Anarchistická federace

Ziny včera a dnes

Nakladatelství AF bylo přizváno do diskuse o českých a slovenských fanzinech.

ziny

Ve čtvrtek 21. února se v Praze v Kampusu Hybernská uskutečnila panelová diskuse zaměřená na české a slovenské fanziny. Tato akce se konala v předvečer mezinárodní konference „Building the Scenes? Fan/zines in Central Eastern and South Eastern Europe before and after the Fall of Berlin Wall“, která probíhala následující dva dny na Filozofické fakultě UK. Jak beseda, tak konference byly pořádány Archivem českých a slovenských subkultur ve spolupráci s Centrem pro studium populární kultury a Filozofickou fakultou UK.

Projekt Archivu je velmi zajímavým počinem, do něhož je zapojena skupina akademiků s odborným i osobním zájmem o fenomén zinů. Jeho cílem „je vytvoření digitálního archivu subkulturní produkce, který bude sloužit jako pomůcka při výzkumu a výuce dějin každodennosti a nezávislé kulturní produkce v Česku a na Slovensku“. Subkulturní příslušnost je zde brána jako jedna z důležitých forem společenské identifikace a archiv se tedy zaměřuje zejména na sběr tiskovin a pořizování rozhovorů s osobami do subkultur v minulosti či současnosti zapojenými.

Beseda měla začít v sedm večer, ale už s předstihem jsem měl možnost dát se dohromady s dalšími dvěma hosty v přilehlé kavárně. Jedním z nich byla Petra, vydávající od roku 2006 zin Cerelitida, druhým Mišo, provozující v současnosti blog Muzika-Komunika. Já pak byl pozván coby člen kolektivu Nakladatelství Anarchistické federace. Měli jsme dost času letmo se seznámit, zjistit pár společných známých a promluvit si o našich aktivitách. Nejvíc mě asi nadchlo, když Mišo vyprávěl, jak zinovou tvorbu využil při své práci s lidmi s mentálním postižením, kteří tak mohou prezentovat v plátku Na kolene svou literární a výtvarnou tvorbu.

Samotná diskuse začala s nutným akademickým zpožděním. Mezi pozvanými hosty nás v panelu doplnil ještě Milan, který má přehled o metalové podzemní publicistice a vydával zin Spawn Rebirth. Z pořadatelů z Archivu se coby moderátoři a také se svými vlastními vzpomínkami a postřehy přidali Miro a Miloš, který mj. stojí za knihou o fanzinech z různých scén nazvanou Křičím: „To jsem já.“ Co se týče publika, sotva početně převyšovalo nás v panelu. Je to velká škoda, jelikož debata byla hodně zajímavá, a jestli si ji někdo skutečně užíval, tak to byli diskutující i oba moderátoři – na všech bylo znát, že jsou ve svém živlu.

Nejprve všichni zavzpomínali, jak a kdy se vůbec se ziny setkali. Zajímavé bylo, že každý příběh byl jiný. Někteří se s neoficiálními tiskovinami či s jejich tvorbou setkali ještě na konci 80. let, například ve formě kopírákových přepisů či katolického samizdatu. Odtud následovala otázka, proč jsme si vybrali právě tuto aktivitu a s čím kdo začínal. Ukázalo se, že u všech šlo spíš o jednu z aktivit, která se odvíjela od jejich komplexnějšího zapojení ve scéně, s čímž mohlo souviset pořádání koncertů, hraní v kapele, politické aktivity apod. Všichni se také vyznali ze své vášně pro papírové médium, z čehož vyplynula debata o zinařství v době rozvíjejících se digitálních médií. Padla shoda, že publikace ve své materiální podobě mají mnohem větší životnost a člověk se k nim mnohdy rád vrací. Vtipná byla odbočka k počátečním vlivům přicházejícím z mainstreamových tiskovin, vzpomínalo se také na různé nadšence, kteří měli pro tu kterou scénu svůj nepopiratelný význam. Ohledně samotné přípravy publikací a principu DIY byl mj. vyzdvižen přínos kolektivní tvorby a spolurozhodování o výsledném díle.

Moderátoři z Archivu následně zamířili k tématu sběratelství a zveřejňování archivů. Problém, kde je hranice, co zveřejnit a co ne, jaké údaje (např. jména a adresy) neposkytovat, jsme sice nevyřešili, ale došli jsme k dalším otázkám. Například jak přístup k archivům vytváří privilegovanou pozici při interpretaci dějin subkultur a jednotlivých scén. Pokud však nechtějí být odkázány na akademické studie, měly by svou historii mapovat samy. Nakonec došlo také na dotazy z publika. Jeden se týkal zahraničních vlivů na zinovou tvorbu. Často se zmiňovalo Polsko, kde byly subkultury v tomto ohledu přece jen dost napřed zřejmě i díky jiným legislativním podmínkám.

Po oficiálním konci obdrželi panelisté malý prezent od Nakladatelství AF – poslední číslo Existence – a diskuse, nyní již cela neformální, se přesunula do přilehlé kavárny a po jejím zavření se konal hromadný odchod na pivo a mluvilo se ještě dlouho do noci.


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme