběly politické přednášky nebo workshopy.

Předpověď počasí neslibovala zrovna spálené obličeje, které si hráči a hráčky odváželi z posledních ročníků – dokonce hrozila nočním sněžením a vytrvalým deštěm, což sice část citlivějších návštěvníků odradilo, i tak se ale našlo dost odvážných, kteří se nebáli vyhlášené vysočinské zimy, a mnoho z nich dokonce po areálu i v pěti centimetrech bláta chodilo bosky.

Páteční program pro nedočkavé se skládal jen z hudební části, zahrál třeba Císařpancíř nebo Hyenxxx.

Středobodem celého sobotního dne byl samozřejmě fotbalový turnaj. Letos se sešlo nejspíš nejvíc týmů v celé historii, po dosažení celkového počtu 24 sportovních celků už se některým zájemcům kvůli kapacitě ani nepodařilo do turnaje přihlásit. Klasické zkopcovité malé hřiště i letos zažilo nevídané souboje. Hned na úvod mohli diváci a divačky zhlédnout epický souboj týmů Starý kurvy feministický a Demonstrace Za smrt fotbalu. Starý kurvy feministický byla banda feministek ze starých časů, které v šatech po kotníky a s paraplíčky horovaly za volební právo žen. Jejich hlavní hrací strategií byl přenos balonu přes hřiště v kabelkách. Demonstraci Za smrt fotbalu to ale nerozházelo. Ti se totiž víc než o fotbal samotný zajímali o těžkooděnce. Když na hřišti uspořádali protestní akci s transparenty a pyrotechnikou, zažili policejní brutalitu. Než chudáci demonstranti stihli rozdat kolemjdoucím letáky hlásající, že fotbalové míče mají duši nebo že místo hřišť by měly být trávníky, už na ně štěkal policejní pes a fízl jednoho z nich tahal do autu. Naštěstí si to pak mohli v rámci svého týmu vyříkat, když v závěru turnaje vyhráli za nejlepší kostýmy veganský dort.

Nebyly to jediné týmy v kostýmech a na hřišti za balonem běhala třeba vodňanská kuřata, parta v ponožkách a županech nebo banda pirátů. I názvy byly jako každoročně hodné zaznamenání. Kromě Hnusokomoušů jste mohli zápolit třeba s Ranním sraním a sledovat výkon Sagvana Tofu na houbách, FC Prohry nebo Papežových piček.

Mezi týmy nechyběla ani legendární čistě ženská úderka z Prahy SK Trefa, která sice neměla žádný kostým a nedala ani jeden gól, ale zato hrála s obrovským nasazením, uhrála aspoň jednu remízu a i z prohraných zápasů odcházela se ctí a s pocitem dobře odehraného mače.

Po celý den se nejen hráčky a hráči, ale i fanouškovská základna mohli posilnit zapatistickou kávou od kolektivu Black Seeds (rozhovor s jeho členy jsme přinesli v posledním čísle Existence) a nechyběl ani pestrý výběr veganského občerstvení včetně cukrárny Food Not Bombs Jihlava.

Od poledne začínal doprovodný program, který otevíral workshop na výrobu brčkofonu, mrkvoflétny, bouchátek, chrastítek, bublátek… ze všeho, co účastníkům přišlo pod ruku. Další byl workshop sebeobrany, který se zaměřoval na verbální způsoby, jak se bránit proti obtěžování.

Kolem druhé se naplnila předpověď a dešťová přeháňka nahnala většinu účastníků do šapitó. Toho však nemuseli litovat, protože tam zrovna začínala přednáška o ženách ve sportu, v rámci níž Vojtěch Ondráček vyzdvihl některé významné sportovkyně a ústrky a problémy, kterým musely čelit. Kromě současných světových „celebrit“, jako sestry Williamsovy, ale zmínil i ty, které už jsou skoro zapomenuté. Věnoval se tak třeba čistě ženským fotbalovým týmům v Anglii po první světové válce, jejichž zápasy v návštěvnosti překonávaly ty mužské. Jenže muži rozhodli, že „fotbal je pro ženy nevhodný“ a v roce 1921 ženám fotbal hrát zakázali. Fotbalistky si musely na „laskavé“ svolení počkat celých padesát let. To je mimo jiné dobrý argument, jak zavřít hubu hospodským znalcům fotbalu, co nadávají, že ženská nebude fotbal nikdy hrát tak dobře jako chlap. Padesát let přerušení tradice je padesát let (i když samy dobře víme, že takové chytráky podobné argumenty nezajímají a pořád si budou mlít svou…).

Do programu přispěla i skupina Limity jsme my!, která uspořádala akční trénink nebo povídání o tom, proč přijet na letošní klimakemp.

Už od pozdního odpoledne probíhaly i koncerty, hrálo se hned na dvou stageích – klasické pódium v hospodě doplnilo prostorné šapitó, které bylo dokonce vytápěné. Sobotní koncerty nabízely hudebníky různých žánrů. Od synth popu v podání hudebnice Palmy nebo experimentální hudby uskupení Kolena přes country od podlahy v podání kapely Dingo až po blackmetalový Bahratal. Koncertní sérii uzavírala nová pražská kapela Kurvy Češi. Afterparty měla pod palcem Mary C a jistě se tančilo až do rána.

Na závěr se sluší poděkovat organizačnímu kolektivu za skvěle připravenou akci (což je ostatně už zvykem). I když počasí nebylo zrovna nejkrásnější, dalo se to přežít a příští rok pojedeme zase. A už se těšíme!


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme