Анархистская федерация

Letní tábor AF

Reportáž ze srpnového neformálního setkání anarchistů a anarchistek.

A

Už nějakou dobu na sjezdech Anarchistické federace (AF) připomínáme, že je potřeba organizovat také interní setkání, jejichž smyslem není řešení organizačních záležitostí, nýbrž zejména prohloubení vzájemných vztahů. Jsme si vědomi potřeby poznávat se, a to nejen v rámci federace, ale i mimo ni, s našimi sympatizanty a lidmi, kteří k nám mají ideově či lidsky blízko. Uvědomujeme si důležitost předávání zkušeností a dovedností či vedení nezávazných diskusí na různá témata, které se později mohou stát východiskem pro naše další rozhodování a směřování.

A tak se na letošním jarním sjezdu iniciativy chopila naše plzeňská skupina AF s tím, že takové neformální setkání uspořádá. Inspirováni anarchistickým táborem, kterého jsme se účastnili před dvěma lety v Rakousku, jsme se rozhodli dát této akci táborovou podobu a situovat ji trochu mimo civilizaci. Po průzkumu, kdo kdy má čas, jsme nakonec zvolili termín od pátku 24. až do úterý 28. srpna. Nad místem jsme dlouho přemýšlet nemuseli, jelikož jsme již nějakou dobu měli nabídku našich přátel, kteří na západě Čech realizují projekt komunitního bydlení a disponují vhodným pozemkem vedle svého domu, jenž se nachází de facto uprostřed lesů.

S přípravami bylo ale třeba začít mnohem dříve. Zejména bylo nutné zařídit vybavení, které by odpovídalo základním potřebám účastníků. Asi největší výzvou byla stavba čtyřmístné, taškami zastřešené latríny. Do letních brigád se zapojilo hned několik lidí. Poslední dodělávky probíhaly ještě na začátku tábora tak, aby v sobotu v poledne bylo vše připraveno. V tu dobu byla navíc připravena umývárna, vysekán prostor pro stanování či postaven velký stan, jejž z poloviny tvořilo zázemí kuchyně s plynovým sporákem. Zahradní sprcha, která o prvním chladném víkendu léta nebyla zrovna nejteplejší, byla taktéž k dispozici. Tyto přípravy byly skvělou příležitostí získat mnohé praktické dovednosti a vyzkoušet si různé druhy nářadí od cirkulárky po motorovou pilu.

Setkání nebylo veřejné, a tak jsme vedle členů a členek AF pozvali především aktivisty ze západočeských skupin Food not Bombs (FNB). Navíc šlo o první podobnou akci, kterou jsme organizovali, a nechtěli jsme ji hned na začátek předimenzovat. Nešlo tedy o nic velkého, bylo zde všehovšudy dvaadvacet lidí. Nemalá část z nich dorazila v sobotu odpoledne, protože předtím ještě byli podpořit Pilsen Pride 2018, plzeňskou akci na podporu práv LGBTQ.

Při příchodu byl každý seznámen se základními pravidly, která vycházela z přání místních usedlíků, tedy zejména nekrmit psa, i když bude dělat psí oči, a nenechávat nikde nedopalky. Jelikož naprostá většina účastníků měla již zkušenosti z jiných setkání a kolektivních akcí, nebylo třeba příliš řešit další pravidla. Pokud by vyvstal nějaký problém, řešil by se na plénu. Ta se konala zpravidla dvakrát denně, po snídani a po obědě.

Hned během prvního pléna byl představen přehled nákladů, zejména na suroviny pro kuchyň a na občerstvení, doporučený příspěvek byl stovka na den. Samozřejmě platilo jako vždy pravidlo, že kdo může přispět víc, neváhá, a kdo je bez prostředků nebo jich nemá nazbyt, nemusí platit vůbec či jen částku dle svých možností. Dalším zdrojem byly piva, minerálky a limonády za ceny s benefičním příspěvkem. Volně k dispozici pak byla zapatistická káva či maté od brazilských bezzemků. Náklady na stravování byly nakonec bohatě pokryty, přebytek plus benefiční příspěvek z nápojů šly na částečné pokrytí nákladů spojených s výstavbou zázemí.

