Divoké stávky, zaprodaná odborová byrokracie, pokrytecká levicová vláda, ignorance médií, taková je největší stávka v severní Americe za několik posledních desetiletí. Skutečnost, že se váš život nachází ve vašich rukou však přináší pocit opojného štěstí.

Desátého ledna vstoupili do divoké stávky pracující tří továren na automobilové součástky ve městě Matamoros, nacházejícím se na hranici s USA. Navzdory tvrdé a nebezpečné práci, dvanáctihodinovým směnám každý den, šest dnů v týdnu dostávají zdejší zaměstnanci a zaměstnankyně pětasedmdesát centů na hodinu. Zatímco se pracující lopotí pro plesnivý chléb, vedení společnosti se topí v milionech.

„Korporace Magna sídlící ve městě Aurora v kanadském Ontariu je pátým největším producentem automobilových součástek na světě s obratem dosahujícím za rok 2017 39 miliard dolarů a nezdaněným ziskem 3 miliardy dolarů. Magna nedávno otevřela továrnu v mexickém Querétaru. Ve třiceti podnicích po celém Mexiku včetně města Matamoros už zaměstnává asi 24 000 lidí. Generální ředitel společnosti Don Walker je jedním z nejlépe placených manažerů v Kanadě s ročním platem 20,4 milionů dolarů. Kromě toho mu bylo poskytnuto 25,4 milionů dolarů v akciových opcích, které neuplatnil a 10,2 milionů v dividendách, které mu byly připsány, ale nebyly ještě vyplaceny.“ (2. 2. 2019, www.wsws.org)

Navzdory dlouhé historii do očí bijícího vykořisťování pracující doufali, že jejich mrzké mzdy letos porostou. Administrativa obchodníka s pokrokovou agendou Andrése Manuela Lópeze Obradora na začátku roku schválila zákon o navýšení minimální mzdy. Ačkoliv navýšení nemělo pokrýt pracující v Matamorosu, jelikož se nachází v pásmu volného obchodu, mnoho lidí doufalo, protože zákon měl vejít v platnost v době vyjednávání nových smluv. Věřili, že se stoupající mzdovou hladinou v regionu udrží krok. V tomto kontextu chtěli po svých odborových předácích, aby vyjednali dvacetiprocentní navýšení mezd a odměnu 1700 dolarů. Realita je však legitimním požadavkům na hony vzdálená.

„Namísto navýšení mezd ředitel Obchodního koordinačního centra oznámil, že majitelé by spíše souhlasili s navýšením odvodů do důchodového fondu. Někteří majitelé však odmítli cokoliv navyšovat, odvolávali se na zvýšení minimální mzdy a seškrtali vyplácení všech odměn za produktivitu. Další se postavili za prohlášení ředitele Národní komory pro transformaci průmyslu (instituce sdružující tzv. maquiladory, montovny v pásmu volného obchodu) Rogelia Garcíu Treviña, který mobilizuje management, aby proti podobným požadavkům tvrdě vystupoval a propouštěl zaměstnance, je-li to nutné, z důvodu předcházení navýšení nákladů na mzdy.“ (11. 2. 2019, socialistworker.org)

Jakmile se pracující dovtípili, že jejich předáci hodlají souhlasit s těmito zaprodanými dohodami, převzali záležitosti do vlastních rukou.

„Dělník z továrny na automobilové součástky Autotiv, která v Matamoros první vstoupila do divoké stávky, sdělili WSWS (World Socialist Web Site), že 12. ledna, hned jak pracující zjistili, že se odbory a management spřáhli a obrali je o závazné odměny a navýšení mezd, založili komisi pracujících nezávislou na odborových svazech a zvolili pět delegátů, aby zorganizovali stávku a ,bojavali za naše práva a za to, co nám náleží‘.“ (26. 1. 2019, www.wsws.org)

Dvě tisícovky dělníků a dělnic, rozhněvaných zkorumpovanými předáky, dva dny před zahájením stávky napochodovaly před práh šéfa odborů Villafuerta Moralese a skandovaly: „Villafuerte, táhni! Zaprodanče! Despoto!“ V následujících dnech vstoupili do sebeorganizované stávky pracující z více než patnácti továren. Na brány závodů byly vyvěšeny rudé a černé prapory. V tuto chvíli zpanikařila i opora nové státotvorné levice. Obradorovci se začali klanět šéfům.

