Reportáž z podzimního Existenčního večírku

Když na jaře vyšla Existence na téma „reakční rejdy“, předpokládali jsme, že vzhledem ke své naléhavosti přitáhne zájem a o účast na následném Existenčním večírku nebude nouze. Ale chyba lávky. Sešli jsme se všehovšudy tři a rozhodli se, že nemá cenu si v takovém počtu hrát na besedu, a tak jsme jen nezávazně konverzovali při večeři.

Kladli jsme si tedy po půl roce otázku, zda podzimní Existenční večírek na téma „rok 1968“ nebude náhodou podobný a jestli je ještě vůbec zájem o tento formát besedy s možností zapojit se do diskuse nad tématy a podobou anarchistických publikací. To udržovalo jisté napětí během přípravy veganského segedínského guláše. Ani jsme na něj nebrali ten největší hrnec. Po půl sedmé už se ale začal hrnec postupně vyprazdňovat a v sedm bylo přítomno dost lidí na to, abychom mohli zahájit besedu.

Na úvod byla oznámena změna ve frekvenci vydávání naší revue, představeny nejbližší plány Nakladatelství AF a následně se rovnou přešlo k tématu posledního čísla Existence. Více než popis toho, co je na jeho stránkách, byly kladeny stěžejní otázky. Jak moc je důležité zabývat se historií a netrpí Existence tím, že jí věnuje takový prostor? Co vyvolalo události roku 1968? A jaké byly jeho dopady? Na jaká úskalí revoluční tendence narazily a jaká byla role anarchistů v té době? Odpovědi na tyto otázky, či alespoň snahu o jejich zodpovězení, najdete uvnitř časopisu, na večírku zaznělo alespoň stručné shrnutí.

Tento úvod byl dobrou příležitostí předat slovo zástupci skupiny Kolektivně proti kapitálu, která na začátek listopadu chystá menší přednáškové turné, během něhož chce zprostředkovat setkání s účastníky divokých květnových dní v Paříži roku 1968. Podobné turné pořádal s úspěchem tento kolektiv již před deseti lety. Nebyla tedy nouze o pár zprostředkovaných historek a pohled na to, co se tehdy ve Francii pod vládou generála de Gaulla odehrávalo a jaké rozdíly byly mezi děním na vysokých školách a v továrnách.

Debatu de facto odstartovala otázka po revolučních cyklech. Diskutovalo se tedy nad tím, zda skutečně něco takového existuje či jde jen o náhodu, a také o tom, jaké jsou podmínky a impulzy revolučních let. Nakonec se debata točila kolem srovnávání roku 1968 a roku 2011, kdy proběhlo Arabské jaro a kdy o sobě daly vědět hnutí okupací náměstí ve Spojených státech, Španělsku, Řecku a na dalších místech. Ukázalo se, že i mezi námi existuje tendence idealizovat si události, které jsme v dané době vzhledem ke svému věku nemohli prožívat, stejně jako to, že nejlépe se nám vyjadřuje právě k těm obdobím, která jsme mohli přímo sledovat. Jako když jsme konstatovali, že i když se mnohá hnutí dotkla dění v jednotlivých čtvrtích měst, téměř vůbec neměly vliv na jednotlivá pracoviště. Dobrým příkladem byly nedávné protesty ve Francii, kdy protestující lidé přes den pracovali a v noci, ve volném čase revoltovali v ulicích. Padla tak otázka, jaký asi vliv měla na obsazování náměstí ve Španělsku a dalších jižních státech skutečnost, že zde byla obrovská nezaměstnanost mezi mladými lidmi. Také se ozvalo, že na revoluční události může nejlépe navázat hnutí, které je svými sociálními aktivitami dlouhodobě zakotvené v komunitách. Jako příklad bylo uvedeno Muslimské bratrstvo, které ačkoli se prakticky nijak na začátku Arabského jara nezapojilo, následně z něj vytěžilo nejvíc. Překvapivě se debata jen minimálně obracela ke zkušenosti pražského jara 1968.

Formát Existenčního večírku se tedy i přes předchozí neúspěch osvědčil a po dalším čísle Existence můžeme počítat s pokračováním.

17.10.2018 Nakladatelství AF

History Event Publishing