Program tábora nebyl dopředu stanoven. Již v pozvánce bylo řečeno, že bude takový, jaký si ho uděláme a kdo čím přispěje. Takže na plénu každý nejprve sdělil, co může nabídnout do programu, a následně měl každý možnost říci, co by si v programu neformálního setkání přál. Seznam nabídek a poptávky po konkrétní činnosti spolu s tím, jak se kdo dlouho na setkání zdržel, nakonec dal konečnou podobu programu, která se dále upřesňovala během ranních a odpoledních plén. Během nich se také řešilo, co se bude vařit a kdo se o to postará. Další provozní činnosti, jako třeba mytí nádobí, donáška dřeva apod., nebylo třeba řešit, protože se sám od sebe vždy našel dostatek rukou, aniž by bylo třeba o daných věcech mluvit.

Jelikož by podle nás mělo být pravidlem, že hostitelské místo se nemá jen „konzumovat“, ale také je k němu třeba nějak přispět, vyhlásili jsme úkolem tábora nasekání připravené hromady dříví. I když se nepodařilo hromadu zdolat celou, slušně jsme s ní pohnuli.

A co tedy bylo nakonec na programu? Zajímavá a velmi příjemná byla vycházka za důlní historií okolí později doplněná o projekci místních speleologických zajímavostí. Nechyběla samozřejmě debata o anarchistických táborech a sdělování dojmů a zkušeností z těch zahraničních. Získali jsme přehled o aktivistickém dění v Brně, o aktuálním dění v autonomním sociálním centru Klinika s pozvánkou na benefiční koncert za účasti bratislavské kapely Rozpor. V souvislosti s tímto tématem padl závazek oživit skomírající distro anarchistických publikací na Klinice. Místní obyvatelé nám představili svůj projekt společného bydlení, jeho historii od nápadu až po realizaci, záměry, s nimiž do projektu vstupovali, přehled úprav a oprav, které udělali a které je ještě čekají, způsob financování, plány do budoucna, řešení provozních nákladů a vzájemné komunikace, podobu pravidelných plén. V následné diskusi se hovořilo o možnostech spojení s jinými podobnými projekty, domluvy návštěv a pobytů, sdílení nářadí, o řešení konfliktů při společném bydlení, a to jak v obecné rovině, tak v konkrétních situacích. V další části pak proběhla komentovaná prohlídka domu.

Jeden z účastníků prvního setkání černo-rudých skautů, které se konalo ten samý víkend, v pondělí referoval jak o jejich srazu, tak o záměrech a smyslu černo-rudých skautů. Nato se rozproudila diskuse o zapojení dětí a dospělých či o zkušenostech s anarchistickými letními tábory pro děti. Dále se diskutovalo o antifašismu a jeho proměnách vzhledem k pronikání agendy ultrapravice do mainstreamu. A v pondělí večer si mohli zájemci poslechnout příběhy z návštěvy Atén, kde se v létě konalo setkání zástupců anarchistické internacionály (IFA) a festival anarchie.

Našli jsme si ale i čas na debaty o organizačních a pracovních záležitostech AF. Ohledně anarchistické revue Existence padla shoda, že letošní i příští ročník bude složen vždy jen ze dvou čísel, zimního a letního. Zároveň jsme si potvrdili, že v roce 2019 budou tématy Existence 25. výročí zapatistického povstání a „hausprojekty“. Potom jsme řešili naše zapojení v rámci chystaného DIY karnevalu a nakonec jsme dávali dohromady úkoly spojené s přípravou dalšího setkání delegátů sesterských federací v rámci IFA.

Ale aby to nevypadalo, že se jen mluvilo, byly na programu také různé workshopy. A tak jsme viseli na stromě při kurzu slaňování s kyblíkem a prusíkování, degustovali domácí trnkové víno během přípravy ovocných vín nebo mlsali při cukrářském workshopu, který začínal trháním jablek a končil konzumací jablečných závinů z pivního těsta. Každý si pak jeden odvezl domů.

To vše proložené reprodukovanou hudbou, krmením slepic, péčí o zahradu, večerními táboráky a jednou noční vycházkou. Nezanedbávali jsme ani odpočinek. Objevila se zde čerstvě vytištěná Existence, která nezřídka posloužila jako čtivo během posezení v křesle při odpolední siestě. Navíc se tak mohla po návratu účastníků rozšířit do různých koutů a distribučních míst.

Neformální setkání bezesporu splnilo svůj účel a my jen doufáme, že se na podobném opět brzy setkáme.


Что пишут на других сайтах

Ссылки