Představení nové organizace a report z prvního setkání

Myšlenka černo-rudého skautingu přichází jako volné hnutí, které si nedává cíle, nýbrž stanovuje si cestu. Tu se pokusím popsat stručně slovy, nicméně ty se již odráží i v činech. Dalo by se říci, že hnutí vychází z kombinace trampování, ve smyslu volného pobytu a objevování přírody, s rozvojem osobnosti jedince, směrem k pochopení vlastního významu pro svůj i komunitní život. Každý jedinec má smysl pro komunitu, ve které žije, je to důležitá součást celku. Lidská bytost má možnost být silná, svobodná a v rovnováze se vším živým v přírodě. Příroda je celek, jehož je člověk součást, je živá, a rovnost souvisí s právem na život a jednotlivé součásti mají svůj hlas, který je nutné respektovat. Hnutí odmítá hierarchické uspořádání klasického skautingu, jeho militantní výchovu, jeho zakotvení ve vytvořených strukturách, jako je stát, církev, finančnictví či jiná umělá dogmata. Hnutí není zaměřeno jen na mládež, chceme široce sdružit jedince různě staré tak, abychom se navzájem inspirovali a podporovali ve svých schopnostech, a tím tvořili společnost. Snaha je konat tak, aby rozum naplnil naše činy smyslem a aby srdce naplnilo naše činy citem pro solidaritu a citem pro život. Rádi bychom šli cestou soběstačnosti a zodpovědnosti za své konání, učili se znát přírodu, dokázali žít tak, abychom se neničili a nedrancovali svůj svět. Tvořili spoluprací, skrze emancipaci od klasických schémat, jež nám byly, mnohdy i v dobré víře, dány výchovou a socio-ekonomickým vzděláváním. Ukázat dětem, že jiný svět je možný a že záleží na každém z nás, jaký bude. Vycházet do přírody, touláním a objevováním divokosti pochopit svůj vztah k životu. Věříme, že takto pojatý koncept života bude mít přesah do každodenní skutečnosti každého jedince a jeho aktivity pak budou sledovat tuto cestu. Nemáme žádný řád, žádné uniformy ani společnou „supervizi“. Máme však každý svou vizi osobní a vůli žít svobodně.

Hnutí vzniklo iniciativou několika jedinců z různých oblastí, inicioval se vznik regionálních či místní spolků. Dohodlo se společné setkávání a vytváření prostoru pro sdílení, zábavu, rozvoj i odpočinek. Spolky jsou autonomní, tak aby byl prostor pro kreativitu a předpoklad pro různé uplatnění, různé formy a pojetí konceptu. Vytvořili jsme kontaktní prostor na sociální síti, internetové stránky za pomoci lidí z kolektivu 451.cz a pustili jsme se do tištěného časopisu. Informace šíříme také ústně mezi kamarády a známé, s nadějí a představou, že jestli chceme tento koncept uvést v život, pak to má být vlastní iniciativou každého z nás.

Na konci srpna proběhlo první společné setkání v Brdech. Předem se dohodlo místo a čas. První chvíle se nesly v duchu seznámení, jelikož téměř všichni jsme se viděli poprvé. Postupně se nás sešlo okolo 20 dospělých, 6 dětí a jeden pes. Hovořilo se kupříkladu o osobních zájmech a o místech, ze kterých přicházíme. Z místa setkání jsme šli pěšky do lesů. Trasa nebyla daleká a zanedlouho nás dovedla k trampské osadě s ohništěm. Ta byla příjemná, zdálo se, že využívaná, stála na turistické trase. Byla voda, byl kotlík a každý něco jídla také nesl, a tak netrvalo dlouho a první plameny olizovaly kotlík s bramboračkou à lá co batoh dal. Byla skvělá, teplá, a jak to tak kolem ohně bývá, téměř magická. Mluvilo se, popíjelo, vyrostly stany, děti běhaly okolo po lese. Všichni pokukovali po ohni, který se soumrakem nabyl na významu jako středobod setkání. Plameny tančily ve tmě a osvětlovaly naše tváře. Neřešili jsme složitá filozofická témata, koneckonců šlo o první setkání a hlavně seznámení. Kdo chtěl, mluvil, kdo nechtěl mluvit, hleděl do ohně. Les šuměl řečí stromů, noc byla temná a milosrdná, za mraky byl měsíc v úplňku. Ráno nás přivítalo slunce a také hustá čočková polévka. Šlo se dál, cestou kolem viklanu a podobných kamenů, lesem, pěšinou na nedaleký kopec. Zde čněla terasovitá skála, nesoucí název Čertova kazatelna, před níž se otevíral široký výhled na údolí a pohled na brdské kopce. Čert se nedostavil na kázání, zato nás bylo po čertu dostatek a vystačili jsme si i bez něho. V průběhu cesty se hovořilo. Stromy poskytovaly nejen stín, ale i zprávy bystrému oku zvědavého dítěte, které se ptalo, jak rozeznat jednotlivé stromy od sebe. Jednou bude znát, a my také, celý příběh lesa. Loučíme se, hnáni vlakovou soupravou, dál každý sám. Dohodlo se, že se budeme setkávat jednou za měsíc a já věřím, že každé další setkání bude bohatší. Při setkání zaznělo mnoho slov, a je mnoho možností, co dělat dál. Je to dobrý začátek.

18.9.2018 -jl-

Ekologie Z domova DIY