„V pátek v jednu odpoledne náměstek ministerstva práce a sociálních věcí Alfredo Domínguez Marrufo a José Ramón Gómez Leal, federální zástupce státu Tamaulipas, kteří byli jmenováni samotným Obradorem, uspořádali tiskovou konferenci, na níž požadovali, aby pracující akceptovali ,desetidenní nebo delší odklad‘ kvůli dalším vyjednáváním a ,vyvarovali se stávky, která by mohla mít neočekávané důsledky‘.“ (26. 1. 2019, www.wsws.org)

Lidé výzvu k opětovnému zahájení vyjednávání pochopitelně odmítli. Od desátého ledna se tak do stávek zapojily desetitisíce pracujících po celém Mexiku. Velká část stávkujících pracuje v automobilovém průmyslu, ale zapojili se i lidé z ostatních sektorů, např. z Coca-Coly a Wal-Martu.

„Minulý čtvrtek 680 pracujících společnosti General-Mills ve městě Irapuato v centrálním mexickém státě Guanajuato zahájilo čtyřdenní divokou stávku, aby protestovali proti nespravedlivému propuštění dvou kolegů a požadovali novou smlouvu, která jim zaručí placenou dovolenou a lepší podmínky. Vyjednávání pokračuje.

Stovky učitelů a učitelek v jižním státě Michoacán pokračují ve stávce a blokádách hlavních železničních tratí. Požadují vyplacení prémií v celkové hodnotě 311 milionů amerických dolarů, které jim dluží stát. Doposud se s vládou nepodařilo vyjednat žádné řešení. Odborový svaz pracovníků ve školství (CNTE) se distancoval od stávkujících, kteří blokádami vážně narušují export automobilových součástek do Asie.

Pracující pěti univerzitních kampusů stávkují již desátý den. Požadují růst mezd o 20 % a podobně jako v ostatních případech i zde vzrůstá nevraživost vůči vedení odborů.“ (zdroj: wsws.org, 12. 2. 2019)

K jednatřicátému lednu přišly stávky zaměstnavatele na více než 50 milionů dolarů denně. Zaměstnavatelé se s realitou snaží vyrovnat různými způsoby. Někteří souhlasí s požadavky pracujících, jiní se uchylují k masovému propouštění. „Sdružení maquilador Index minulý týden oznámilo, že společnosti propustily už 1500 stávkujících a během následujících tří let plánují propustit dalších 25 000 zaměstnanců a zaměstnankyň. Pracující také čelí rostoucí represi ze strany Obradorovy administrativy. V Matamoros proti stávkujícím zasahovala armáda. Agentura AP uvádí, že Obradorova vláda apelovala na odborové předáky, aby nepodporovali požadavky na růst mezd.

Mexiko se stalo levnou montovnou díky neoliberálnímu paktu NAFTA, podepsanému před pětadvaceti lety. Většina továren v Matamoros zásobuje severoamerické automobilky levnými součástkami. Dělníci v maquiladorách berou průměrně kolem dvou dolarů na hodinu, v USA berou 21,5. V uplynulých letech byly stávky v Mexiku vzácným jevem. V roce 2017 proběhlo pouze 17 stávek. V Matamoros se podobná stávka neodehrála za posledních třicet let. Odborové svazy jsou většinou napojeny na Institucionální revoluční stranu, která vládla Mexiku 71 let. To se nyní snaží Obrador zvrátit a kooptovat odborové svazy pod své Hnutí národní obnovy. Současná stávková vlna je jistě pro dělnické hnutí v Severní Americe zlomovou událostí.

Zdroj:
http://libcom.org/blog/mexican-workers-take-matters-their-own-hands-14022019

Související články:
https://www.afed.cz/text/6865/zapomen-na-zmenu-mexiko
https://www.afed.cz/text/6857/mexiko-puvodni-obyvatele-nevolili

20.2.2019 Zahraniční sekretariát AF

Ze světa Práce