Italská „vláda změny“ proti pracujícím

V projevech brojí proti uprchlíkům a ve vládě dělají vše pro to, aby mohly korporace z pracujících ještě účinněji sdírat kůži.

Nejprve je nutné lidem nalhat, že za jejich problémy mohou Romové, uprchlíci a neomarxisté. Pak už lze v klidu schvalovat zákony, které dávají větší a větší moc velkým firmám a korporacím. To, co kosmopolitní neoliberálové nedotáhli, tedy destrukci lidské důstojnosti ve prospěch byznysu, mohou šovinističtí a rasističtí konzervativci, někdy stejní lidé v jiných barvách, zvládnout za současných celoevropských nálad hravě.

Nenávistná politika „protiimigrantských“ partají nemusí vést pouze k rozdělení společnosti na dva tábory, tedy na ty, co jim baští jejich propagandu, a na ty, kteří s nimi nechtějí mít nic společného. Může vést k rozdělení hned na několik táborů. V jednom se mohou nacházet slušní lidé, kteří před autoritou státu vždy pokorně skloní hlavu. V dalším táboře třeba nalezneme méně ohebné. Ti už nemusí mít nárok na vykastrované sociální služby státu, jako je bezplatné zdravotnictví, školství a podobně. Nepřizpůsobiví už nemusí mít právo na svobodný pohyb a ti nejhorší na život. Lidé na vrcholu pyramidy, vzorní bílí muži, jenom oni a nikdo jiný, mohou vlastnit výrobní prostředky, lidskou práci a životní prostředí. Vlastně by to mohlo být podobné jako v liberálním kapitalismu, jenom se počty těch dole značně rozšíří a tentokrát se již nepokrytě budou třídit podle kulturního nebo rovnou rasového vzorce, vždyť byznys jednadvacátého století stejně potřebuje jen stroje a inženýry. Co takhle učinit z kapitalistické ekonomiky národní zájem? To už tu dlouho nebylo.

K podobné vizi směřuje mimo jiné italská vládní koalice složená z nacionálně ekologického Hnutí pěti hvězd a neskrytě fašizující Ligy. Bývalá Liga severu před letošními volbami do poslanecké sněmovny ze svého názvu oportunisticky vymazala nadřazeneckou regionální příslušnost. Z lidského odpadu sídlícího na jih od Milána se obratem stal užitečný elektorát. Jak už to tak bývá, snaží se podobné strany ve volbách prodat nejenom moderní verzi fašismu, ale sem tam si nějaké programové body zkopírují od svých oponentů nacházejících se v politickém spektru daleko nalevo. Z tohoto důvodu bývají někteří investoři nervózní, když šovinističtí politici usedají do poslaneckých křesel. V případě Itálie však nervozita dlouho netrvala.

Po volbách už nebyly ve hře hlasy hloupého plebsu. Vůdce Ligy Matteo Salvini tedy uspořádal konferenci, na niž si sezval výrazně homogenní posluchačstvo, samé byznysmeny a kapitány průmyslu. Svému publiku pak představil vládní program se zřejmým cílem uklidnit mocné muže. Na jednu stranu je těžké si představit, jak někdo mohl na „protisystémovou“ rétoriku Ligy naletět. Strana byla v minulých letech pevnou oporou Berlusconiho kabinetu a aktivně pomáhala oživit italský imperialismus, který nakonec vedl k rozvratu Lybie. Na uprchlické krizi, která jí přinesla politickou slávu, má svůj nepřehlédnutelný podíl.

Vrcholem Salviniho projevu byla řeč o problému práce. Když popřel slib boje proti prekarizaci, ani se nezačervenal. „Vláda změny“ nesmí omezovat firmy, jelikož mají příliš mnoho omezení a nákladů. Prekarita je nedotknutelnou nutností, její omezení by způsobilo mnoho bolesti. Je lepší, když tuhle bolest nesou pracující, už proto, že jsou na ni zvyklí. Nový vládní program potutelně naznačuje odhodlání pokračovat v demontáži pracovního práva započaté nenáviděným předchůdcem Renzim. Přitom nedávné volby zaznamenaly značný přesun voličstva od Renziho Demokratické strany k Salviniho Lize. Primátor Pisy za Ligu Michele Conti důvod zklamání dobře vystihl, Demokratická strana se k pracujícím obrátila zády. Totéž dnes činí Liga poté, co ve sněmovně získala pohodlných sto dvacet pět křesel.

Těžko lze doufat v naplnění dalšího slibu, kterým se Salvini zkorumpovanou Ligu snažil v očích voličů očistit. Slíbil, že padesát milionů eur, zpronevěřených zakladatelem Ligy severu Umbertem Bossim a investovaných do jeho honosného sídla, afrických dluhopisů a diamantů, vrátí do státního rozpočtu. O tomto slibu se Matteo Salvini dnes už nezmiňuje vůbec. Italští ultrapravičáci v kravatách tak doposud vynikají zejména v zasévání rasové nenávisti. Na začátku června byl v Neapoli z jedoucího auta zastřelen muž malijského původu. Útočníci při střelbě skandovali „Salvini, Salvini!“, jméno současného italského ministra vnitra.

Zdroj:
http://libcom.org/blog/italy-salvini#footnote2_32fmch5

Psali jsme:
https://www.afed.cz/text/6858/rakousko-nabralo-zpatecnicky-kurz